Zvláštní případ

Opravdu zvláštní film o zvláštním vztahu dvou mužů. Je nepříjemné nechat sebou manipulovat, zvláště když schopnosti odolávat manipulaci ještě oslabuje vztah profesní podřízenosti. Nakonec však člověk může zjistit, že bez této po všech stránkách nepříjemné závislosti nemůže existovat a zmizí-li, ztrácí důvod k životu. Podivná, dobře zahraná záležitost. (24.10.2015)

Ženská role je tu tak netypicky výrazná (a suverénně nejsympatičtější), že si díky ní člověk uvědomí, jak je ve vleku klišé a stereotypů, i když si to o sobě zrovna nemyslí. SPOILER: Když např. začal Louis chodit pozdě z práce domů, nečekali jste, že mu bude žena dělat scény? Že bude uražená, náladová? Tak jak je to ve filmech u manželek hlavních hrdinů zvykem? A ono nic. Ba naopak(!), Louisova žena byla plná pochopení, humoru... KONEC SPOILERU I francouzskou akademii ta role zaujala a ocenila ji Césarem. Ten film je ale pozoruhodně napsaný celý, můžu ho jedině doporučit. (24.05.2016)

Téma je sice silné, ale objevuje se průběžně v kinematografii do dnešní doby (viz třeba Ďábel nosí Pradu). Film o závislosti nevyhraněného člověka má v podstatě jen dvě možnosti konce - buď si člověk uvědomí svou závislost a osvobodí se, stane se soběstačným, nebo nutné náhlé zhroucení svého světa neunese s odchodem svého idolu. Film je ale pojat tak strašlivě rozvláčně, kdy jen půl hodiny poznáváme dva tři charaktery, a přesto o nich víme málo (kromě sázení a hry v karty ten mladík vážně nemá žádné jiné koníčky?), takže se na film dá podívat snad jen kvůli sexy Nathalii Baye. Podobnou šéfku jsem kdysi také měl, neznala víkendy ani soukromí svých zaměstnanců, myslela si, že jí patří, tak jsem šel rychle pryč. Po mně odešli pak i další, a paní se firma zhroutila. Což mi přijde zajímavější historka, než tento film, který vlastně ani nejde do hloubky. (02.11.2016)

Zvláštny prípad je mierne nadsadená dráma z prostredia pracovného a rodinného života. Tým mám na mysli, že asi takto by sa veci neodohrávali, ale tu nejde o realitu, ale o to, čoho je dej synekdochou. Áno, už počiatkom 80. rokov a asi aj oveľa skôr bola priorita spoločnosti kariéra a "no personal life" ako napríklad také nepodstatné založenie rodiny. Tento film je silný aj v detailoch, napríklad reakcia manželky nato, či náhodou nečaká dieťa. A samozrejme záver, ktorý môže na prvý pohľad pôsobiť ako utnutie filmu, ale asi výstižnejšie skončiť nemohol. Film bude aktuálny aj o sto rokov, ak tu ešte budeme a neupracujeme sa k smrti. (17.07.2015)

Michel Piccoli v roli šéfa ovládá svýho podřízenýho jako loutku. Nunto dodat, že ten podřízenej byl takovej debílek a vlezdoprdelista, že mi ho nebylo vůbec líto. Naopak jsem mu přál to nejhorší. Jinak mi to přišlo celý dost přehnaný. Nebo snad připadá někomu normální, že ten šéf zazvoní u podřízenýho a ve dveřích mu úplně v klidu oznámí, že jde k němu na pár dní bydlet? A ten podřízenej reaguje stylem: "Jó, žádnej problém, my vám hned s manželkou uvolníme ložnici a půjdeme spát na podlahu." To bych tomu šéfovi asi ty dveře od bytu omlátil o držku a šel bych radši pracovat k popelářům. Tohle je prostě poněkud odtržený od reality. (16.07.2019)