Režie:
Yves RobertKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Jean Rochefort, Claude Brasseur, Guy Bedos, Danièle Delorme, Victor Lanoux, Anny Duperey, Marthe Villalonga, Martine Sarcey, Maurice Bénichou, Anémone (více)Obsahy(1)
I nevěra se musí umět aneb konec avantýry na okenní římse ve čtvrtém patře... Do života úspěšného muže po čtyřicítce vstoupí nečekaně atraktivní mladá žena, která rázem rozvrátí jeho dosavadní spořádaný systém. Etienne Dorsay – vedoucí informačního oddělení jistého ministerstva je v oboru záletnictví skutečný začátečník. Na svou první nevěru se proto připravuje zvláště obezřetně a promyšleně. Rafinovaný plán však končí úplnou katastrofou a Etienne se ocitá na římse nejvyššího patra pařížského domu a ptá se sám sebe, jak k tomu vlastně mohlo dojít. Okouzlující Jean Rochefort je v komedii Záletník režiséra Yvese Roberta v plné formě. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (71)
Nesmělý záletník, kterému celou dobu přejete, ať se mu v tom podvádění něco pokazí a ono se mu, kupodivu, pořád něco kazí. Chytrý humor, na který jsem si první půlhodinu docela zvykal. Asi proto, že Jean Rochefort tu svoji roli hraje, jak kdyby byl největší andílek. Pak už jsem se ale smál o sto šest a jak řekl kamarád Enšpígl, díky závěrečné scéně si pokaždé na film vzpomenu, až budu stát před Vítězným obloukem v Paříži. ()
Yves Robert je u nás známý především svými blonďatými komediemi. Pravda, i Pierra Richarda bych si zde uměl představit, ale asi by nepůsobil tak seriózním dojmem. Nedokážu říct, zda je tento film tím nejlepším návodem, jak býti záletníkem, ale rozhodně tento snímek může působit jako vzor toho, jakých chyb se vyvarovat. Je to milá komedie, u které se možná chytí za srdce mnoho mužů ve středním věku, které chytla druhá míza. ()
U Robertovy záletnické komedie jsem se během dlouhých dvou hodin nejednou zasmál, ať už šlo o s ironickým odstupem komentovaný příběh hlavní postavy, některé vtipné situace či hlášky a samozřejmě všechny ty šibalské pohledy knírkatého Jeana Rocheforta. Dokonce i jeho parťák Claude Brasseur, který mi v dramatech či thrillerech vyloženě nesedí, se ukázal být se svým obličejem naopak velmi obstojným adeptem do komedie. Avšak samotný romanticky laděný příběh, který se postupně rozjíždí, mě nijak zvlášť neoslovil a svými dejchánkami si mě čtveřice mužů moc nezískala. Možná to bude zčásti i mým mladým věkem v protikladu k postavám mužů dvounásobně tak starým, ale musím říct i to, že s výjimkou poměrně napínavé závěrečné části s Rochefortem na římse (kde film obsahoval pár pohltivých filmařských prvků, hlavně „výtahový“ sjezd kamery dolů během spouštění žaluzií) mi připadá Záletník ze strany Yvese Roberta nasnímaný a zrežírovaný poněkud rutinným způsobem. Což při vzpomínce na starší režisérův film o partě svérázných mužů a jejich příhodách Les Copains (1964) pocházejícího z doby, kdy Robert ještě hýřil množstvím vtipných vypravěčských i vizuálních nápadů, zamrzí. 70% ()
Jean Rochefor je zvláštní herec. Jeho postava je někdy strašně sympatická, jindy nesympatická, ale on se stále tváří stejně:). Jako záletník je vtipně zbrklý a správně nervózní. Především vše ohledně jeho spolupracovnice a jejich schůzek mě vždycky rozesmálo. Avšak zbytek filmu byl až moc obyčejný a příliš podobný. Jasně, je to vtipná a inteligentní komedie, ale v dnešní době už mi některé vtipy a scénky přišli trochu ... mimo. ()
Jak je vůbec možný dostat do filmu tolik pohody, uvolněnosti, přirozenosti a humoru, který nestárne ? Tak to fakt netuším, ale jedno vím jistě, Yves Robert tohle prostě umí. Jean Rochefort, podle toho, co o něm vím, tak je jasné, že on si svou roli musel ohromně užívat, protože to u milovníka žen, života a humoru na všechny způsoby snad ani jinak nejde. A nemůžu zapomenout ani na dalšího člena téhle báječné party, hudebního skladatele Vladimíra Cosmu. Ta jeho filmová hudba by se měla pouštět na každým finačním úřadě, protože pak by se i placení daní proměnilo v oslavu optimismu. A ještě jednu věc pro ty, kteří film viděli. Jestli někdy budete v Paříži stát u Vítězného oblouku a bude se kochat pohledem na Champs-Elysées, kouknětě se do první ulici na pravo od Vás, vedoucí na Champs-Elysées, na krajní dům a postupně svůj pohled přesuňte nahoru a...... no jasně uvidíte římsu, já to tak udělal a můžu říct, že jsem se sám od sebe začal najednou usmívat, takovou sílu může mít film, tak nezapometulná může být jediná filmová scéna. A jelikož to je mé doporučení pro ty, kteří film viděli, nemůžu diskriminovat ani ty, kteří se právě teď třeba rozmyšlí zda tenhle film stojí za to vidět a mé hlasité "NO JASNĚ, ŽE STOJÍ, VY VOLOVÉ, CO BY STE CHTĚLI PROBOHA LEPŠÍHO" jim nestačí. Tak už jen dodám, že se ve filmu dozví, jak bude vypadat život uživatele DaViD´82 a kde za několik málo let bude tento uživatel stát v cizím županu :-) ()
Galerie (12)
Photo © StudioCanal Vidéo
Zajímavosti (4)
- Claude Brasseur obdržel za ztvárnění Daniela prestižního Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Ne stejnou cenu byli nominováni také Anny Duperey, a to v kategorii nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli, a scenárista Jean-Loup Dabadie za nejlepší původní scénář nebo adaptaci. (Komiks)
- Film byl v roce 1978 nominován na Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film. (Komiks)
- Film sa natáčal v Paríži. (dyfur)
Reklama