Domácí vězení

Mne sa to bohvieako nepáčilo. Pointa o odhalení „obyvateľa domu“ mi pripomenula minimálne dva iné horory (a vlastne asi aj to s Garym Buseym), ale nebudem ich menovať, bol by to spoiler. Problém tohto novozélandského čuda je najmä v žánrovej roztatárenosti. Občas chce vytvárať seriózne, tiesnivé pocity a hneď nato tam režisér hodí blbosť, ktorá mala byť vtipná, ale dosiahla akurát to, že sa strácajú posledné zvyšky rešpektu, ktorý sme dovtedy k filmu cítili. Občas to má niečo do seba a úplná strata času to určite nie je, ale proste to nedrží pokope. Hlavná hrdinka nesympatická, protivná pizda, ktorá je za svoje správanie skôr odmenená, než potrestaná (celé dni len spí, pozerá televízor a konzumuje sekanú, občas niekoho pobodá, ale omylom, takže si z toho polícia ťažkú hlavu nerobí). (30.06.2017)

Zvláštní případ tenhle film. Tři čtvrtiny stopáže jde o nudnou kokotinu, kterou však poslední úsek změní v kokotinu zábavnou. Film byl jako trudnomyslný klaun, který do té doby plačtivě a nesrozumitelně vzpomínal na tragickou smrt svého cvičeného kokršpaněla, kdežto pak se najednou rozskotačil ke svému syfilitickému tanečku, nechal se zechcat smečkou lvů, aby byl následně vystřelen dělem hluboko do sloní prdele....takovej cirkus se tam rozjede. Jen škoda té vaty předtím. 60% (22.05.2015)

Light čierna komédia,ktorá nám ukazuje,že život sa dá zachrániť ked treba aj kuchynskými pomôckami.Začiatok mi prišiel hrozne otravný,obsadenie vrcholne nesympatické až som to chcela vzdať,lenže to by nesmel prísť v 2. polovici taký ZLOM,ktorý razom snímke dáva celkom inú tvár.A takáto ,,tvár" ma bavila daleko viac ako ked by to malo skončiť nudnou klišé duchárskou záležitosťou.To samozrejme tvorcovia nemali ani v úmysle,skôr mali v pláne nás zviesť z cesty a skúšali to na nás cez skrytú ducharinu.Prefíkaný rozbeh a ešte lepší dojazd.Ak chcete vedieť aký je to pocit otočiť snímku o 180 °C pozrite si ju. (16.11.2014)

„Nechci se v tom šťourat, ale nechtěl by vrah po patnácti letech dělat něco lepšího, než krást jídlo ze spíže?“ Zlatá psychiatrická/napravovací léčebna, doma je to teprv horor! Už úvodní „profesionálně“ provedený zločin mě rozesmál. Přesto se moje očekávání od filmu ze začátku poněkud míjela se skutečností, protože Housebound je hodně zvláštní hororová parodie, resp. komedie. Co se tvůrcům daří opravdu mistrně, je právě pracovat s divákovým očekáváním. Střílí si z hororů a různé situace řeší buď přesně, jak to tak bývá či úplně naopak, člověk si nikdy nemůže být úplně jistý. Upozorňuje se na časté žánrové debility a klišé (to, co bylo divákům nabídnuto na konci, potažmo v úplném závěru, je naprosto geniální vysmívání se všem těm tupým ukončením s „oživlými“ postavami). Tomu odpovídá i atmosféra filmu, která je místy skutečně docela hororová, ale většinou se hned po chvíli nějak shodí, odlehčí nebo přeruší (např. „neústupný“ plyšový medvídek se svým: „Chci být jen kamarád.“). A do toho všeho chodí po domě znuděná a naštvaná hlavní hrdinka, která každou chvíli pronese nějakou pěkně ironickou poznámku, na kterou jí ostatní postavy (nejvíc mě bavila nesnesitelná matka) vhodně nahrávají („Když půlku věcí vyházíš, budeš tu mít hned víc místa.“ – „Tvoje máma má na vyhazování věcí vlastní názor.“ – „Jo, protože nikdy nevíš, kdy se bude hodit Ježíš v životní velikosti.“) nebo nahodí nějaký trefně otrávený výraz. Z momentů se mi moc líbilo kradení protézy, vrahovo „nabídnutí“ nástroje či využívání škrabky k ryze nekuchyňským účelům (a jestliže má mít každá správná hororová parodie originální zbraň, tak Housebound má splněno). Škoda jen toho občasného polevování tempa (které by spravilo důkladnější prostříhání), sráží to trochu jak soustavnější napínání, tak i bavení diváka. Směr Nový Zéland posílám slabší 4*. „Uzavřená mysl je nejhorší obranou proti paranormálnu. Co uděláš nepřátelskýmu duchovi? Unudíš ho blbejma kecama?“ – „Ne, fláknu ho do ksichtu!“ – „Nemůžeš praštit ektoplasmu!“ (26.01.2015)

„You cannot punch ectoplasm.“ Podobné jako Disturbia, jen pošahaného Shiu nahradilo vzpurné děvče, co má maminku v paži a otčíma na háku (někdy zahradnických nůžkách). Debutant Johnstone, inspirovaný mimo jiné klasikami jako Changeling či Legend of Hell House, dovedně osciluje mezi žánry a přitom nesklouzne do nějakých parodických laciností. Není to směšné, spíše úsměvné a že je to i komedie možná poznáte až v okamžiku, kdy se ve sklepě objeví Zach Galifianakis. Na obtloustlého ghosthuntera Amose už prý čeká smlouva ve firmě Specs and Tucker.. (21.07.2015)