Dejte mi pokoj!

Michel toho od sobotního odpoledne nechce moc, jen hodinku klidu. Jenže tu mu rozhodně nehodlá dopřát naprosto nikdo, ať to je antiglobalistický syn, který přivede filipínskou rodinu, otravní sousedi, "polský" instalatér nebo příživnický kamarád. Je to taková divadelní konverzačka, a ty já mám vlastně docela rád. Není to taková nálož jako Bůh masakru, ale pořád je to hodně zábavný. (05.08.2019)

Francouzské filmy mají laťku posazenu zatraceně vysoko a filmové adaptace divadelních her v takovém provedení mají pramalou šanci na úspěch. Ano, v celosvětovém srovnání by to možná stačilo na slušný nadprůměr, ale ve francouzském měřítku to byla velká slabota a odvar. A to jsem ani neviděl původní hru, to bych byl pravděpodobně zklamaný ještě více. No jo, Clavier musí zase honit peníze na Sarkozyho kampaň. (25.12.2015)

Na prvý pohľad typická francúzska komédia v ktorej sa donekonečna kecá, ale príliš to nefunguje. Námet je jednoduchý. Chlapík si kúpi svoju vysnívanú platňu a chce si ju konečne vypočuť. Ale celý deň ho niekto otravuje, chce po ňom niečo, zrazu chcú všetci odhaliť dlhoročné tajomstvá, prípadne si vyčistiť vzťahy. Ale celé je to také nezaujímavé a humor dvakrát dobre nefunguje. Aspoň, že to je krátke, tak raz sa to dalo vydržať. 4/10 (24.12.2022)

V práci mám kolegu, který má takový zvyk, že chodí každý den, děj se co děj, spát o půl desáté. Podle jeho slov tak občas přijde i o kvalitní film v televizi, protože pokud jde o ty kvalitní, dávají je skutečně až tak od desáté výš. Možná přichází i o divadelní představení, koncerty, a jiné radosti, které lze po půl desáté prožít. Ale každý jsme nějaký, že, nechme ho spát (zřejmě se teď právě chystá do hajan). Když jsem já objevila, že v televizi poběží francouzský film s názvem Dejte i pokoj, který skončí až o půl jedné ráno, neváhala jsem. Od první minuty mě zaujal a pobavila jsem se, jak už dlouho ne. Dívali jsme se všichni na ten samý film? Podle hodnocení to tak nevypadá. Druhý den jsem sice mžourala a moc kvalitní výkony nepodávala, ale za tenhle film to stálo. Někdy člověk musí obětovat i trochu toho spánku, aby viděl třeba i takovou perfektní komedii, kterou tento film dozajista nepochybně je. (12.09.2019)

"Když jsem začal sbírat desky, řekl jsem si: Až si koupíš tuhle desku a v klidu si ji poslechneš ve svým obýváku, pak budeš, můj milý Micheli, šťastný muž." Jsem velký naivka, když si myslím, že by se po tomto nadšeném vyznání každá milující žena měla na hodinku vzdálit a umožnit svému muži nerušený poslech? Vždyť on by byl šťastný a své štěstí by pak přenesl i na ni. Jenže já evidentně jsem naivní, protože v životě jsem zažil něco podobného a taky mi to nevyšlo. Takže pojďme si promluvit o paroháčích, falešném synovi, debilní milence, netolerantní služce, polském instalatérovi z Portugalska a sousedech, kteří ještě netuší, že jednomu doktorovi mohou povolit nervy. Já jsem si to tedy moc neužil, protože jsem se v tom nešťastníkovi trošku viděl a taky jsem se cítil být oklamán, když jsem místo komedie dostal horor ze života. (27.01.2017)