1001 gramů

Bent Hammer udělal parádní Faktótum od Bukowskiho a za to ho cením. Ovšem 1001 gramů je totálně pr*ser. Vůbec nevím, co si o tom filmu mám myslet a těžko hledám nějaká pozitiva. První půlhodina vypadala, že se tvůrci snaží o takovou trochu suchou komedii a to by k tomu asi sedělo, ovšem potom přišlo úmrtí otce a najednou se z toho stává trošku tragické drama, které ovšem začne nudit, místo toho aby vás něčím zasáhlo. Ane Dahl Torp se celý film tváří jako mrtvola, ale alespoň je na rozdíl od všech ostatních herců zde něčím zajímavá. Hudba byla dobrá. zbytek nestál za těch 91 minut mého života. (17.04.2018)

Pomalu plynoucí příběh vzdělané celkem racionální ženy sklouzává po smrti jejího otce, který jí byl zároveň vlastně jediným opravdovým přítelem, do slepé emocionální uličky, v níž paradoxně nachází možná životní lásku. Decentním a nevtíravým humorem protkaný film je moc příjemnou, duši hladící podívanou. (06.04.2020)

Život ani láska se nedají změřit. K tomu se propracováváme celých 90 minut, které sice jsou obrazově skvělé, kameraman si s tím vyhrál (krajina, mraky, pochodující delegáti s deštníky, seník), ale jinak se ten příběh vleče a nakonec jsem se vlastně ani nedozvěděl, jestli holka po tátovi ten statek převezme, nebo se "vrátí" do Paříže a zůstane už tam nafurt. Jinak je to hodně zelený a ekologický film (návrat k farmářství, ptáci, elektromobily mají jen ti kladní hrdinové) - k čemuž mi ale nějak neseděla ta jasná kritika, jak chudáci kuřáci musejí kouřit v úzkých chodbičkách nebo v utajení - když už ekologicky, tak zgruntu vše, ne?, a žádné tesknění po dobách, kdy kuřáci mohli hulit snad všude. Hlavní herečka, byť ji uvidíme v závěrečné scéně nahou, má jinak pořád stejný výraz bez emocí, asi seveřani nedávají pocity mimikou moc najevo. A přišlo mi, že film nešel moc pod kůži postav - o tátovi jsem se chtěl dozvědět víc, než jen že nepřevzal grunt a nechal ho bráchovi. Něco o jeho ženě taky chybělo. A o vědkyni vlastně víme úplné prd. Fakt nemá kámoše, spolužáky nebo internet? Chápu, co film chce říct, ale navzdory lehké hudbě a pokusům jako o nadhled tak činí těžkopádně a vlastně povrchně. (06.09.2020)

Jajo vetsina Hamerovych filmu je to bez zaplatky a vyborne pozorovani podivnych charakteru .Je to sentimentalni meditace na vahu duse.Vypada to az jak fantasy.Film se pohybuje mezi pomalym vypravenim a metaforamy.Vice se zabyva svym vizualnim stylem nez obsahen.Posledni pulhodinu je film smesne spatny. (17.05.2020)

Na môj vkus asi moc pomalý film, ktorý sa ku svojim myšlienkam pristupuje veľmi jemne a často ich podľa mňa naťahuje. Pristihol som sa ako občas pri filme zaspávam, najmä počas prvej polovice a nemohol som sa tomu brániť. Ale nechcem tvrdiť, že film je zlý. Humor je skvelý, má svoje pekné úprimné momenty a je to celkom príjemne sledovateľné. Asi to nie je film, ktorý by som dokázal ja nejako výnimočne oceniť, ale minimálne viem pochopiť určité jeho kvality. Znovu by som sa k nemu už ale nevrátil. (19.06.2015)