Jack staví dům

"Myslivec na posedu, cílí na neposedu. Vystrč růžky, Triere... art film se ti posere!" Myšlenky hluboké, na pasece "vysoká", ale výsledek plytký. PEKLO JE KDYŽ... Jack marně staví dům a Trier se (vymazleně, ale otravně) urve z art řetězu. Škoda, že můj oblíbený psychopatický režisér a současně i neoblíbený, přehnaně zamilovaný peklomilec Trier tentokrát ztratil, kromě soudnosti, i střihačské nůžky. Mohlo to být za tři až čtyři hvězdy, pokud by film skončil včas. Přesně v tom okamžiku, kdy Jack konečně našel ten správný materiál a konečně postavil dům svých snů. A... střih! (09.05.2020)

Veliké očekávání - naprosté zklamání. Umělecké dílo možná, ale já se tak neskutečně nudil !! A ty zbytečný kecy všude !! Pár scén bylo vynikajících (první a druhá vražda, střelnice). Bohužel, na víc jak 2* to nevidím. Počkám si ještě na Director's cut verzi, třeba pak ještě možná za to Gore zvednu na 3*. (27.12.2018)

Filosofující (nes)mysl v podání Larse von Triera. Matt Dillon ubližuje ženám, dětem i zvířátkům, pojem mražená pizza si vysvětluje po svém, buduje svoji zvrácenost svéráznou architekturou a kupodivu i po této své odpudivé kreaci sehnal další herecké angažmá v "normálních" filmech. Na ploše více jak dvou hodin, kdy finální fáze představovala to nejpičoidní vyvrcholení, kontroverzní tvůrce neviditelně tajtrlíkuje po boku svého sériového vrahounka, který se (mnohdy filosofujícím způsobem) zpovídá (pro diváka skryté mužské osobě) ze svých zvěrstvech páchaných na živých tvorech, načež je prezentuje prostřednictvím jakýchsi pěti kapitol/incidentů. Což o to, jeho vyprávění má svá silná místa, bohužel, režisér své extrémy bere seriozně, groteskní rysy vyprávění si má divák objevit/dosadit sám, čímž vzniká rozkol. Mně přišlo veškeré dění až často k smíchu, mrtvoly málem mrkaly a nepolapitelný Rafinovaný vrah se mnohdy choval imbecilně. Tak třeba incident s Riley Keough, Elvis Presley by čuměl, jaké pěkné poprsí má jeho vnučka, byl úplný vrchol stupidity. Ta odhalí jeho totožnost, ovšem s policistou to nehne a jejímu křiku z okna, ke kterému je vrahem mohutně nabádána, nikdo ze sousedů a ani z okolí nevěnuje pozornost. Jiný režisér, béčkový nebo méně známý, by to prudce schytal, ovšem Trierovi je to tolerováno. Mezi námi, ani ta technická kvalita nebyla z nejdražších, chápu nezaostřené záběry/snímání, jistě, režisér musí ze svého nitra (třeba zrovna takto) zprostředkovat autenticitu prožitku, ovšem mnohem lépe by se hodilo jeho počínání vměstnat do přijatelnější stopáže. Přes dvě hodiny se dívat na Dillona, jak nehne ani brvou, s ubohoučkým finále k tomu, je docela zápřah. 6/10 (05.08.2020)

Asi nemohu napsat víc, než pár čistě osobních dojmů; ten film ve mně vyvolal hodně emocí a je těžké se v nich vyznat (mj. doufám, že mi po něm nebudou v noci zdát nějaké noční můry). Přišlo mi to strašně dlouhé, místy je to docela vtipné, některé záběry jsou zajímavé (Elysejská pole, peklo), a celé je to docela předvídatelné (u všech Jackových obětí je předem jasné, že budou zabity, a předem jsem i vytušil, z čeho bude Jack stavit ten svůj "dům") a tak strašně rozporuplné a zvláštní, že si na ten film asi neumím vytvořit názor (nevím ani, jak ho vlastně hodnotit, chvíli jsem uvažoval o odpadu, ale dovedu si představit i 5 hvězd). Celkově mě ten film ale asi spíš jen iritoval - kromě té úmorné délky je to hlavně kvůli tomu, že se spíš klaním na stranu lidí, kteří ten film považují za pseudoartovou sračku, kterou natočil člověk se zřejmými psychickými problémy. Většina toho filmu je zlá, zvrácená, cynická, nechutná a úchylná, ty stupidní vsuvky o umění, Hitlerovi apod. tam jen otravují, a celkově nemám vůbec chuť nad tím filmem přemýšlet, co jím asi chtěl režisér říct, a hledat v tom nějaký smysl a věnovat tomu víc času, než kolik jsem už strávil při jeho sledování. Osobně mě na tom filmu třeba i sere, že mi svým způsobem přijde nebezpečný, protože nějaký magor by se tím mohl inspirovat (dnes je možné vše). Za zmínku snad ještě stojí, že jsem viděl i daleko krvavější a zvrácenější úchylárny, takže Trierovi ani nejde přiznat prvenství za nějaké boření tabu nebo hnaní filmu do extrémů. Skandální a kontroverzní je to bezesporu (ovšem samozřejmě zase jak pro koho), ale takových filmů jsou mraky, a zdaleka se jim nedostává takové pozornosti. Kdyby se jí trochu ubralo i Trierovi a kdyby sem Aerofilms přestali automaticky kupovat každý jeho nový film, asi bych byl raději. Ignorovat Trierovy filmy i jeho samotného se mi zdá už roky jako dobrý nápad. (01.01.2019)

Stand by Lars. Manifest misogynie, autorské úzkosti, provokatérství i sebe-obhajoby. Terapeutický hapening, který na příkladu vraždící lidské karikatury demonstruje, jaké to je, když se filmař ocitne v osobním očistci a jediná cesta vede do pekla. Neiritovalo mě ani tak to, že Lars hranice překračuje a vysmívá se tabu (skoro každou takto narušenou hranici totiž hájí a relativizuje ve voice overu sám Jack). Spíš mi vadilo, že se mnou film skutečně neotřásl a nemanipuloval s tradiční trierovskou neomaleností. Ale čím víc času uplynulo od projekce, tím víc musím uznat určitou formu očisty a neodolatelné kompulzivnosti, kterou Jackův dům přináší. A při střihových scénách se Speerem a Hitlerem jsem ryčel smíchy. To je fakt mimo dobro a zlo. Tam mám odulého dánského trosečníka nejradši. BTW nenechte se zmást atraktivními titulky. Přijetí v Cannes bylo celkem vřelé. Asi i proto, že většina haters opustila sál v průběhu dětského halali. (17.05.2018)