Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Režie:
Charles MattonScénář:
Charles MattonKamera:
Pierre DupoueyHrají:
Klaus Maria Brandauer, Romane Bohringer, Jean Rochefort, Johanna ter Steege, Jean-Philippe Écoffey, Richard Bohringer, Jacques Spiesser, Caroline Sihol (více)Obsahy(1)
V době svého sňatku s krásnou Saskií je mladý Rembrandt respektovaným a zámožným malířem. Svou přirozenou moudrostí, svobodou a neochotou přizpůsobit se všednímu vkusu, si však proti sobě brzy poštve všechny "vážené" občany Amsterdamu. Stejně tak i jeho soukromý život vyvolává nelibost veřejnosti. Svobodný člověk je nežádoucí. Rembrandt je perzekuován a přichází nenávist, bída a zrada.
Výjimečné herecké obsazení, kamera, dekorace, osvětlení, kostýmy a Rembrandtovy obrazy dodávají tomuto filmu neuvěřitelnou pravdivost a přenášejí nás do tajemného Amsterdamu 17. století.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Galadriel a ostatní recenzenti nepochopili o čem úmění opravdu je! Ano je tam sexualita a smrt jenže toto naplňuje člověka jen z části a umělec se pak cítí prázdný. Zde nastává chvíle, kdy Rembrandt se vzdává vysokého postavení ve společnosti a místo toho chce mít svobodu v malování! Kdo nedokázal nic vytvořit, těžko pochopí tento snímek a úmění jako takové!... ()
Perfektní jakožto televizní dramatizace dokumentu o slavném realistovi a mistrovi evropského štětce, který neměl absolutně jednoduchý život s tolika rodinnými tragédiemi. Pochvala za kameru a obraz, který skutečně působí jakožto oživlá Rembrandtova díla. ´´Víte proč tak geniálně malujete? Protože neumíte lhát.´´ 75% ()
Poctivá snaha vytvořit výtvarnou kameru. Výborný výkon Brandauera, ale celkově průměrný film, na kterém je znát, že nebylo moc peněz. Dekorace místy připomíná divadelní kulisy. Ale jak už v komentářích zaznělo, spíš hraný dokument, kde ten, kdo o Rembrandtovi moc neví nechápe, čím byl tak jedinečný. V porovnání s filmem Dívka s perlou o dost slabší. ()
Po lidech XVII. století jen stěží můžeme očekávat psychiku moderního rozervaného člověka. Vevázanost do deterministického světa kalvínského protestanství jedné z prvních moderních demokracií naší doby zakládala odlišné vazby už proto, že cílem filmu rozhodně není školská demonstrace nenapadnutelné dokonalosti velkého klasika, ale naopak úspěšná snaha o přiblížení jeho nitra, lidství, které stojí za patinou starých obrazů a zašlých, namnoze nerekonstruovatelných dějů, jež zobrazují. Drama osobnosti, která je současně i součástí své doby, i ji přesahuje, vůle k citu, který prolamuje společenské přehrady a majetkové kalkuly, současně však také člověk, plně žijící okamžikem a jeho mámivým kouzlem. Zhruba takový je Rembrandt, ztělesněný hereckým géniem naší doby, jímž Klaus Maria Brandauer nepochybně je. Poznání, že lidský úděl zůstává ve všech - byť sebevichřičenějších - dobách stejný, že je to vždy onen podobenský chléb o dvou kůrkách, v němž si štěstí a radost podávají ruku se smutkem a neúspěchem či tragédií, činí postavu Rembrandta z řepného pole i přes propast století blízkou, lidskou, pochopitelnou. A film, jenž ji tu právě takto prostředkuje, se nám jeví nikoliv náhodou jako jeden z obrazů jednoho z největších mistrů výtvarného umění všech dob. ()
Ač tak ,či tak pořídil jsem si ho na DVD a jen na něm jsem ho viděl poprvé. Rembrandt v podání Brandauera byl docela přesvědčivý. I v celku velmi podobný malíři. Ale jak už tady zaznělo v průběhu to bylo velmi táhlé a zdlouhavé. Rembrandtovy děti umírali jak na běžícím pásu. Nemuseli tam dávat tyto scény jak umírali všechny jeho děti. jen tak v průběhu naznačit. Ale bylo to nutností pro vykreslení krutosti života. Ulice vypadaly dost uměle. A byl bych rád, kdybych se dožil lepšího zpracování Rembrandtova života. ()
Reklama