Idioti

Několik velmi silných až mrazivých scén vyčnívajících z mírně rozmělňovaného, leč provokativně přitažlivého a rozhodně ne povrchně efektivního tématu. Trier zde dokazuje sílu dogmatického filmu a ve zničujícím závěru, který geniálně osciluje mezi happy endem a depresivní tragickou tečkou, divákovi teprve nabízí zadostiučinění a velmi osobitý druh katarze. (16.04.2011)

Na Idioty nahlížím ve dvou rovinách. Ona hra na objevení vnitřního idiota v každém z nás je krokem ze světa dospělých, kteří musí nést zodpovědnost a chovat se v souladu se svou sociální rolí, do světa o poznání bezstarostnějšího. Pobyt v něm je vnímáním společnosti vyhrazen dvěma skupinám: mentálně postiženým a dětem. Řada z „idiotů“ o období stráveném v jejich zvláštní komunitě, mimo svůj civilní život, prohlašuje, že je to jedno z nejšťastnějších období jejich života. Hrají si jako děti, dělají co je napadne a chovají se tak, jak by si to jako dospělí lidé dovolit nemohli – čehož dokladem je závěrečná část filmu. Nu a – což je hlavní – tuhle hru Trier využívá k provokování jednoho z velkých společenských tabu, přístupu k mentálně postiženým. Všichni vědí, že žijí kolem nás, mnoho lidí rádo občas dá 20 Kč na nějakou sbírku, aby se tito "měli líp" a dárci sami se zbavili svého dílu „společenské odpovědnosti“ za jejich osud, spravedlivě se rozohní, když ve zprávách uslyší, že někdo přepadl postiženého, etc. etc. Ale jak se zachovají při bezprostředním setkání s nimi? A jak při setkání s tímto filmem? Vždyť hlavní protagonisté otevřeně zneužívají tohoto (falešného) lidského soucitu a ještě se přitom královsky baví; může být vůbec amorálnější jednání? U scén, v nichž dochází k interakci mezi těmito dvěma skupinami, bych beze všeho věřil, že jsou točeny skrytou kamerou, tak přesvědčivé jsou. Manželský pár přijede na prohlídku domu, o jehož koupi má eminentní zájem, načež se dozvídá, že je hned v sousedství ústav pro psychicky handicapované. „Nemáte proti nim nic, že ne?“ Jak by mohli... Při následném osobním setkání se však ukazuje jejich bezradnost v jednání s nimi, skrývaný odpor, ale i neschopnost něco z toho přiznat, a tak párek prchá s tím, že musí nejprve vyřídit nějaké formality. Nebo podomní prodej vánočníh „ozdob“, a mnoho dalších geniálních podniků... Idioti jsou velmi potřebným, přitom však filmařsky originálním filmem, a jen smekám před Larsem von Trierem, že a JAK dokázal něco takového natočit. (26.04.2008)

Tak jsem se rozhodl, že tomu Trierovi ještě šanci dám, i když už mě dvakrát strašně zklamal. Asi jsem měl sáhnout po něčem jiném, než po Idiotech, každopádně mě z těch mnou neviděných Trierových filmů zaujal nejvíc, už jenom kvůli tomu, že jsem doufal v to, že celé to předstírání idiotů zde bude mít nějakou hlubší myšlenku. Že se na plátně bude zdánlivě dít prd, ale to prd ve skutečnosti bude ve skutečnosti říkat hlubokou myšlenku, která vám úplně změní pohled na ten film (jako se mi stalo u Spring Breakers). Bál jsem se zbytečně, mělo to myšlenku, která bohužel byla naprosto stupidní. Ta je zhruba taková, že skupinka intelektuálů si tu hraje na idioty a díky tomu žijí neomezeně a absolutně svobodně, naprosto odříznutý od svých blízkých, ale žijí si taky naprosto šťastně (což už samo o sobě zní hloupě - to opustíte všechny svoje nejbližší jenom proto, abyste žili úplně svobodně? ten film to tak sám říká). Jenže povinnosti a tlak světa okolo nich jim nedovolí být idioty na věky a tak se musí vrátit do šedé reality. Všichni. Ende. Nezlobte se na mě, ale je to strašně hloupé. Ano, člověk nemůže být úplně svobodný, protože kdyby byl, choval by se, jako ty hovada v tomhle filmu. A že bych je označil za nějaké kladné hrdiny, to fakt ne, naopak, lezli mi strašně na nervy a nenašel jsem si k nim žádné sympatie. Sice je na tom filmu vidět, že Trier ho má promyšleny a že věděl, co chce říct, podle toho taky vedl celý film a kdyby mi myšlenka toho filmu nepřipadala blbá, asi bych byl i spokojený. Ale takhle prostě jinak nemůžu. Nějaký kus filmařiny tam sice byl, i když mě Dogma 95 nikdy neoslovila, tady se na to celkem i dívat dalo, ale ten film je opravdu strašně hloupý a strašně asociální. Triera mi asi nikdy nesedne, asi něčemu ještě šanci dám, ale zatím to je jedno horší jak druhý. Nebo má jenom smůlu při výběru. Slaboulinké 2* a to neslibuju, že to časem neshodím na 1*. (12.10.2019)

Dalsi kvalitny zarez z europskej mimohollywoodskej filmarskej produkcie. Tento sa vola Idioterme a je od Larsa von Triera. Film dost rozdeluje divacku verejnost na nezmieritelnych Von Trierovych nepriatelov, a na druhej strane na jeho obdivovatelov. Osobne sa - ako mylovnik europskej kinematografie - priklanam skor k obdivovatelom. Spoiler !!! Komedia na sposob - banda ynteleguanov sa rozhodne hrat na idiotov a takto provokovat okolie. Koniec Spoilera!!! A na mna to funguje, a to tak ze velmi. Tento film ma vsak len jedno podstatne ale, vdaka ktoremu nedam 5 hviezd. A tym minusom je dost sialena dlzka 117 min. Prestrihat o polhodinu, a hned poskocim vyssie. Ako komediu tento film urcite beriem a povazujem to za vyborny namet. 77 % (31.05.2014)

První (a zatím poslední) Trierův film, který mne zklamal! Asi příliš velká očekávání. Po všech těch komentářích, recenzích a bůhvíčem nadto jsem čekal, že se budu chvilku stydět, chvilku smát, že budu pobouřen, ale zároveň nadšen. Ano, teď vidím, že jsem čekal fakt moc! Tak ale chápejte, jedná se o von Triera, na kterého se - cítím - umím naladit! A co přišlo? Vlastně nic! V jedné větě, viděl jsem skupinku ne příliš sympatických, ne však nesympatických vyhořelých dánských maloměšťáků, kteří zhnuseni a znuděni světem okolo hledají trochu toho toužebného štěstí v tom, že si hrají na idioty (blahoslaveni chudí duchem, neboť jim patří království jeho?)! Viděl jsem tedy toto a bylo mi to, přiznávám, lhostejno! Z celkové apatie vytrhává jen závěrečná scéna, v které se Karen vrátí "domů", ta vskutku zabolela! 55% (30.06.2016)