Šigacu wa kimi no uso

Pro fanoušky vážné hudby a pro všechny kdo rádi hráli, nebo hrají na hudební nástroje to může být asi něco hodně zajímavého a pro ty ostatní by to mohlo být svěží a velmi zajímavé anime o lásce k životu a hudbě o radostech a starostech mládí o přátelství a podpoře... Prostě a jednoduše má to dost zajímavý příběh, velmi pěknou animaci i hudbu a zajímavé charaktery. První větší nedostatek se objevuje zhruba od 7. episody, kdy se děj zbytečně natahuje a tak jsem místy ztrácel pozornost, dalším prohloubení tohoto problému se projevuje o něco později a nejlépe to vystihuje Starletka, tedy, že to neustále opakování toho, že Kousei má trauma začne být časem opravdu hodně nudné a pomalu už i otravné... Ke konci už to není ani tak o hudbě, ale spíš o vztazích hlavních hrdinů a hře na city diváka, ale buď to nepodávají dvakrát povedeně, nebo jsem citlivý jak pařez, protože na mě ta dramata posledních dílů příliš nezabrala a tak jediné co mě prakticky zajímalo bylo, jak to tedy skončí a nakolik přesně někteří zdejší kolegové odhadli vývoj děje. Poslední episoda byla poměrně povedená, už jen z toho důvodu, že si autoři asi na poslední chvíli uvědomili, že to je anime o hudbě a tak jsme se konečně dočkali i krátké nerušené hudební sekvence, která dokázala říct mnohem víc, než všechny ty kecy okolo, kterými se to hemžilo v předchozích dílech. Rozuzlení, které mi bylo podáno nakonec také nebylo vůbec špatné a člověk se konečně dozví, proč se to jmenuje, jak se to jmenuje, i když někteří vnímavější tohle asi tušili, stejně jako věděli jak to s blondýnkou dopadne. Já to netušil, nebo spíš nevěřil a tak jsem byl v podstatě docela překvapen ale i tak jsem s koncem spokojený a tato poslední episoda je podle mě asi nejpovedenější díl z celého anime. Zkrátka začalo to hodně slibně, ale mé nadšení postupně opadalo a i když to má uspokojivý konec, tu nudu, kterou jsem místy pociťoval a jistou otrávenost z promarněného potenciálu to tak úplně nevyváží a tak celkový zážitek je někde na trošku lepších 3*. 6,3/10 (22.11.2014)

Shodou náhod jsem v době začátku s tímhle seriálem rozehrál i hru Eternal Sonata, která pojednává o životě Frédérica Chopina a tak ve mě tvůrci posílili zájem o jeho hudbu, za což jim v první řadě děkuji. Právě Chopinova hudba se v Your Lie in April vyskytuje poměrně často, minimálně tedy v první polovině. Arimuv příběh totiž působí, jako kdyby v polovině vyměnili scénáristu a rozhodli se kompletně změnit žánr. Zatím co v první části jde o hudební dramedy, kde se hrdina snaží vyrovnat s PTSD i za pomocí své nové kamarádky, v části druhé jde hudba stranou a vše se překlopí do romantického dojáčku. A zde je právě kámen úrazu. Hudební část neustále přerušují rádoby emotivní žvásty, tudíž vás tvůrci nechají užít si krásnou hudbu bez přerušení jen minimálně, a co víc, jednomu vystoupení je věnována třeba celá epizoda v celku, což působí, že se seriál neposouvá k věci. Když pak příjde řada na opravdové problémy hrdinů, zbývá sotva polovina dílů a tvůrci všechno chrlí šíleným tempem. Nemůžu však říct, že by mě to nebavilo nebo že bych u několika scén nezaslzel i já, nicméně kdyby se Arimovi a Kao věnovalo více času i mimo pódium a scény s hudbou spojené, tak si troufám tvrdit, že půjde o 5* záležitost. Takhle jen slabší 4. (19.07.2020)

