Krajina střelců

Costner není Eastwood a Krajina střelců nejsou Nesmiřitelní. Tanec s vlky je ten tam a dozvuky Postmana jsou stále silnější. Krajina střelců není ani dobrý film, ani dobrý western. Kýčovité obrázky a ještě horší dialogy dobrý požitek jednoduše nevykouzlí. Robert Duvall je zde jenom karikaturou Roberta Duvalla, zejména když se snaží nějak překoktat ty hloupé repliky, které byli opsány z muzea scénáristických klišé. To, že se to táhne, mi vůbec nevadilo, ale ta do očí bijící slaboduchost celého filmu mi vháněla úsměv do tváře. Ovšem čím Costner překvapil, tak to je naprosto brilantní závěrečná přestřelka, která mi dočista vytřela zrak, a věřte, že je tak dobrá, že bych si těch 110 minut utrpení pustil znovu, jenom abych ji mohl vidět znova. Tak syrově realistickou a nekompromisní scénu bych na závěr nečekal. Ten pocit skvělého zážitku však bevydržel dlouho a Costner opět dokázal, proč vlastně natočil špatný film. Díky natahovanému konci a plakátovým charakterům zadupal tu onu naději na dobrý závěr. To už opravdu western nepatří do nového tisíciletí? Ne, to jenom Kevin Costner natočil hloupoučký western, kterých vzniklo hromada. Promarněná šance. (12.07.2007)

Ano naivní western, jako z knížek Zane Greye nebo L'Amoura, a je pravdou, že pokud vás ani trochu nezasáhl fenomén idealizovaného západu, tak se tento film nemůžete oblíbit. Mě zaujal, nepřipadal mi zdlouhavý ani o ničem, i přestože jsem z let, kdy mě bavili honáci, indiáni a spol. už dávnou vyrostla. Costner natočil film, který ani po stránce filmařské nemůže urazit, výprava je vcelku funkční, hudba taktéž. Co se herců týče, páně Costner si samozřejmě vychutnal onoho rozpolceného klaďase a vůbec nepůsobí křečovitě nebo směšně, Duvall je vcelku uvěřitelný taťka honáků a Beningové osamělou asistentku doktora prostě zbaštíte. Pokud však nepřistoupíte na pravidla žánru, nehne to s vámi, což se v mnoha případech stalo, není však co vyčítat, někomu se "líbí" to, někomu zas ono. (17.11.2004)

Zápletka je lehce ohraná - střet dvou zájmů (zlí obchodník a šerif, hodní honáci), který nelze řešit jinak než silou (závěrečná přestřelka). Costner-režisér si neklade za úkol někoho překvapovat svou originalitou.... sází na pozvolné vyprávění. V tom mu pomáhá hlavně kamera - ta neuvěřitelná škála pastelových barev, která se v tomto filmu objevuje! Scenérie je tak nádherně zachycená, že přímo dýchá z plátna/obrazovky! Přesto se tu najde pár mušek...je tu několik záběrů, které hraničí s laciným kýčem...třeba scéna se dvěma koni, během níž posloucháme komentář o přátelství. To čemu se však kamera většinou vyhne, vyznívá ve scénáři mnohem okatěji. Costner hraje na city tak přehnaně, že některé scény vyznívají nechtěně směšně (třeba když pronáší řeč nad hrobem mrtvého kamaráda). A teď následuje SPOILER. Nemluvě o happyendovém konci - ne že by mi vadilo, že vše dopadne dobře, ale kolik minut musíme ještě vytrpět, abychom se dozvěděli, zda hrdina odjede nebo neodjede od své milé! I přes tuto naivitu, která ve mně trochu evokovala jednoduchost vztahů v rané kinematografii, přakvapí razance závěrečné přestřelky, z níž minimálně první půle je opravdu parádní. Costner natočil hezký film - několik maximálně trapných záběrů, několik naprosto úžasných. Nelze doporučit, ale ani nedoporučit. (27.12.2004)

Krajina střelců je western, který tento žánr uchopil opět z trochu jiného úhlu než ostatní. Není sice až tolik syrový jako Nesmiřitelní, je ale lidský a chvílemi dost sentimentální. Obzvláště postav Roberta Duvalla hází jednu sentimentální pravdu za druhou. Costner dle mého režii zvládl výborně. Kamera má skvělé osobité barvy a při akčních scénách v závěru se dočkáme i nějakých těch nápadů. Westerny jako žánr bych nejradši dělil na staré a nové, jelikož většina těch starých je spíše drsňácký příběh o tom, jak hlavní hrdina všechny postřílí. Ty novější se mnohem více soustředí na postavy a také na to, že i v této době měl lidský život cenu. Tak jako Krajina střelců. 8/10 (11.07.2013)

Vyumělkovaný western pro ženy. Divoký západ bez divokosti, špíny, surovosti, upocených přisprostlých smradlavých chlapů a hlavně bez stříkající krve. Zato plný poetických záběrů krásné krajiny (povětšinou bez střelců) a v ní mezi květinami pobíhajícího bílého čoklíka nebo zasmušilého romantika Kostěje. A já si říkám, proč vlastně ne. Jedinou výraznou výtku mám k nesmyslně natahovanénu konci a šablonovitým dialogům. 60% (11.02.2013)