Henry: Portrait of a Serial Killer
Henry: Portrait of a Serial Killer
Obsahy(2)
Snímek volně inspirovaný skutečným příběhem sériového vraha Henryho Lee Lucase sleduje Henryho a jeho spolubydlícího Otise, bývalého parťáka z vězení.Mnohé z jejich vražd jsou považovány za ty nejbrutálnější,jaké kdy byly ve filmu natočeny... Henry je ztrápený tulák, který se bezcílně potlouká z místa na místo a s děsivou nenuceností páchá jednu brutální vraždu za druhou. Jeho nahodilé chování, které je pro něj příslibem relativní beztrestnosti, maří jakékoli pokusy policie dát si jeho četné zločiny do souvislosti a postavit jej před spravedlnost. Když Henry přijede do Chicaga, dělí se o dočasný domov se starým parťákem z vězení a jeho sestrou. Jakmile se svými spolubydlícími začne sdílet i svá tajemství a násilný životní styl, získá dva nové komplice – jejich porozumění však nemůže trvat věčně. (Cinemax)
(více)Recenze (213)
Nevím, co bych dříve viděl jako zcela pravděpodobné, zda najít v americké kinematografii 80. let něco jako „trezorový“ film nebo najít film o zabijácích, u kterého budu natolik pohlcen a natolik prožívat šok i nadšení současně, že sáhnu téměř bezvýhradně po plném počtu. Ale vzhledem k tomu, že už před půlrokem se mnou s podobným výsledkem zamával francouzský film Povolání vrah, tak spíše to první... Všem, který zde oslavovali předloňského (za mě jinak dosti trapného a laciného) Jokera coby něco úžasně výjimečného, kontroverzního a šokujícího, bych nechal na oplátku sledovat tento film. John McNaughton natočil hororový příběh volně inspirovaný skutečnými osobami zcela nekompromisním, undergroundovým způsobem, se silně realistickým až dokumentárním nádechem připomínající spíše evropský art. Ale přesto Henry jako film vůbec nenudí, naopak díky surové atmosféře vyvolávající punc autenticity si to podmaní diváka, aniž by se tvůrci snažili podbízet a jakýkoliv pokus o diváckou senzaci zde nahrazuje neotřele civilní vykřeslení postav samotářského Henryho i jeho otevřenějšího přítele Otise. Jejich vražedná i jiná úchylná počínání jsou prolínány těmi nejobyčenějšími situacemi a film se nebojí sklouznout dokonce do scén, v níž dění je nasnímané amatérskou rodinnou kamerou přímo jedné z postav. Nezapomenutelná zvrácená procházka nejen nočními ulicemi... „Tak se pojď se mnou projít.“ 90% ()
Vyloženě atmosférický, těžko stravitelný thriller a drama, který vypráví dosti přesvědčivě a reálně o jistém údobí života dvou maniaků a sestry jednoho z nich, která se k nim přistěhuje. Film je z psychologického hlediska docela zajímavý v tom ohledu, jak vykresluje hned dvě tváře zla v člověku. Zatímco Ottis je perverzní zakomplexovaný idiot a úchyl, Henry je inteligentní psychopat. Ottis se na Henryho přisaje jako přísavka, je odporný, hnusný, nesympatický ... Henry je v podstatě záhadný a chvílemi sympatický, namakaný chlap, který jen v určitých intimních ohledech selhává a neví, jak se chovat. Film ale jasně ukazuje, že psychopatie jako porucha osobnosti je mnohem nebezpečnější, než tupá perverze ... S Ottisem by na kafe žádná slečna nešla, zatímco s Henrym ano. A v tom je ten paradox, protože ten opravdový stroj na smrt je právě Henry ... kalkulující, chladný, necitlivý vrah, násilník a zabiják, který nad pácháním vraž přemýšlí a ví moc dobře, že pokud jich bude chtít ještě hodně vykonat a užít si to, musí být opatrný a dodržovat jistá pravidla... Dost ale filosofování o psychologii postav, v literatuře by se toho každý zájemce dočetl více. Film je opravdu nesmírně silným náporem na divákovu psychiku. Vůbec nedramatizuje vypjaté scény, nečekejte žádné extra gore řádění atd. Tohle není horror, tohle je pokus o rekonstrukci reality dvou psychoušů, což se v podstatě velice daří a o to je účinek mohutnější. Je to hnusný, oplzlý, znepokojivý, těžký, atmosférický a mrazivý film ... ale tím pádem velice povedený. Není to film pro zábavu, je to film pro ponaučení a vytvoření hrubé představy o životě sériových vrahů ... ()