Musím povedať, že sa mi začínajú podobné anime ako je Shigatsu wa kimi no uso dostávať pod kožu svojim námetom a tým, že vždy majú o čom byť a majú ako napredovať. V tomto prípade je napredovanie nie len v príbehu, ale aj v hudbe a vlastne aj keď ma svet hudby nezaujíma a možno ani nepočúvam tak veľa klasickej hudby a podobne, tento svet takto ako je tu vymyslený ma veľmi baví. Shigatsu wa kimi no uso má slabé miesta o tom nie je žiadna pochybnosť, ale ten svet, ktorý v tomto anime je zaujímavý a postavy ma bavili a chcel som o nich vedieť viac. Ono pochopiť niečo iné nejaký iný svet a prečo ľudia do toho dávajú seba do jednotlivých hudobných vystúpení a žiadne predstavenie nie je také isté záleží od toho ako sa kto vyspal, akú má náladu, aké má skúsenosti atď presne pre toto toto anime za niečo stojí. Hlavné ani vedľajšie postavy pre mňa nie sú generické, aj keď tu sa dá namietať. Toto anime teda nie je pre každého a bez tej hudby to nie je vôbec prevratné skôr priemerné anime, ale s ňou sa dá polemizovať o pekných štyroch hviezdach. (13.10.2018)

(Po 10. ep): Berte to z pohledu někoho, kdo bere klavír za nejlepší nástroj na světě, miluje ho a hrál pár let i soutěžně, než jsem se přesunul k amatérskému hraní a užívání si experimentování s notami a nectění těch černých mravenců, ani jejich popisků. Do určité míry samozřejmě :-) Co si o Shigatsu wa Kimi no Uso myslím: Vcelku sympatický začátek, horší prostředek a nynější 10. episoda to už finálně zabila. Není to nejnezajímavější počin, ale něco, co si lehce užívám, avšak nepamatuji episody předchozí. Když so srovnám s Nodame Cantabile, tak je to jak nebe a dudy. Nodame je mistrovské dílo, Shigatsu napsal někdo, kdo se o hudbu viditelně moc nezajímá. Nebo to neuměl zpracovat. Zanechává mě to prázdným, je tam jen jedna dějová, slabá linka, která byla teď naprosto -nepochopitelně- přestřižena a celkově se už pár týdnů nudím. Co víc, ještě do čistě klavírních skladeb míchají další hudbu, která se tam mnohdy absolutně nehodí. Např. když hrála v 8? 9? episodě černovlasá holka. (Nepamatuji jméno ani episodu, viditelně to ve mně fakt nic nezanechalo). Jsem zvědav, jak to zakončí, proteď velké zklamání a jestli se někdy budu chtít vrátit k nějakému hudebnímu anime, bude to určitě Nodame nebo třeba i Piano no Mori. (Je jich víc, nebudu to tu zbytečně však zanášet.) P.S. - velmi se mi líbí, že apelují na diváka, aby ocenil originální, ne strojenou hudbu. Mají pravdu, i když to není přesně tak, jak to bylo napsáno v notách, je to mnohdy zajímavější. Jedna skladba se dá hrát desítky / stovkami způsobů :-) Celkově však slabých 50% (Po 21. ep): Tohle není o hudbě... Tohle je čistě jen milo-drama a hudba je tam prakticky jen jako "důvod". Nejvíc mě na tom důvodu štve to, že tam pak komentují hru jako v Nodame... A pokud odsunem tu hudbu, zbyte velmi, velmi jednoduchý příběh, který se stále omýlá a opakuje až to člověka začne fakt s*át... 40% (Hodnocení po konci): Naprosto nudný závěr, bez sebemenších citů, vyloženě nutí diváka k lítosti k postavám či úsměvu, příhodně tam řeknou "jak to vše bylo myšleno" a vůbec... grrr! Kdo umí hrát na klavír / jiný hudební nástroj, toho musela k smrti poslední ep. nudit. Ti, co jdou za romantikou, se zas museli cítit podvedeni a uraženi. Ze začátku vcelku sympatické anime totálna narazilo a u mě bude zapomenuto během pár následujících dní... 35% (11.12.2014)

Nudné, lehce čitelné, i když se to tváří zamotaně, přestože mám vážnou hudbu ráda, tady mě zaujala minimálně, všechny ty pocity a bláboly, o kterých postavy mluvily, v ní vůbec, ale vůbec slyšet/cítit nebyly. Opravdu, jak tu již bylo řečeno, je Nodame Cantabile mnohokrát lepší – ve všem. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, příběh se táhl jako smrad, nemělo to nic do sebe. Obyčejné šedé anime, ač se tváří barevně. O čem to vlastně bylo? Já si hlavně pamatuju, jak jsem se skoro u každého dílu modlila, aby už byl konec. Přesto jsem to dokoukala. Dá se to, ale je to těžký průměr. (28.05.2015)