Henry: Portrét masového vraha

Jeden z najkontroverznejších filmov všetkých čias , hlása dvd obal a ja mu musím dať za pravdu. Tak detailný portrét vraha som ešte nevidel. Napriek krátkej stopáži dokázal režisér podať mrazivý pohľad do duše vymletého človeka. Nevie čítať, ale techniku zabíjania a zahladenia stôp pozn á dokonale. " Nikdy nezabíjaj rovnakým spôsobom ani rovnakou zbraňou, policajti budú zmätení..." V jeho prítomnosti si nemôžte byť ničím istý. počtom zabitých sa nepochváli, ale že ich bolo dosť dáva najavo v dialógu za kuchynským stolom, kde rozpráva, že svoju mamu ubil na smrť pálkou, no po niekoľkých vetách zmätene dodá, že ju zastrelil..." Ale veď si vravel, že si ju ubil pálkou?"...Aha, vlastne hej..." Scéna rezania hlavy vo vani je silná rovnako ako celá scéna "nakupovania televízora". Hudba v scénach prenasledovania svojich náhodne vybratých obetí je mrazivá a znapokojujúca. Uznávam, že na rok výroby ide naozaj o dosť depresívny, provokatívny a ojedinelým spôsobom urobený film. 80%. (18.08.2011)

Už prvé zábery filmu naznačujú veľmi drsnú a zároveň nekonvenčnú formu rozprávania. Po záberoch na mŕtve telá sledujeme nejaký čas mlčiaceho Henryho, vraha daných obetí a tak v nás McNaughton vzbudzuje zvedavosť, čo všetko sa o jeho zvrátených motiváciách časom dozvieme. Problém nebude iba v nie tak úplne luxusnom genofonde, vinu na jeho činoch má samozrejme hlavne prostredie a ťažké detstvo. Režisér ponúka poriadne hlboký pohľad pod povestnú pokrývku západnej spoločnosti, pod ktorým si zvyčajne predstavujeme maximálne rodinné hádky a nejaké to rodinné násilie. Zavedie nás na úplné morálne dno, ktoré dokáže táto spoločnosť vyprodukovať a pohľad je to neskutočne autentický. Zamýšľa sa nad fenoménom videa, ktoré v danej dobe zaplavilo trh a sprístupnilo tak násilie najširším vrstvám obyvateľstva. Najlepšia scéna filmu je tak až Cronenbergovské, šmírácke sledovanie natočených vrážd na videu očami vrahov. Režisér používa skratky, spočiatku vystriháva samotné vraždy, ponecháva iba úvod a záver scény, alebo ich rôzne kombinácie, aby nás tak hneď tou prvou zobrazenou prekvapil a tými ďalšími šokoval. (13.12.2012)

Film, ktery vam spolehlive navodi tu nejhorsi moznou naladu. Vse je v nem bezutesne, hnusne a odporne, tezko hledat neco pozitivniho. Tim ale nechci rict, ze je to spatne, jen na to musi mit clovek nervy. Lehce inspirovan zivotem skutecneho serioveho vraha Henry Lee Lucase, prinasi snimek pohled do hlavy opravdu nechutneho cloveka. Vse je navic natoceno hodne syrove, nezapomenutelna je scena delana domaci videokamerou, kdy Henry s Otisem vyvrazdi triclenou rodinu. Je mi zle, ale bylo to uzasne. (02.10.2005)

No, teda nic moc. Myslím, že Henry: Portrait of a Serial Killer není tak důkladně a kvalitně zpracovaným profilem jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, jak zcela jistě mohl být. Postava Henryho není nijak extra zajímavá a je prezentována pouze jako "jakýsi" chlap, který si prostě jen tak vraždí, jak se mu zachce. Vlastně se o něm nic moc nedozvíme a vraždy, kterých se dopouští, nám v tomto filmu v podstatě nejsou vůbec ukázany, až na jednu. Vidíme pouze oběti, až po činu na nich spáchaném. To už mi zajímavější příšel vztah Ottise a jeho "sestry", která je ve skutečnosti neteří. Pokud Henryho i Ottisovo IQ dosahovalo nízkých hodnot, nelze se vlastně divit, že zde byli ztvárněni jako jednoduché postavy. Na rozdíl od manipulativních a vysoce inteligentních vrahů, jako třeba Ted Bundy, nebo Jeffrey Dahmer, kteří se zaměřovali výhradně na určitou skupinu svých obětí, se tak Henry a Ottis v tomto ohledu trochu vymykají "standardu" sériových vrahů. Prostě brali, co jim přišlo pod ruku. I když jejich příšerné rodinné zázemí zase naopak do tohoto formátu zapadá. Jejich činy nám jsou ukazovány jako zcela normální, běžná věc a ani oni sami se nad tím nijak nepozastavují. A o nějakých projevených emocích či svědomí při jejich páchání nemůže být ani řeč. Myslím, i tak, že se snímek mohl vydařit lépe. I charaktery ne zrovna chytrých chlapů, se dají nějakým způsobem zpracovat a dát jim nějakou tu hloubku. Když to srovnám třeba s Tedem Bundym, kterého výborně ztvárnil Michael Reilly Burke, Dahmerem, kde jsem prvně poznala Jeremyho Rennera, nebo i tím Edem Geinem, jehož si střihl Kane Hodder, tak Henry výrazně strádá jak ve zpracování příběhu, tak i postavách. A pod pojmem "kontroverzní", "šokující", nebo tvrzením "nejautentičtější portrét psychopata" si tedy představuju něco jiného. (10.04.2016)

Do morku kostí naturalisticky ztvárněné zlo. No vida, že lze udělat atmosférické, hutné peklo i bez hektolitrů krve, uřezaných končetin (hlavičku nepočítám) a vyhřezlých vnitřností a přesto je divák děním na obrazovce dokonale znechucen a šokován. A to vše jen díky civilnímu notně buranskému hereckému projevu všech zúčastněných, precizní režii a hudbě, která tomu jako celku nasadila přesný depresivní tón. Henry je jeden z mála filmů po jehož zhlédnutí se divák opravdu necítí dobře po těle a není to klišé. 80% (12.05.2011)