Božská Florence

Zpívala falešně, jednou před celou Carnegie Hall, byla trochu mešuge a její příběh je tak bizár, že se o tom píšou hry, muzikály a teď i film. Snaží se tam všichni, ale scénář není dost dramatický, vtipný nebo aspoň melodramatický, aby to nebylo zas a pořád jen: nejhorší zpěvačka, která naplnila Carnegie Hall. Vcelku nuda. Nejvtipnější jsou závěrečné titulky, podle kterých byla její nahrávka nejúspěšnějším singlem jedné vydavatelské společnosti a záznam jejího koncertu je nejžádanějším záznamem z archivu Carnegie Hall. To spíš vypovídá něco o nás než o ní, ne? (23.12.2016)

Takový dobře promazaný stroj. Nezklame, doveze, kam majitel potřebuje, ale pořád je to chladný kus, kterého za čas vystřídá nějaký nový. Pro nás diváky to bude jiný příběh. Britská stálice Stephen Frears (Špína Londýna, Královna) předkládá příběh o prachaté americké aristokratce, která má obrovskou základnu fanoušků, jenže její operní zpěv je otřesný a nevnímá to zřejmě jen ona sama. A pár nejvděčnějších. Životopisné filmy nám často cpou osobnosti, které ve svém oboru uspěly. Florence paradoxně patří mezi ně, protože umírá, aniž by si uvědomovala, že byla spíš pro smích. Tomu zuby nehty celé roky zabraňuje svými metodami s dobře zaplaceným publikem milující partner v dokonalém podání Hugha Granta. Tenhle recitující i tancující britský gentleman je znovu po letech k nakousnutí, škoda, že se nechal až příliš zaškatulkovat rolemi milovníků a víc si nevybíral poctivé role (Jak na věc, Hořký měsíc, nedávný The Rewrite). Jejich trochu podivné manželství bych nicméně hlouběji rozpitval a nabídl z něj „něco“ víc. Protože když to přeženu, tak jsme se zasekli na tom, že naše hvězda neumí zpívat a všechny tím zděsí. Ano, ona tím proslula, ale jaksi bych čekal i nějakou přidanou hodnotu. I třeba válečná realita do děje zasahuje poměrně povrchně. Kromě Granta potěší i Simon Helberg, který se coby její nový klavírní doprovod nejprve pitvoří, aby později umělkyni začal obdivovat. No, a samotná hvězda všech hvězd? Legenda Meryl Streep je samozřejmě velmi dobrá, ale výborná byla prostě jinde a jindy. Alespoň za mě. Frears nezklamal, ale nudě (jak už to v jeho filmech bývá) a chladu se nevyhneme. Takže tahle bublina o jedné pochybné slávě nakonec nečekaně rychle splaskne. (29.09.2016)

film na jedno podívání,jehož největší devizou je každopádně fakt,že ačkoliv Frears stvořil celkem šablonovitý životopis,dokázal vše udržet v hodně příjemné a koukatelné rovině.Bylo by hodně jednoduché v podobném případě zklouznout buď ke karikatuře,nebo velké lítostivosti a to se naštěstí nestalo.Florance je tu vyobrazena jako obyčejná a milá žena,která se nežene za slávou,ale dělá věci protože je má ráda - divák tak nemá potřebu jí ani litovat ani se jí smát.Sice nemám potřebu vidět znova,ale na chladné odpoledne fajn pokoukání...70% (19.09.2016)

Život je tak bohatý a tvárný, že si každý může vybrat v jakém světě chce žít. Florence si vybrala svět hudby, ve kterém je úspěšnou operní pěvkyní a nezastaví ji ani to, že vůbec neumí zpívat. Stačí mít víru, odhodlání a kolem sebe přátele, kteří pro ni udělají cokoli, a může to dotáhnout až do Carnegie Hall. Bezchybná Streepová, která si obětavě ničí hlasivky falešným zpěvem, stárnoucí Grant, který ždímá poslední zbytky svého britského šarmu, a mezi nimi kouzelně užaslý Simon Helberg který neví jestli se má smát, zděšeně prchat nebo obdivovat sílu své zaměstnavatelky. Komedie, jejíž absurdní příběh je o to neuvěřitelnější, že je natočen podle skutečného příběhu skutečné Florence, je sice nečekaně hořká a svým smutná, přitom však milá, laskavá a plná naděje. (03.03.2019)

Božská Florence v podání božské Meryl, které dokonale sekunduje Wol..eee, Simon (místy ji až zastíní) a perfektní trojku uzavírá Hugh Grant (maskéři za 1 s *). Film neuvěřitelně rychle uteče a člověk při prvním titulku jen s otevřenou pusou hledí s nápisem na čele: "A to je jako vše?!" Tak nějak tomu filmu chybí více pozadí..snesl by s přehledem i nějaký pohled do Florenčina mládí, 15-20 minut navíc by neuškodilo, možná právě naopak.. (26.09.2016)