Krátká noc skleněných panenek

Běžné zboží, které neurazí, ale ani kór nenadchne, a to navzdory účasti mého oblíbeného Maria Adorfa, budoucí Bond girl Barbary Bach a byvší Bergmanovy severské star Indrid Thulin. Na tu dobu asi solidní mysteriózně - kriminální snímek s tehdy zřejmě šokujícím koncem. Jediné, co tento kousek pro našince pozvedá z průměru, jsou ty dobové záběry Prahy a jejího denního ruchu. Zřejmě devizový příjem oblomil i čerstvě normalizační věrchušku. (01.09.2012)

Snímek má na giallo několik docela zajímavých prvků. Tím prvním je skutečnost, že se část děje odehrává v Praze. Tím druhým je skutečnost, že se děj točí kolem muže, který je prohlášen za mrtvého, ale my víme, že mrtvý není. Díky tomu má film naprosto jiný nádech a nový náboj. Ani tak jsem se ale nedokázal na film naladit a nedovedl mě pořádně strhnout. (29.04.2016)

V celém tomto taliánském subžánru, tento film představuje zcele vzácnou vyjímku, odehrává se totiž ve starobylé Praze, v době Normalizace, zatuchlé, oprýskané, chladné a místy i značně ponuré Praze. Tohle je netypické giallo a jde tak proti všem konvencím žánru, nenese totiž skoro žádný tak typický element zastoupený v tomto subžánru (velké násilí, krev, brutální vraždy, tajemný černě oděný zabiják s velkým dlouhým a ostrým nožem, ani zde není de facto žádný sex a nahota), tohle je především psychologicko, mysteriozní a hypnotická detektivka s velkým tajemným příběhem, z občas z úzkostlivou atmosférou a s mistrnými záběry do minulosti, ale na duhou stranu také z docela dost velkou porcí nudy (v první hodině se skoro nic neděje), chyběla mi zde nějaká větší oživující injekce. Příběh je však opravdu úžasný, nic podobného jsem do té doby neviděl, hodně mi to připomínalo, jak už se tu zmínil giallo psychedelický Martinův thriller "All the colors of the dark". Suma-sumárum z mého pohledu jen průměrné značně pomalé Ladovo první giallo (viz i jeho režijní debut), velké očekávání se nakonec stoprocentně nevyplnilo a já byl nakonec trochu zklamaný, protože jsem očekával přeci jen trochu něco jiného, nebylo to úplně to nejhorší, ale přeci jen bych doporučil přesvědčivější druhý kousek "Who Saw Her Die?", příběh je dobrý (skutečně velmi zajímavý a originální nápad, ta představa je pak přímo děsivá), herecké výkony také ušly, zkušený Jean Sorel, přeci jen nebyl žádný nováček, do této doby přeci jen pár záseků v giallo žánru už měl (třeba u Lenziho nebo Fulciho), finále úžasné a asi pro každého diváka zcela neočekávané, šokující a nejspíš i zklamávající, po hudební stránce standard, ale přeci jenom kdybych si měl vybrat mezi Ladou, Martinem nebo Fulcim, tak dám přednost spíše filmům od dvou posledně jmenovaným. 1* za příběh, 2* za perverzní orgii (nahé ženské a mužské těla, což o to, ale zde to byli dědečkové a babičky) 3* za hudební složku. (02.11.2010)

Vcelku průměrný mystery thriller (giallo bych opravdu neřekl), na kterém měli největší podíl Jugoslávci, což je bohužel vidět. Jednoznačné plus - Barbara Bachová (jenže divák si jí moc neužije), Morricone a PRAHA. Film postrádá pevnou dějovou linku, a tak napětí značně kolísá - místy se jeho sledování stává utrpením. Nejlepší jsou asi momenty, kdy hlavní hrdina ve svém pátrání pokročí a do příběhu se počnou vkrádat tajemné obrazy, symboly (lustr, květy, motýli) a nečekaný obsah lednice. Jenže je to málo. Vše pak má směřovat zřejmě k hlavnímu překvapení - sic - , že za podivnými zmizeními stojí záhadná sekta konající černé (satanské?) mše. Jenže orgie vyvolají místo šoku a děsu lehký úsměv na tváři. Řada filmů takové finále předvedla s větší bravurou (třeba Rosemary má děťátko). Režisér si možná proto připravil ještě jedno zakončení, které ale nešokuje vůbec. A pobavila mě jugoslávská sanitka v pražských ulicích.... Film bych doporučil jen zarytým fanouškům, jinak raději nějakou opravdu žlutou klasiku. (27.08.2014)

Raně sedmdesátkové giallo odehrávající se a částečně natáčené v socialistické Praze. No do prdele! Nejdřív to vypadá jako politicky zabarvený detektivní thriller, pak se do toho připlete lehce mysteriózní linie, přesahující politické zabarvení a vedoucí příběh někam do temnoty tajných skupina spolků a pak přijde závěr, který prostě musí potěšit žánrově rozmanité diváky. (29.02.2016)