Steve Jobs

Líbí se mi na filmu fakt, že Jobse moc nepřikrášluje. Fassbender podal skvělý výkon. To je asi tak vše. Dvě hvězdy jsou asi přísné, ale asi tím i trochu vyjadřuji svůj laicky opovrhlivý vztah k Applu. Ve filmu jsou tři výseky ze života, plus sem tam nějaký flashback. Většinou se kecá o vztazích, ať už rodinných nebo pracovních. Fakta jsem si musel dohledávat na internetu. Potenciálně nejzajímavější a nejfilmovější věci tu záměrně nejsou. Ale aspoň mi film potvrdil, jak absurdní je úspěch téhle firmy a že je to z velké části bublina, marketing, podprahovka a útok na iracionalitu. (31.01.2016)

Technicky a herecky precizní film. Vykreslení Jobse, jeho vztahů k "lidem okolo", jeho přípravy na prezentace i obrovské posedlosti v "jedinou pravdu - tu jeho". Velice dynamická režie, intenzivní zážitek, který pohlcuje. Tohle je film, který si velký iSteve zasloužil a současně monument, který není pro každého, ať díky divadelnímu ladění nebo pro svojí cílenost na ty zásadní momenty Jobsovy kariéry a pořádně množství narážek na okolní dění nebo IT historii. (04.02.2016)

Celkem překvapivý film v kontextu kinematografie Dannyho Boylea, jakoby Danny Boyle naruby, režisér, který vždy kladl důraz na vizuální stránku svého díla a který doposud točil své filmy na fundamentu detailu a postav co nejblíže před kamerou, najednou obrátil formální stránku vzhůru nohama a odzoomoval na level celků, Steve Jobs je rámován nedetailně, z odstupu, což vytváří zajímavé kontexty, paralelně s tím se vlivem scénáře Aarona Sorkina postaveného ortodoxně na dialozích drží nefilmové podstaty, neboť celý film vypadá jako klasická filmová adaptace divadelní hry, žánr hojně rozvíjený (nejen klasickou) hollywoodskou kinematografií, v němž se jakoby rezignuje na princip filmového vyprávění a film slouží pouze coby nápodoba dramatického činoherního kusu (vzpomeňme Kočku na rozpálené plechové střeše či namátkou novodobého Polanského Boha masakru). Členění na tři akty, jednota místa, času a děje, prakticky vše postavené na třech hercích, filmové divadlo 21. století... (01.02.2016)

Špičkový Fassbenderov výkon robí z tohto filmu naozaj nevšedný filmový zážitok. Narozdiel od predchádzajúceho spracovania - Jobs (2013), sa dejová linka zameriava prevažne len na podstatné a najdôležitejšie udalosti životného príbehu tohto počítačového vizionára, čo ja len vítam. Čo ma možno trochu mrzí, je šialene vysoké tempo, miestami som sa v tom rýchlom slede scén, mien a udalostí vyslovene strácal. Ale to je len môj problém, Jobs mal rýchly, hektický život, tak taký musel byť aj film, chápem. Určite ide o lepšie filmové spracovanie ako to s Kutcherom, veľká spokojnosť. 80/100 (10.03.2016)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)