Miasto 44
Mesto 44
City 44
Režie:
Jan KomasaScénář:
Jan KomasaKamera:
Marian ProkopHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Józef Pawłowski, Zofia Wichłacz, Anna Próchniak, Antoni Królikowski, Maurycy Popiel, Filip Gurłacz, Michał Mikołajczak, Jaśmina Polak, Tomasz Schuchardt (více)Obsahy(2)
Město 44 vypráví příběhy mladých lidí, kteří žijí své životy jako by každý den měl být jejich posledním. Není to díky jejich statečnosti nebo lehkovážnosti – tento postoj je přirozený s ohledem na skutečnost, které čelí. Píše se totiž rok 1944 a jejich příběhy se odehrávají v Němci okupované Varšavě. Mladí Poláci vnímají své zapojení do podzemního hnutí nejen jako vlasteneckou povinnost, ale také jako dobrodružství, příležitost se pochlubit před svými vrstevníky a zapůsobit na dívky. Flirtují, předvádí se a dělají plány během jejich odbojového cvičení, aniž by si uvědomovali, že se blížící léto stane nejtěžší zkouškou jejich života. A tak netuší, co pro ně historie připravila... Polské hnutí odporu představované Zemskou armádou (Armia Krajowa) 1. srpna 1944 zahájilo ozbrojené povstání, které mělo osvobodit Varšavu z područí nacistického Německa. Naši hrdinové pod vedením charismatického vůdce Kobry vytvoří jeden z nejodvážnějších oddílů povstání. Jsou svědky i aktéry obětování se a hrdinství, ale i krutosti, zrady a vraždy. Učí se lásce a zjistí, co je to nenávist. Dějiny jim dají krvavou a krutou lekci v dospívání. (Cinemart)
(více)Videa (3)
Recenze (294)
Z filmu cítiť, ako chcel byť veľkolepý, a keď si dali na premiéru priviesť aj najväčšie plátno na svete a pustili to rovno na Národnom štadióne, tak je jasné, že tí tvorcovia si aj mysleli, že niečo veľkolepé stvorili. Až tak to ale nevyšlo. Hlavný hrdina je večne vyhúkaný. Vyhúkaný, keď zobačí slávnu Žofiu v Evinom rúchu, tak radšej utečie, hoci pri Žofii sa aj z nebinárneho stáva nekompromisný hetero inseminátor, ktorému ani Boris Kollár by nestačil. Vyhúkaný je aj, keď sa strieľa, lebo však mu zabudli povedať, že je druhá svetová. Celkovo filmom voľne prechádza duch jeho vyhúkanosti a podozrenie na vysokú dávku sedatív je veľký. No a potom tá realita povstania. Na jednej strane streľba a zbytočne zmarené mladé životy, na strane druhej ich opíjanie sa a sny o romantickej budúcnosti, čo asi nejde veľmi dokopy, keď dobrovoľne ideš na miesta s pravdepodobnosťou úmrtia vyššou než pri napojení na pľúcnu ventiláciu počas covidu. Ak šlo o pokus ukázať lásku počas vojny, tak to bolo nedokonalé po oboch stránkach a celkovo to vyšlo ako dielo, ktorému niečo chýba. Akoby Pianista bez nosa. ()
Na to jak na Poláky nadáváme, my máme co říkat s našimi Babovřesky, za tenhle film se nemusí vůbec stydět. Město 44 je po dlouhé době jeden z nejreálnějších válečných filmů, vskutku autentické záběry, kolikrát i dosti drsné ( Scéna kde padají lidské vnitřnosti z jeptišek z nebe po výbuchu v kostele je Epic). Akce je tedy zdařilá, hezky natočená, místy i slušně atmosférická ( Scéna v kanále až hypnoticky hororová), takže Poláci se očividně chtěli na tomhle vyřádit do syta, pár scén ovlivněných Holywoodem se zde také našlo ( Různé zpomalovačky, či romantická scéna s ohebnými kulkami :D), Jo velmi efektní záležitost. 75% ()
