Dobrou, mámo

Tenhle rakouský snímek mě měl překvapit, ohromit, srazit na kolena. Čekala jsem nečekaná odhalení a hru s lidskou myslí... Jenže pointa na mě pomrkávala už po několika dialozích, stopáž byla přehnaná, děj se někam vytratil (a naopak místo děje dorazilo několik poněkud zneklidňujících scén zobrazujících ošklivé násilí na bližních) a velké finále nemělo dostatečně velký potenciál, aby to celé vytáhlo. Skvělí jsou oba dětští herci, matka je protivka a její jednání mi i po zhlédnutí filmu přijde nijaké a takové neadekvátní. Protože co jako čekala, že jo. No a moje poslední poznámka: nějak jsem nepochopila scénu s barevnými kontaktními čočkami. Tak měla hnědý, nebo jaký oči? (27.07.2015)

Já, mé druhé já a maminka. Nepochybuji, že v úvodu více než naznačená pointa byla autorským záměrem, ale je mi záhadou, co si dokazovali tím následujícím blouděním ve slepé ulici. Oceňuji architekturu domu i důmyslné kamerové záběry (zafačovaná maminka u stojanového zrcadla), ale ta švábí plíživost krmená art wannabe tendencemi byla ubíjející. Torturové aktivity s ústní dutinou maminky a následný čarodějnický proces pak svými trhlinami v motivaci všemu nasadili korunu. Tohle hraní na Hanekeho nebylo moc funny a co je ještě horší, ve své strojenosti ani moc znepokojivé.. (16.09.2015)

Nedřív se zdá, že jde o zajímavý horor, který těží z atmosféry scén, strachu z neznáma a snaží se o jakousi minimalistickou originalitu. Po čase se bohužel ukáže, že příběh je celkově nedomyšlený. Film umí pouze naznačovat, ale příběh nikam nedovede. Scéna v lese kam jde pouze žena v masce, je poměrně zbytečná, protože se na konci zdá, jako kdyby do příběhu vůbec nepatřila. Nic se nedozvíte ani o minulosti té ženy a hlavně o co jí jde. I když děj zase trochu naznačuje, pointa nikde. Rozuzlení nulové. Z obětí se stanou útočníci, z útočníka oběť a konec. Kdyby se film konceptem aspoň trochu přiblížil k filmu Kůže, kterou nosím, mohlo to být hodně povedený. (19.08.2015)

Zatraceně zdařilý a ozvláštňující příspěvek do skupiny home invasion hororů. Tvůrci se rozhodli pracovat s odkrytými kartami. Již po pár minutách je totiž zřejmé, jakým směrem se bude snímek odvíjet a čím skončí. A rozhodně to není problém, spíše naopak. Sázkou na podobně profláklou pointu by si totiž Fiala a Franzová podtrhli nohy už na samém začátku. V Dobrou, mami tak nejde o efekt či vypointovanost. Tím nejdůležitějším je samotná cesta k tomuto vyústění. Divák znalý závěru si tak může „užívat“ tuhle nepříjemnou hru, ze které ví, že není úniku. V tvůrčím přístupu dává tento snímek v mnohém připomenout Michaela Hanekeho, ale přeci jen je odlišný. Využívá se zde širokých záběrů, ve kterých je dáván do kontrastu domov a okolní příroda. Vedlejší postavy mají jasně ohraničený časový prostor, přesto však svým vstupem na scénu mění rytmiku celého děje. A zejména tempo, kdy se postupně od zdánlivě neškodné hry „kdo jsem“ (ve které má matka na svém zafačovaném čele nalepený štítek s nápisem Máma) dostáváme až do beznadějného finále. Za malé vítězství považuji i fakt, že se tento snímek dá číst mnoha způsoby, přitom si ale zachovává svou srozumitelnost i při tom nejklasičtějším náhledu. (18.10.2015)

Kvalitně zvládnutý film, který se musí dostat přes pomalejší, leč dobře postavený začátek, aby mohl opravdu ukázat své největší přednosti v čele s perfektně zvládnutou psychologií všech postav. Hutná atmosféra vytvořená tajemnou a děsivou mámou spolu s nevinnými a tichými dvojčaty pomáhá skvěle připravit na lehce drsnější poslední třetinu filmu. Samotný závěr s pointou taktéž zaujme a hodnocení jen prospívá. [80%] | 50th KVIFF (11.07.2015)