Stalin v barvě
Staline en couleur
Stalin vo farbe
Stalin - In color
Obsahy(1)
Říkají mu „tatíček národů". V očích celého světa ztělesňuje naději ve spravedlivější společnost. A přesto je tento muž jedním z největších zločinců v dějinách. V zimě roku 1924 zemřel vůdce bolševiků, Lenin. Jeho rakev nesou nejvyšší představitelé Sovětského svazu, mezi nimi i 46letý Josif Stalin. Je generálním tajemníkem komunistické strany a stojí poněkud v ústraní, jen málokterý z jeho soudruhů by si dokázal přestavit, že právě on zaujme místo velkého Lenina. A už vůbec by je nenapadlo, že se během deseti let postará o likvidaci téměř všech svých spolupracovníků. V následujících skoro třiceti letech se nesmazatelně vepíše do historie, bude uznávaným a milovaným vůdcem i nemilosrdným diktátorem, který na smrt pošle na 20 milionů lidí. Poslední dny svého života však prožije sám v bolestech, nikdo mu nepřispěchá na pomoc. Dokonce ani jeho vlastní lékaři, kteří se báli, že by je za špatné rozhodnutí mohl dát zastřelit. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Pár zajímavých záběrů, ale jinak dokola propírané téma. Mě by moc zajímalo, nač se v ruských archivech práší, jaké byly Stalinovy stíny, obavy a jak to bylo ve skutečnosti s Tuchačevským. To, že Rusové své tatíčky stále zbožňují, je pro středoevropana naprosto nepochopitelné, když se jeho oběti počítají v řádech miliónů. ()
Potrét najväčšieho masového vraha, ktorý by sa mal púšťať pravidelne, hlavne pred každými voľbami, a nielen u nás. Že je dokument vo farbe, na tom ani nezáleží, skôr mu to uberá na autentickosti, a niektoré staré zábery vo farbe a pritom v zúfalej kvalite obrazu vyzerajú zvláštne. Ale vďaka aj za tie, niektoré zábery zo súkromia Stalina boli celkom mimoriadne. Francúzi si vedia zobrať na paškál všetkých veľkých vodcov a natočiť primerane pravdivý dokument bez zbytočného pátosu alebo nostalgie. ()
Výbornej naučnej film o Stalinovi, známém to módním diktátorovi, metrosexuálovi a obdivovateli dandy stylu. Jeho kariéra se začala psát kolem roku 1924 na pohřbu fashion ikony první poloviny 20. století – Lenina, kdy Jozif jako první pochopil, že černou na smutečním průvodu neohromí a vzal si na sebe odvážnou lahvově zelenou, pro jeho souputníky z komunistické strany to byla hotová módní poprava. A tak se Stalin dostal do čela celosvětového hnutí za lepší oblékání a glanc. Přinesl hned několik základních pravidel, kterými se musel ruský lid řídit: 1. Oholená huba je holé neštěstí. 2. O své oblečení se staráme, nejsme jím však posedlí, malá dírka na svetru nás nerozhodí. 3. Spodní prádlo nesmí být vidět. 4. Každý z nás, nezáleží na věku či pohlaví, vlastní modrý blejzr. Bohužel na přelomu dvacátých a třicátých let se v zemi rozmohl ovčí mor a nastal nedostatek materiálu diktátorovi nejmileší, tedy vlny, propukl tak takzvaný vlněný teror. Dost nešťastná byla i sezóna jaro/léto roku 1939, kdy se ve světě módy objevil další muž s knírkem v parádní uniformě, totální trapas Stalin napravil až na párty u Stalingradu, kde všechny ohromil svým kožešinovým límcem, kult jeho osobnosti pak vystoupal takřka do gigantických rozměrů. Skonal náhle na začátku 50. let, když ve výloze uviděl fakt parádní sáčko v ármy stylu, prostě fashion victim. ()
Skvělý dokument, prakticky celý v barvě, byť se v drtivé míře jedná o pozdější dokolorování původních dokumentárních filmů. Dokument začíná u rakve Lenina. Z mužů co jej nesou již na necelých deset let bude žít jen Stalin. Straničtí kolegové zemřou na sebevraždy, vraždy, ale drtivá míra jich bude popravena... Stalin, který nikomu nevěřil si čas od času kolem sebe vytvořil volný prostor. Staré spolupracovníky nechal zlikvidovat a obklopil se novými, jemu zavázanými nohsledy, kteří byli ještě věrnější než ti předtím. Jenže nejde jen o čistky ve straně a v armádě. Čistky se týkaly v pravém slova smyslu celého Ruska a všech jeho republiik. Miliony lidí zmizely nebo byly deportovány do gulagů (což bylo skoro stejné), další miliony zemřely při hladomorech při různých kolchozních experimentech k čemuž se v těch letech připojila navíc i nepřízeň počasí. Když Germán napadl SSSR, byla potřeba se bránit a běžný život běžného Rusa se scvrkl na malinkaté nic. I přes Stalinovy vojenské úspěchy (což se skutečně rovnalo malému zázraku po vybití generálních štábů při čistkách, kterému však pomohlo obrovské ruské přečíslení, nesmírné nezabratelné rozlohy země a hlavně tvrdá ruská zima) se i za války děly děsivé věci z jeho nařízení a dále i po ní. Válce samotné se dokument však až tak nevěnuje, což není na škodu, protože to alespoň nerozmělňuje zločiny tohoto mužika s knírem. Při pohledu do jeho očí z něj šel opravdu strach a já zde poprvé zřetelně slyšel jeho hlas, který zněl k té postavě velmi mladě... Film končí rokem 1953 a jeho smrtí, kdy dva dny umíral tento diktátor sám s krvácením do mozku, protože se lékaři jej báli léčit... Jeho smrt oplákavalo několik milionů lidí, statisíce v gulazích ji však s ulehčením přivítali.... A i když pak pořád bylo v Rusku mrazivo, už to nikdy nebyla taková hrůza co za Stalina. U nás naštěstí těsně po něm chcípla další kreatura Gottwald, což bylo našimi perzekuovanými v lágrech a kriminálech vnímáno se stejným ulehčením. Je k nevíře jak tento masový vrah vlastního národa dodnes uctíván. Rusové jsou prostě hloupí a nepoučitelní. Stačí jim vodka či nějaká samohonka, kus chleba a jako ovce jdou za nějakým šílencem a jeho vizí světa. --- Skvělý dokument, nutno pouštět ve školách a v Rusku ! * * * * * PS. Odpovídám uživateli PAVLISOVI k jeho kometu: ,, ale i to zejména dnes přeci bohatě stačí ne'' ? ()
To je ako s naším Biľakom - niekde mu stavajú busty a niekde by ho najradšej videli v horúcom pekle. Zrejme podľa toho, čo komu priniesol. Tých prvých netrápi, že kdesi ďaleko zomrelo jeho zásluhou x ľudí, hlavne že máme železnicu a pekné chodníky. Stalin bol masový vrah takého kalibru, že sa to množstvu občanov hlavne Ruska ani nechce veriť. Veď vyhnal a porazil neporaziteľnú Hitlerovu armádu. Až na to, že mu iná voľba ani neostávala a sám jej neveril. A skončil ako všetci diktátori pred ním.. ()
Galerie (17)
Photo © Česká televize
Reklama