Co se týče výpravnosti a technické propracovanosti filmu, opravdu nelze Polákům nic vytknout. Je vidět, že ta spousta sponzorů, kteří otravují svými logy na začátku filmu, se vyplatila. Člověk nemá vůbec žádný problém uvěřit, že ta Varšava, kterou mu ukazují, je opravdu Varšava válečná, brzy po úvodu dojde k velmi hezkému průjezdu kamery jednou takovou ulicí a rozpočet je opravdu vidět. A uvěřitelně to funguje i dál, když začne válečné peklo. Jistě, nemůžeme tady čekat nějaké opravdu velkolepé bitevní výjevy, ale o tom ani povstání nebylo. A je vidět, že co se výběru událostí a jejich průběhu týče, drželi se tvůrci znatelně jak nejblíže to šlo skutečnosti. Film tak podává velmi intenzivní, děsivě ponurou a syrovou ukázku toho, co dělá z lidmi válka. A opravdu divák není ani trochu šetřen, jakýkoliv horor se sotva může rovnat některým momentům, které se tehdy před desítkami let udály. A to jsou z nich zde použity jen zlomky, pro ušetření času i peněz. V tomto tedy na mě film zapůsobil v tom nejlepším světle jako krutá zpověď a také památník jedné z nejhorších událostí celé 2. světové války. A nevadilo ani příliš možná velké omlazení a také genderové vyvážení celé herecké skvadry, která nás zde provází. Popravdě ve všem tom hnusu a špíně bylo nakonec fajn dívat se na hezké lidi, dokonce i přes to, že jejich herecké schopnosti (hlavně pak ústřední postava mě první polovinu filmu docela otravovala) nebyly nikterak slavné, pak jak je začal scénář protahovat kanály a krvavým deštěm, už na nich ani moc nezáleželo. Stačilo, aby se tvářily všichni rezignovaně a smířeně s osudem a bylo to. Horší ale bylo, že po stránce dějové to skřípalo taky výrazně. Hlavní romantická linka se snažila tvářit někdy příliš osudově, někdy podivně romanticky, ale stejně bylo vidět, že je tam jaksi jen jako hnací motor pro posouvání postav dál Varšavou. Nic dalšího, většího vlastně v ději ani neexistuje. Vše je podřízeno jen obrazové galerii složené z těch nejdůležitějších momentů povstání. Nakonec jsem si ale říkal, proč ne, jestli tohle má být ten moderní památník pro nové generace Poláků, tak ať. Jenže režisér si navíc umyslil, že nejlepší bude, když toto obrazové muzeum přizpůsobí mladým ještě víc než jen skrze romantickou linku. A tak do filmu nacpal celou svou schizofrenickou vizi. Je tu syrovost, hnus, prach, zoufalství a náhle hups - naskočí slow-motion cool scéna s povstalci, ozbrojenými šátky přes tvář, jak z nějakého videoklipu anarchistické britské skupiny, a do toho ještě střih na taktéž slow-mo erotickou scénu. A takové věci se tu objevují často. Neříkám, že vše působilo přímo zle, některé pokusy byly dokonce příjemně artové, ale ta rozpolcenost mezi válečným bijákem a sexy teen romancí bila do očí až příliš. Když k tomu přidám ještě mírnou nespokojenost s tím dějem (ovšem líbí se mi představa, že Komasa to opravdu zamýšlel tak, jak jsem psal - a oba hlavní hrdinové byli vlastně jakýsi němí svědkové, kteří doprovázeli diváka cestou napříč tragédií) a hereckými výkony v první půli, vychází mi tak 6,5/10. V mnoha momentech to bylo ale výrazně výš, autenticita když funguje, funguje mrazivě. () (méně) (více)
