Den, kdy Země vzplanula

„Proč požárem svítíš? A kam se to řítíš?“ Ptal se Měsíc hořící Zeměkoule. „Zeptej se Val Guesta, ten to natáčí, se mnou otáčí,“ nevrle odsekla frustrovaná planeta. Klobouk dolů. S rozpočtem menším než má v poliklinice oddělení RTG, v roce 1961, čili bez CGI, ale zato s takovým entuziasmem a kreativitou natočené scifi memento, že i po 60 letech smekám. Apokalypsa vs. lovestory, naděje vs. deprese. „Radši konec hned, než život ve strachu.“ Požáry, celosvětové sucho a ŽÍZEŇ, kterou zde imrvére hasí spoustou panáků whisky (děsná kravina a ledviny v...). Popílkem pokryté ČERNÉ OKÉNKO: [][]  Val Guest odpálil atomovou bombu. Co na to kdo říkal? // Geiger a Müller: „To bude průser! Ale aspoň vyzkoušíme tu naši trubici.“ // Stenning: „To bude sólokapr! Jdu to zapít.“ // Jeho Jeannie: „Nějak se ti zapalujou lejtka!“ // Mr. Apache: „Pořádně dnes peče, to Midnight Sun,“ [apokalyptická epizoda z Twilight Zone, pozn. aut.] // Marie Curie-Skłodowská: „Já to Pierrovi v laborce říkala: Opatrně, ještě něco rozbiješ!“ // Učitelka ZŠ: „Tak, děti, hezky čelem k výbuchu a dávejte pozor, nic takového už v životě neuvidíte!“ [][] Jj, když je na něco člověk krátkej (viz dnešek a zakrslej magor v Kremlu) aspoň si uleví srandou. Pět litrů vody nesu... na Vodní mejdan. (20.04.2023)

Den, kdy Země vzplanula je parádní katastrofický snímek, jenž je vyprávěn úsporně, avšak efektivně prostřednictvím skupiny novinářů, kteří se snaží přijít na kloub razantním změnám klimatu, jež znenadání ve velké intenzitě zasáhly zemi. Mrazivý film to musel být tehdy a neméně mrazivý je i dnes. Jde o velmi působivé varovné sci-fi z Velké Británie, které svým vyobrazením děsivých změn působí v dnešních reáliích skoro více relevantní než před 60 lety - jen ten původce problému se během let přetransformoval v něco jiného. (08.06.2022)

Začátek sice nevypadá špatně, ale střihem se děj vrátí do minulosti a začíná nuda. V podstatě jsem asi po půl hodině film odepsal a zbytek jsem chtěl jen tak prolítnout, jestli se něco nezačne dít. Překvapivě to ke konci zase začalo vypadat celkem slibně, takže jsem zase vrátil cca do 30. minuty a odhodlal jsem se, že to zkouknu celý. Přežil jsem teda dalších cca 45 minut nudnýho blábolení v kanceláři, blábolení na kolotoči, blábolení na ulici nebo blábolení v jakýkoli jiný lokalitě, který občas přerušily záběry z úplně jinejch filmů (např. požáry) a jedna krátká bouře, která zničila pár modelů lodiček a převrátila model autobusu. Až potom se začalo odehrávat něco zajímavýho. Těch posledních cca 20 minut neni špatnejch, ale celej film to prostě nezachrání... (03.07.2010)

Nedlouho po dvou světových válkách se planeta opět blížila k zániku kvůli přebujelému egu vůdců na obou stranách Pacifiku. Na možnou tragédii reagovalo mnoho umělců osobitým protiválečným zvoláním. Val Guest je jedním z nich, ale rozhodně nezapadne v řadě. Jeho katastrofické sci-fi je nabušeno varováním, že jen člověk je schopen s radostí si podříznout větev, na níž sedí, ještě si přitom pohvizdovat a domýšlivě se vysmívat sousedovi, že spadne, dokud sám neucítí tvrdý pád na vlastní kůži. To vše optikou několika reportérů jedněch londýnských novin. Trikových sekvencí je naštěstí ve filmu málo, jsou jedinou pihou na kráse, protože skutečně nestojí za nic. Zbytek snímku je mírně filozofující palba výborných s britskou nadsázkou vedených dialogů. (26.03.2023)

Plakátové info: NEUVĚŘITELNÉ SE STÁVÁ SKUTEČNÝM!!! NEMOŽNÉ SE STÁVÁ FAKTEM!!! TO, ČEMU SE TĚŽKO VĚŘÍ, SE STÁVÁ PRAVDOU!!! ___ Vůbec se nedivím ceně BAFTA za nejlepší scénář, protože tohle katastrofické sci-fi je úplně někde jinde, než žánrově spřízněné snímky té doby. Synopse je taková, že následkem masivních testů atomových zbraní jak rusáků, tak američanů se změní zemská osa Země a klimatické pohromy po celém světě jsou tragickým následkem. Ten nápad zní sice uhozeně, ale je to podáno skvěle, ve zcela vážném a realistickém podání, přitom to nepůsobí trapně a ten vážný tón je vyrovnáván příjemně netuctovou milostnou linkou dvou hlavních postav, kde se to hemží ostrými sarkastickými dialogy jedna báseň. Skrze optiku novinářů tištěného plátku je pak nahlíženo na celý příběh. Aby režisér Val Guest (šikula již od Quatermassu) navodil tu nejvěrnější atmosféru, nechal točit přímo v prostorách redakce Daily Express a jejich šéfredaktor si dokonce zahrál sám sebe. Zpočátku se možná nebudete chytat v té rychlopalbě dialogů a popichování novinářů, ale všechno to jsou výborní herci (což u nízkorozpočtových sci-fi snímků té doby nebylo úplně standartem) a je radost to sledovat a poslouchat. Po půlhodině pak přijdou ke slovu i triky - neohlášené a nečekané zatmění Měsíce, mlha nad Londýnem jako následek přehřívání oceánu, vysoušení Temže, prudké a ničivé vichřice v ulicích Londýna, a tím absolutním razítkem mé spokojenosti byla uvěřitelná ukázka chování lidí v extrémních podmínkách – sociální nepokoje, fronty na společné sprchy v Hyde Parku, lidé kupující vodu na černém trhu a ke konci, když už se má blížit konečná planetární zkáza, i anarchie ozbrojených občanů, dělajících bordel, kteří tvářím v tvář armageddonu už nemají co ztratit a tak si užívají, byť i kvůli tomu někdo násilně zahyne. Do trikových záběrů, jejichž „uvěřitelnost“ je prostě dána nižším rozpočtem, jsou integrálně nastříhány záběry skutečných pohrom, ale díky šikovnému střihu vám přijde, že tu prostě skvěle zapadnou a že sem patří. Prostě a jasně skvělé sci-fi, kde jsem uvažoval i o pětihvězdě (kterými teda dost šetřím). Jo, a díky za otevřený konec. (13.11.2020)