baronGrga

Men zvou na hororově laděný výlet na britský venkov, kde lze prožít nejen idylu zelených luk a hájů, ale i pořádnou dávku tradičních hodnot zakonzervovaných kdesi v 19. století. A ze začátku to funguje skvěle. S první vycházkou do přilehlé vegetace, v níž je naprosto přesně vystižen onen svíravý pocit, který velká část žen reálně zažívá, když se ocitnou někde samotné, přichází i první pořádné mrazení, které dál graduje stalkováním, podivným zíráním či pokusy o průnik poštovní schránkou. Jenže pak se to celé přestane sunout kupředu a film se stává jen jakýmsi výčtem toho, co vše se ženám ze strany mužů děje a není to ok. Závěr, který sice naváže zpět na hororovou linku a předvede pěkný náběh na home invasion, se bohužel záhy zvrtne ve zcela nemyslitelně nechutnou freak show, umocňovanou bizarním kvílením sjetého chorálu, a nechává tak vše předešlé ve stínu faunových reprodukčních superschopností a pachuti promarněné šance. Za mě dobrý nápad (něco jako Barbie v hororovém hávu), bohužel nedotažený ani jako horor, ani jako společenský komentář a konec konců ani jako edukační materiál k porodu. 65 %

Po nové naději v podobě Andora se mi chtělo věřit, že v Disneym konečně pochopili, že donekonečna paběrkovat v původní trilogii není cesta, a že dokonce i bez záplavy roztomilosti lze udělat skvělý hvězdný příběh, který dokáže nadchnout. Bohužel jestli se mi něčeho nepodařilo za celých osm dílů Ahsoky dosáhnout, pak je to právě nadšení. Ocenit se dá určitě netradiční poměr ženských a mužských postav, za pochvalu stojí i vypiplané počítačové kulisy a kvóty na roztomilost tu naštěstí byly nastaveny tak nízko, že stačilo narvat na začátek placatou kočku a želví ekvivalent ewoků na konec, tím ale výčet toho dobrého končí. Ahsoka je složena z úmorně zdlouhavých záběrů, v nichž se hlavní hrdinové beze slov a bez pointy potloukají po pěkných scenériích a marně hledají něco, čemu by se dalo říkat dobrý příběh. Dokoukat všech osm dílů se mi podařilo snad jen s pomocí Síly a Ahsoku s lítostí řadím mezi to nejnudnější, co zatím v rámci Star Wars seriálů vzniklo. 30 %

Tak ne. Nový Candyman ode mě dostal dokonce tři šance, aby mi na další a další zhlédnutí odhalil něco, co mi na něm na poprvé uniklo. Aby z něj ukáplo víc než jen slabý odvar toho, co odvyprávěl o 20 let dřív někdo jiný a lépe. Uznávám, hudebně se jen těžko dá s Glassem srovnávat, ale ta unylost je cítit i ze všeho ostatního. Zatímco v originále špína a neutěšenost panelákového ghetta skrze obrazovku přímo prosakovala, tady se hlavní hrdina prochází po ruinách téhož místa, a přesto záběry počmáraných zdí a opadané omítky působí uhlazeně a uměle, než jakkoli tísnivě. Sociální komentář nenuceně prolínající původního Candymana nyní připomíná spíše slona v porcelánu, genderová nerovnost vypadla úplně a ta rasová je podána naopak s tak nešťastným důrazem, že může mít (a u podstatné části publika očividně má) naprosto opačný efekt. A jestli něco dělá z nového Candymana horor, pak jsou to jen a jen scény různých mordů (navíc naprosto nesourodých), od těch klasických teenagerovských před zrcadlem školních záchodků, přes goreové obskurnosti, až po vypiplané umělecké scénky servírované z oddalující se kamery. Ale pokud jde o napětí, budování atmosféry nebo alespoň snahu o znepokojení, nový Candyman má v rukávu v podstatě jen hnusně vypadající ruku. A to je bohužel strašně málo. Zklamání za 45 %.