Šigacu wa kimi no uso

Šigacu je takový pozoruhodný koktejl o dospívání, hledání cílů v životě, přátelství, hudbě a loučení. Jedná se však o koktejl, do nějž byly spolu se skvělými ingrediencemi namíchány i ingredience hrozné, a to bohužel takřka ve stejném poměru. Co v první řadě zaujme, je nápadité ztvárnění niterních pocitů hlavního hrdiny, s čímž souvisí i jeho velmi zdařilý, pozvolný a uvěřitelný vývoj. Spolu s hlavním hrdinou lze ocenit i zdařilou chemii mezi postavami a výbornou první znělku, kterou jsem snad ani jednou nepřeskočil, stejně jako povedený závěr. Cesta k němu je však dlážděna přemírou zcela hloupých, rádoby komediálních pasáží se spoustou řvaní a karikovaných obličejů, které svou nevhodností dovedou v okamžiku zkazit jinak dobře stavěnou scénu, dále pak zbytečnou antiklimatickou částí s malou klavíristkou, a především pak nevyrovnaným prostorem pro jednotlivé postavy. Je velká škoda, že se veškerá pozornost soustředí na hlavního hrdinu, protože kdyby Cubaki nebo Watari získali pro sebe více prostoru, nemuseli by vypadat jen jako jednorozměrní přicmrndávači hlavní dvojice, ale jako plnohodnotné postavy. Ve výsledku tedy za 3* s mrzením, že k lepšímu zážitku by stačilo v podstatě jen pár kosmetických změn. (31.01.2021)

(Po 10. ep): Berte to z pohledu někoho, kdo bere klavír za nejlepší nástroj na světě, miluje ho a hrál pár let i soutěžně, než jsem se přesunul k amatérskému hraní a užívání si experimentování s notami a nectění těch černých mravenců, ani jejich popisků. Do určité míry samozřejmě :-) Co si o Shigatsu wa Kimi no Uso myslím: Vcelku sympatický začátek, horší prostředek a nynější 10. episoda to už finálně zabila. Není to nejnezajímavější počin, ale něco, co si lehce užívám, avšak nepamatuji episody předchozí. Když so srovnám s Nodame Cantabile, tak je to jak nebe a dudy. Nodame je mistrovské dílo, Shigatsu napsal někdo, kdo se o hudbu viditelně moc nezajímá. Nebo to neuměl zpracovat. Zanechává mě to prázdným, je tam jen jedna dějová, slabá linka, která byla teď naprosto -nepochopitelně- přestřižena a celkově se už pár týdnů nudím. Co víc, ještě do čistě klavírních skladeb míchají další hudbu, která se tam mnohdy absolutně nehodí. Např. když hrála v 8? 9? episodě černovlasá holka. (Nepamatuji jméno ani episodu, viditelně to ve mně fakt nic nezanechalo). Jsem zvědav, jak to zakončí, proteď velké zklamání a jestli se někdy budu chtít vrátit k nějakému hudebnímu anime, bude to určitě Nodame nebo třeba i Piano no Mori. (Je jich víc, nebudu to tu zbytečně však zanášet.) P.S. - velmi se mi líbí, že apelují na diváka, aby ocenil originální, ne strojenou hudbu. Mají pravdu, i když to není přesně tak, jak to bylo napsáno v notách, je to mnohdy zajímavější. Jedna skladba se dá hrát desítky / stovkami způsobů :-) Celkově však slabých 50% (Po 21. ep): Tohle není o hudbě... Tohle je čistě jen milo-drama a hudba je tam prakticky jen jako "důvod". Nejvíc mě na tom důvodu štve to, že tam pak komentují hru jako v Nodame... A pokud odsunem tu hudbu, zbyte velmi, velmi jednoduchý příběh, který se stále omýlá a opakuje až to člověka začne fakt s*át... 40% (Hodnocení po konci): Naprosto nudný závěr, bez sebemenších citů, vyloženě nutí diváka k lítosti k postavám či úsměvu, příhodně tam řeknou "jak to vše bylo myšleno" a vůbec... grrr! Kdo umí hrát na klavír / jiný hudební nástroj, toho musela k smrti poslední ep. nudit. Ti, co jdou za romantikou, se zas museli cítit podvedeni a uraženi. Ze začátku vcelku sympatické anime totálna narazilo a u mě bude zapomenuto během pár následujících dní... 35% (11.12.2014)

