Conte de printemps
A Tale of Springtime
VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský filmový režisér Eric Rohmer vytváří ze svých filmových děl uzavřené cykly. Po Morálních povídkách (1963-1972) a Komediích a příslovích (1980-1987) natočil v letech 1989-1996 Příběhy čtyř ročních období. Rohmer je výsostným autorským filmařem. Sám si píše scénáře a vytvořil si osobitý, nezaměnitelný styl, který vykrystalizoval v minimalistický způsob vyprávění o vnitřním světě jeho hrdinů a jejich vztahů s okolím.
V Jarním příběhu introvertní studentka hudby Natacha seznámí svého svobodného otce s kamarádkou, učitelkou filosofie. Tak trochu intrikaří, protože doufá, že její otec opustí svou přítelkyni a zamiluje se do Jeanne. Hodně se mluví, diskutuje o filosofii, o lásce, sexu a přátelství. Tyto nikdy nekončící diskuse jsou součástí všedního každodenního života. A nikdo z jejich aktérů netuší, jak to vlastně dopadne. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
to jako byla žvatlanina, intelektuálno prýštící do všech stran.já nevim - divadelni inscenace, no prosím, ale skoro 2 hodinovy film...ufff, prskam. a co se vlastne delo? uz od seznameni divenky s divkou bylo jasne, co se asi tak stane, a tak sledovani je potom lehce nudne-hodne nudne. a krom toho se mi zdalo, ze ti herci jsou slabounci - obzvlaste tam mladsi divka. a kdyz k tomu pripoctu desivou modu a velke zadky, me hodnoceni je nizke, musi byt nizke!! ()
Pěkné je na tom, že se to každému stane, někomu často a někomu jen párkát za život. Rovná trať se najednou změní na zakroucenou trať plnou výhybek a přejezdů (tak asi jako ze Žďáru do Nového Města). A než se zase narovná do denní rutiny, chvilku to trvá. Dá se to popsat a dá se to vyjádřit obrazem. Rohmera to táhne spíš k literatuře, ale je to režisér, a tak se musí poprat i s vizuálními představami. Detektivka "O ukradeném náhrdelníku", pohádka "¨O třech přáních", horror "O tom být sám a být s někým", trocha vášně, trocha lsti, a především snaha vyznat se sám v sobě - to je ostatně Rohmerova umělecká deviza (ze starofrancouzského "devise", heslo ve znaku urozeného muže). ()
Rohmerovy filmy se vyznačují tím, že se v nich prakticky nic neděje a většinou se hodně mluví, a aby to divákovi ještě víc usnadnil, málokdy mluví více než dvě osoby. Takový je i Jarní příběh, první z cyklu Příběhy čtyř ročních období. Ani v tomto filmu se nic moc neděje a herci mluví a mluví, přičemž to, o čem je řeč, nejsou žádná velká moudra, v jednu chvíli se sice zabrousí do filozofie, ale ani filozofických textů neznalý divák (jsem jedním z nich) nebude uveden ve zmatek. A přestože jsou to v podstatě obyčejné rozhovory, nejsou nijak banální, neplká se o kravinách. Lidé, kteří jsou přemýšliví, se mezi sebou prostě baví a my jim můžeme tak trochu voyeursky naslouchat (jsem si vědom jisté nesmyslnosti tohoto výrazu, ale jiný mě nenapadl). Rohmerovy filmy mám rád. Ne proto, že by se na ně dobře koukalo, ale hlavně proto, že se báječně poslouchají. (Doporučuji studentům francouzštiny) ()
Igor s dcerou Natašou miluje Evu, možná. Ale víc rozhodně miluje svoji dceru. Ta nenavidí Evu. Celkem banální příběh s všudypřítomnou vůní jarních květin zpracoval Rohmer jako svoje oblíbené konverzační drama. Bez z zbytečných kudrlinek bourá klišé romantických filmů a svým hrdinům vkládá do úst inteligentní dialogy nejen o životě. ()
Krásný, nenápadně, o to však mistrněji zrežírovaný snímek. V poměrně velkém množství dialogů se zajímavě potvrzujíí chraktery postav, které byly hned nazačátku načrtnuty - obvykle jimi samotnými. Celý film je zdánlivě jen epizoda ze života protagonistů, na konci jakoby vše zůstalo při starém, ovšem při pozornějším vnímání je jasné, že prožité skutečnosti a konfrontace jim mnohé daly. Místní odsudky mi přijdou směšné, řekl bych, že je to částečně díky tomu, že režisérův literární přístup není ve filmu běžný a obecně dnes není běžné dělat filmy zaměřené na postavy s veškerou nelogičností, spontánností a nahodilostí jejich jednání. Místo toho bodují komplexní děje a světy - těch se tu opravdu diváci nedočkají. ()
Reklama