Město 44

Brutálny film dejom, čo je dobré, lebo to približuje skutočné hrôzy vojny, cynickosť, snahu zachrániť sa, ale pritom nezmyselné akcie a dezorientovanosť postáv. Film ozaj pokazili tie akési akoby matrixové scénky a možno tam chcelo viac rozviť psychické pochody postáv, aby sa s nimi vedeli ľudia zžiť, prípadne rozobrať absurdity tohto sveta do ešte väčších extrémov, no dalo sa aj tak. Bojové scénky sú podľa mňa rovnako ako práca kamerou, či efekty na vysokej úrovni a to všetko režíroval v podstate len 33 ročný režisér, ktorý za sebou nemal až toľko veľkých diel a hneď režíroval jednu z najväčších poľských udalostí histórie. Dej má svoje kúzlo, film svoju atmosféru, Poliaci sa v ňom nemusia za nič hanbiť, len najvyšší schod to nedosiahlo. (18.04.2015)

Nie je to film patetyczny, nie jako Сталинград. ~~~ Trailer na film udělal paradoxně filmu docela medvědí službu. Navozuje totiž pocit, že se zúčastníte varšavského povstání plného akce a cool zpomalovaček právě po vzoru dost takřka až nevkusně přepísknutého Stalingradu, přičemž jde spíše skutečně o válečné drama, kdy se divákovi Komasovic famílie :) snaží ukázat další hrůzu války, jaká by normálního člověka nenapadla, navíc jakoby očima těch "dětí", civilistů, netrénovaných vojáků, snažících se bránit a získat zpět své město. --- Ano, netvrdím, že místy některé scény a akci mohli autoři odpustit, protože se od toho vyobrazvání svinstev a zmaru film odchyloval právě k tomu Stalingradu, ale naštěstí toho nebylo moc sem tam něco šlo ještě připsat na vrub uměleckému ztvárnění, jež mělo v danou chvíli prim nad realističností (polibek ve smršti kulek). Jindy to ale už bylo trochu přes čáru a docela mi i vadilo, že, přinejmenším z počátku, ta smrt lidi v blízkosti hlavních postav jimi nijak zvlášť nehnula a chovali se jakoby nic - nicméně vím prd, čeho postavy již byly za německé okupace Polska svědky, že. Dokonce mi nevadila ani místy použitá moderní hudba (SPOILER ALERT!), protože byla použita tam, kde to i díky obrazu dávalo smysl a nerušilo to. Podobně tomu byly zpomalovačky, které taky byly tam, kde to mělo smysl a rozhodně jich nebylo moc, množstvím nesahají zmiňovanému Stalingradu ani po paty. --- Dovolil bych si taky říct, že film má ještě, byť třeba mírnou, dlší vrstvu onoho válečného dramatu v rovině řekněme historické. O samotném samotném povstání Varšavy se moc nedozvíte - nic takového jsem od filmu ani nečekal a přijde mi divné na to poukazovat jako na zápor, čehož jsem už někde (v komentářích nebo nějaké recenzi) byl svědkem. Naopak, pokud pokud víte co se kdy dělo, proč Sověti byli kde byli a jak to celé skončilo, s jistým pocitem zmaru už od začátku sledujete dění a snahu o jakékoliv "Holky pospěšte, nebo to povstání propásneme..." a "Dýl jak tři dny to trvat nemůže, Rusové jsou už za městem, hurá.". --- Film mi tak přijde jako docela nečekaným polským překvapením, které si mohlo leccos odpustit a ten pocit zmaru boje a prohry postupně gradovat až do extrému, ale nakonec to nebylo nic, u čeho bych se nudil, u čeho bych usínal a bylo mi špatně z toho, co postavy vypouští z pusy, co je na plátně a co ve scénáři. A aby těch plusomínusů nebylo málo, tak místy film zase působí až příliš jako sled samostatných scének než rozumně plynoucí děj, ale zase mi tohle období sedí, zpracované je to taky velmi slušně (dámy a pánové z UPP se fakt vytáhli), herecky i hudebně je to taky dost slušné, kamera, výprava... a v neposlední řadě taky fakt, že z našich luhů a hájů se něčeho takového rozhodně nikdy nedočkáme... nakonec tedy finální kvalitní 3*, na 4* tomu chybí drobnosti. (27.03.2015)

Promarněná příležitost. 1) 33letý ambiciózní scénárista a režisér Jan Komasa se pustil do několka námětů najednou: varšavské povstání samo o sobě je tématem pro hutný film. K tomu přistupuje bláhový teenagerovský pohled na věc, touha po dobrodružství, hrdinství, bez znalosti souvislostí. Aby toho ještě nebylo dost, přidává režisér i milostnou linku - hned dvě dívky, které jsou předmětem zájmu hlavního hrdiny. Výsledkem je, že nic není dotaženo do konce. Jednotlivé scény jsou zajímavě a dobře natočené, ale dohromady moc nepůsobí._____ 2) Opět se tu projevuje problém explicitního zobrazování násilí a útrap. Všechno do detailu vidíme, ale nic necítíme (alespoň tedy já ne). Snaha o psychologizaci postav a jevů (zpomalovačky, opakované záběry) je mimo mísu. Celkově mi film trochu připomíná hraný dokument._____ 3) Na druhé straně je třeba uznat, že snímek je natočen velmi přehledně (zvláště to vynikne u bojových scén) a silně didakticky. Posledních deset minut je skvělých. Film je lépe zrežírován, než napsán._____ 4) Zaujal mě pěkný 24letý Józef Pawlowski (hlavní postava Stefan) jak vzhledem, tak hereckým výkonem. (10.02.2017)

Z filmu cítiť, ako chcel byť veľkolepý, a keď si dali na premiéru priviesť aj najväčšie plátno na svete a pustili to rovno na Národnom štadióne, tak je jasné, že tí tvorcovia si aj mysleli, že niečo veľkolepé stvorili. Až tak to ale nevyšlo. Hlavný hrdina je večne vyhúkaný. Vyhúkaný, keď zobačí slávnu Žofiu v Evinom rúchu, tak radšej utečie, hoci pri Žofii sa aj z nebinárneho stáva nekompromisný hetero inseminátor, ktorému ani Boris Kollár by nestačil. Vyhúkaný je aj, keď sa strieľa, lebo však mu zabudli povedať, že je druhá svetová. Celkovo filmom voľne prechádza duch jeho vyhúkanosti a podozrenie na vysokú dávku sedatív je veľký. No a potom tá realita povstania. Na jednej strane streľba a zbytočne zmarené mladé životy, na strane druhej ich opíjanie sa a sny o romantickej budúcnosti, čo asi nejde veľmi dokopy, keď dobrovoľne ideš na miesta s pravdepodobnosťou úmrtia vyššou než pri napojení na pľúcnu ventiláciu počas covidu. Ak šlo o pokus ukázať lásku počas vojny, tak to bolo nedokonalé po oboch stránkach a celkovo to vyšlo ako dielo, ktorému niečo chýba. Akoby Pianista bez nosa. (22.08.2023)

Dynamiku tomu rozhodne nemožno uprieť. Miestami toho bolo až moc. Úvod ma síce neoslovil, sem-tam som sa strácal v postavách, no časom sa ale niektoré postavičky celkom zaujímavo vykreslili. Nuž darmo, ako sa vraví: "Človeka poznáš v ťažkých časoch". Ten záver mi už ale prišiel dosť osudový a taký až moc ponechaný na diváka. Zachránili sa? Ostali na ostrove? V tomto prípade sa mi žiadala jasná odpoveď, nedostal som ju. Priemer. 60/100 (11.05.2021)