Dovolím si nejprve vznést názor, že se jedná o lehce nedoceněné dílko (v rámci ČSFD hodnocení). Neříkám, že je to podívaná pro každého, ale mě to jednoduše pohltilo. Příběh by se spíš hodil k filmovému provedení, než seriálovému a proto názory, že je to mírně natahované a zdlouhavé mají svojí váhu. Mé trpělivosti to nepřišlo: Osnova je citlivě melodramatická, zádné andante, z jistých důvodů. Ono životní mnoholetá traumata nejde vyřešit mávnutím proutku či jedním delším spánkem a tak chápu, že překonávání takového strachu je běh na delší dobu. Dostáváme čas se podívat hlouběji do lidské duše, probrat vztahy a vysvětlit si poslání hudby, které není pro každého člověka shodné. To vše v seriálu se pojí v jeden významný vrchol: Postava Kaori. Dost možná jsem doposud v anime nepoznal krásněji napsanou hrdinku. Nekonečně sršící optimismus, chuť měnit zaběhlé, její touha poznávat a žít, reprezentujíc naději každým milimetrem, co dostala. Mám trochu problém s tím, že dostala o něco méně prostoru, než bych chtěl, ale pro mé city nejspíš dobře. Na druhé straně Kosei, i přes jeho zajímavý vývoj, nebyl pro mě tak barevný a postrádal nějakou výraznější kvalitu, abych s ním víc sympatizoval. Co nejde nevychválit, jsou ryze hudební scenérie. V tu chvíli animace a hudba dosahuje svého až snového vrcholu; v tu chvíli máte dojem, že je svět zase o něco krásnější. A konec? Silný, který seriál jen a jen podržel. Závěrem musím podotknout, že tu jsou jísté nedostatky, na kterých by se dalo zapracovat (jak říká Starletka, postavy Watariho a Koseie nejsou ideální), pár pasaží dokáže mnohé unudit. Nicméně je zde cítit láska k hudbě, životu a hlavně mi to přijde vše tak nevyhnutelně opravdové. SIlné 4*. (10.05.2015)

Seriál obsahuje niekoľko slabších momentov, ktoré veľmi neladia s tými silnejšími. Postavy nie sú psychologicky a charakterovo prepracované tak, akoby si to skutočne zaslúžili. Humor mi vôbec nesadol a taktiež som očakával, že animácia bude lepšia a intenzívnejšia. Všetko to, čo seriálu chýba, prípadne by malo byť obmedzené, v určitých častiach nahrádza istý moment, kedy sa hlavný hrdina dostáva za klavír a... nastáva absolútne geniálny okamžik, kedy sa hudba spolčí s obrazom, aby na divákovi zanechali jeden veľký intenzívny zážitok, kedy sa divákovi každá jedna nota dostane do uší a každá ďalšia ešte hlbšie pod kožu. Vtedy to všetko maximálne prežívam, nemôžem sa nadýchnuť a len spotený čakám na ďalšiu skladbu. Nastáva tak jedna veľká záležitosť plná emócií, šokujúcich výrazov v očiach a... snáď ani nemusím opisovať, ako geniálny tento inak jednoduchý seriál môže byť (a to hovorím ako človek, ktorý sa do klasickej hudby veľmi nerozumie). Aj napriek chybičkám vypísaným vyššie je pre mňa Your lie in April veľkým prekvapením a nechávam mu plný počet hviezd - s tým, že časom ešte porozmýšľam nad udelením menšieho počtu bodov. (18.04.2018)

Začátek je celkem fajn. Animace je pěkná a na prvních pár dílů se dobře dívá. Pak se ale bohužel dostaví repetitivnost. V každém díle se pořád a pořád a pořád dokola omílá, že Kousei má trauma z dětství, a po čase už to prostě ztrácí na efektu a začne to být natahovaná nuda. A nezachrání to ani romantika nebo hudba. Ze čtyř hlavních postav jsou zajímavé prakticky jenom dvě. První z nich je osudem těžce postihnutá, ale při tom neustále optimistická Kaori, druhou bojovná kamarádka z dětství Tsubaki. Samotný nejhlavnější hrdina je nudný suchar, no a nejhorší je na tom jeho nejlepší kamarád Watari, který nemá charakter vlastně žádný a je tam jen do počtu. Drop po 15. epizodě. Sice mě zajímá, jak to s Kaori dopadne, ale do pokračování už se nutit nebudu. Možná se k tomu někdy v budoucnosti vrátím. EDIT: Po více něž dvou letech konečně dodíváno a můžu dodat jen, že to bylo ještě nudnější než jsem si pamatovala. Nepopírám, že konec je smutný, ale s nulovým propojením s postavami mě prostě nedostal tak jak by měl. 4,5/10 (06.02.2015)