Počin víceméně drsný. Ony umělecké záseky, mající snad expresivně vyjádřit impresi, nebo cože, jsou pro nepolského diváka když už ne utrpením, pak přinejmenším šokem. Rozháraná karpatská duše, historicky špikovaná všelijakými těmi děleními Polsek, prostě truchlí i miluje malinko jinak, než my. Podobné jurodivosti najdete i v dílech tamního velikána z nejvelikánštějších, severního Jiráska, Sienkiewicze. Více bych vyčetl jistou matnost postav, které se po Varšavě motají zdánlivě bezcílně, či nedostatečné osvětlení jejich motivace. Když pominu hlavního figuranta, samozřejmě, ten je zpočátku přiblble naivní panic - a potom zase trefenej. Látka by si zasloužila zpracovat skutečně podrobněji, třeba takový desetidílný seriál, to by sedlo. Pres a štych, peklo i beznaděj, do kterých byli povstalci uvedeni dílem svou nezkušeností, dílem Němci, částečně exilovou elitou a nejvíce pak nelidskými bolševickými čachry, by prostě měly být znázorněny rozmáchleji a v souvislostech. Samotné výjevy válečných hrůz nezbývá, než pochválit. Jsou dostatečně ekl. Trošku nám vybočuje scéna, v níž je sestra ve zbrani potrestána přímým zásahem z děla ráže panther. Sice pak ještě nějakou chvilku hovoří a až na nějaké ty oděrky a vyběhlá střívka vypadá celkem úhledně, ale zde bych opět hledal uměleckou licenci. Tedy nemyslím, že by Polky byly až tak ,,tvrdé" ženy, že ustojí s jen jemně odfouknutou ofinkou zásah tříštivým do pupíku. Samotnému se mi dokonce v dobách, kdy jsem ještě někoho zajímal, podařilo na nich nahmatat nejedno měkké místo. ()
Byl by to býval velkovýpravný, fantastický natočený a zábavný válečný film s brutálními bojovými scénami zralý na pětihvězdu, kdyby … Kdyby režisér neukájel své umělecké ambice a uprostřed bojové vřavy se to nezastavovalo a nevypukávaly zpomalené matrixovské pičičandy, v jejichž pozadí duněly cajdáky nějakého Lejdypanku. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí banda Indů a střihnou si do toho to své obvyklé hárekrišna pogo. Kdyby scénarista neukájel své plagiátorské ambice a místy to nevypadalo, jako by toho xichta z Jdi a dívej se opíchala Tisícročná včela. Jen jsem čekal, kdy se vynoří starý Kroner a začne múráriť. Kdyby střihač neukájel své krejčovské ambice a vykuchal těch čtyřicet minut patetických a kýčovitých zvratků alá Tvajlajt. Jen jsem čekal, kdy se přiřítí Patyzón a všechny ty hrdinné mládežníky zejména mužského pohlaví dosucha vysaje. Kdyby kásting neukájel své hororové ambice a do hlavní role neprocpal snad tu nejodpornější a nejnesympatičtější tlamu současné polské kinematografie. Jen jsem odvracel zrak a přál mu celou dobu bolestivou smrt nebo alespoň pořádné zmrzačení. No, a to je příliš mnoho kdyby. Takže odřené tři s následující erudovanou charakteristikou pro polské fanoušky: Zajebiście nakręcony, no artystycznie spierdolony kawał kinematografii polskiej s wyjątkowo obrzykurwadliwym gośćiem v roli głównej. ()
Galerie (95)
Photo © Ola Grochowska
Zajímavosti (10)
- Snímek byl inspirován historií bojové skupiny Radosław, která se účastnila bojů v různých částech Varšavy. (majky19)
- Sběr materiálů trval přes osm let, přičemž tyto dokumenty se skládaly z rozhovorů autora s žijícími pamětníky povstání, dále analýzou zvukových nahrávek z archívu Muzea Varšavského povstání a dále materiálů z filmových kronik ze srpna roku 1944. (majky19)
- Castingy na film sa robili v šiestich mestách po celom Poľsku (v Suwałkách, Białystoku, Lubline, Krakove, Vroclavi a Varšave) od decembra 2012 do marca 2013 a prihlásilo sa na nich 7000 ľudí. (Arsenal83)
Reklama