Do morku kostí naturalisticky ztvárněné zlo. No vida, že lze udělat atmosférické, hutné peklo i bez hektolitrů krve, uřezaných končetin (hlavičku nepočítám) a vyhřezlých vnitřností a přesto je divák děním na obrazovce dokonale znechucen a šokován. A to vše jen díky civilnímu notně buranskému hereckému projevu všech zúčastněných, precizní režii a hudbě, která tomu jako celku nasadila přesný depresivní tón. Henry je jeden z mála filmů po jehož zhlédnutí se divák opravdu necítí dobře po těle a není to klišé. 80% ()
Na tomhle filmu je podle mě zajímavější jeho (svého času) nedostupnost a možná kultovost - než film samotný. Už dřív jsem se zdejšími komentáři nechala trochu předstrašit, ale nebylo to ani šokující ani tak strašné (budiž - až na scénu "domácího videa"). Je to tím, že se mnou víc zamává to plíživé a rafinovaně zakomponované, než mrtvoly a krev většinou bez dějového zázemí a psychologického podloží. Henry vyprávěním o ztrátě svého "panictví" sice naznačí, kde je zakopaná fena, ale většinou se chová jako stroj, který se ke všemu porouchal. Do makovice parťáka Otise se dalo kouknout mnohem víc - napřed je to jen flákač, pak zažije šok a pak se rochní. Ten konec byl nevyhnutelný, ale jako by vystřihli jeho "předehru". ()
Syrové, pravdivé... neprůstřelné. "Trezorový" film, mapující několik dní v životě jednoho vraha a jeho přátel. Na rozdíl od běžných filmů o psychopatických sériových zabijácích, tenhle se liší celým svým pojetím - hlavně hlubokou psychologickou studií vraha i jeho okolí, vynikajícími hereckými výkony a naprostou uvěřitelností. John McNaughton byl nejen režisérem, ale také spoluscénáristou a podílel se i na skvostně mrazivé hudbě. Není divu, že si tenhle film pobyl pěkných pár let v trezoru. Od většiny prvoplánových a senzacechtivých "vrahounských životopisů", se liší asi tak markantně jako Dostojevský od Blesku. A na rozdíl od jiných šokujících snímků, budete mít nejen jistotu že tohle se může stát - budete přesvědčeni, že právě tohle se teď někde děje. Každopádně tomu filmu těžko může někdo vyčíst, že je takový jaký je. Bez kompromisu, bez jakékoliv stylizace ukazuje odvrácenou tvář lidskosti. Vyjímečná záležitost pro silné povahy. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (14)
- Překlad názvu filmu do češtiny je velmi chybný. „Serial Killer“ je přeložen jako masový vrah. Rozdíl mezi sériovým vrahem a masovým vrahem je ten, že sériový vrah vraždí své oběti v sérii za sebou na různých místech v různý čas, kdežto masový vrah vraždí v mase, tedy všechny své oběti usmrtí na jednom místě v jeden čas. (Z hlediska definice je za masovou vraždu považováno, spáchání čtyř nebo více vražd během jedné akce a bez výrazného časového odstupu mezi vraždami, což Henry (Michael Rooker) za celý film nespáchá.) (Zek)
- Režisér John McNaughton dostal nabídku, že za 100 000 amerických dolarů si může splnit sen a natočit svůj první celovečerní film. Jediným požadavkem bylo, aby se jednalo o horor. Dle jeho slov by na nabídku kývl, i kdyby měl rozpočet činit jen 10 000 dolarů. Dodal také, že naopak i pokud by měl k dispozici peněz víc, na filmu by nic neměnil. (H34D)
Související novinky
Staronová noční můra
O pokračování kultovní série, kterou Wes Craven začal v roce 1984 svou Noční můrou v Elm Street, se hovoří už delší dobu, ale až dnes začíná tato myšlenka nabírat reálné kontury. I když popravdě… (více)
Freddy zas a znova?
Ani šest pokračování kultovního hororu Wesa Cravena Noční můra v Elm Street a tři roky starý crossover Freddy proti Jasonovi zřejmě nestačily zabijákovi z městečka Springwood. Podle slov Roberta… (více)
Reklama