Zimní příběh

Taková evropská romance, která vlastně vůbec nevyznívá jako romance, ale jako celkem filosofický film, který může překvapit tím, jak se nakonec vyvine. Nedokázal jsem se pro film přímo nadchnout, ale když jsem ho vypínal, měl jsem pocit, jako kdyby mě někdo na chvilku pohladil pro duši. Takže rozhodně dobré hodnocení. (01.03.2016)

Chuděrka nevěděla co vlastně chce, koho skutečně miluje a co se životem dál. Její dávný sen je už v jejích očích dávno ztracený, ale život je někdy jedno velké překvapení a to nám v závěru Eric naservíroval. Je to možné? Stává se to ? Na filmovém plátně je možné skoro vše, ale i sám život nás někdy dokáže nečekaně překvapit, ale žel, často se to nestává. Z cyklu čtyř ročních období jsem viděla pouze dva, kde mně přece jen trochu víc oslovil Letní příběh. (01.06.2015)

Zimní příběh je pro mě nejméně povedenou částí cyklu Příběhy čtyř ročních období. Především hlavní hrdinka mi byla velmi nesympatická svým jednáním a její myšlenkové pochody, to bylo něco, co na mě bylo až příliš. Kdyby na mě s tímhle přišla, tak ji vykopu ze dveří. Její dva partneři byli každý svým způsobem totální magoři. Bohužel se vytratila i tak skvělá poslouchatelnost dialogů z předchozích dílů. Po předchozích příbězích, a především po Letním a Podzimním příběhu, si Příběhy čtyř ročních období zasloužily lepší ukončení. (08.05.2007)

Rohmerovo "čtvero ročních období" - toť tetralogie vskutku volně plynoucí, nikam se nehonící, chvílemi příjemná, až hezká (třebaže právě na Zimní příběh to sedí nejméně), ale zároveň i mírně nesympatická, neboť dialogy mezi postavami jsou až příliš citově otevřené - člověk má pocit, že pokud by se takto opravdu normálně bavil se svým partnerem (popř. přáteli, rodinou), vytratí se ze vztahu všechno kouzlo, nezůstanou žádná tajemství a nebude už co objevovat - a to je přece špatně - nebo ne? I přesto je fakt, že Rohmer filmy o vztazích umí a určitá osobitá (a chvílemi snad i krásná) poetika se v nich nezapře - jen ta otevřenost je vesměs až příliš nereálná, příliš chladná, příliš... neosobní (paradoxně). (04.04.2007)

Felicie to má v živote komplikované. Chodí s dvoma mužmi, ktorí o sebe vedia, našťastie majú dosť sebauvedomenia, že sa spolu všetci pekne v trojici nestretávajú. Pekná, inteligentná, ale zvláštna žena má aj malú dcérku, navyše premýšľa o Bohu a o reinkarnácii. A ešte je tu niekde v pozadí muž tretí, ktorý je kľúčom k vyriešeniu základného problému. Rohmer sa nehrá na žiadnu realitu, ale skúma ženskú dušu, náturu, povahu, ako chcete. Všetci muži hrajú jej hru, čo by samozrejme v skutočnosti neboli ochotní absolvovať, ale na tom v tomto prípade nezáleží. Rohmer tak nakrútil modernú verziu Jules a Jim a pokiaľ budete mať problémy s Feliciinou povahou a nebudete ju brať ako Rohmerov konštrukt stvorený kvôli skúmaniu podstaty ženskej duše, tak budete mať veľký problém aj so samotným filmom. (27.08.2019)