Když dinosauři vládli světu

Asi mi nikdo neupře, že mám rád sci-fi, britskou tvorbu šedesátých let a studio Hammer. V tomto případě se však tato trojkombinace vůbec nepovedla. Cesta do pravěku barevně a po britsku, Karel Zeman asi musel být slušně zděšený, co se dá patnáct let po jeho majstrštychu taky ještě natočit. O slovníku pravěkých (pečlivě vyholených) lidí už byla řeč, stejně tak o chaboučké zápletce, kterou jako kdyby malý Karel sepsal ve školce v přestávce mezi svačinou a poledním spánkem. Řečeno slovy dneška, Když dinosauři vládli světu by se klidně mohlo jmenovat Pobřežní lýtka, třeba už kvůli zmíněnému kmenu, který příboj nepříboj příliv nepříliv bydlí na pláži. Hlavní hrdinka, psankyně Sanna, herečka a modelka Victoria Vetri, se stala nejprve Miss Playboy srpna 1967, a posléte i playmate celého roku 1968. Je typem herečky, u které zase tolik nevadí, když v některých divočejších záběrech její pravěké plavky neudrží ten nápor a dovolí menší odhalení. Ostatně, Victoria Vetri svoje poprsí ráda ukáže sama (viz několik screenů tady, tady, tady ). Pro úplnost dodejme, že film se natáčel ve studiích ve Velké Británii a v exteriérech na Kanárských ostrovech. (03.12.2010)

Samozřejmě, že ten film je dějově relativně slabý a na postavy se moc spolehnout nemůžete, ale já jsem se na to díval proto, že jsem chtěl vidět další trikové mistrovství, kterého se mi dostalo. Není to místy tak ladné, ale přesto se zde ukazuje, že stop motion je prostě cesta, kterou bych rád viděl i dnes. Jen je toho už trochu málo, bohužel. (12.10.2015)

Že se film odehrává v pravěku, nás kromě senzačního názvu ujišťuje hlas vypravěče, uvádějící diváka do doby, „kdy lidé ještě neznali Měsíc“. V duchu nenudícího pojetí dějin sviští (dávno před Emmerichem) také už expozice. Před chlapíky v krokodýlích maskách stojí v pozoru řada blondýn se strnulými výrazy ve tvářích - a nejedná se o finále miss. Plavé dívky skalního lidu totiž mají být obětovány Slunci, leč jedné z nich se podaří uprchnout na území druhého kmene, žijícího pro změnu na pláži. Zde se seznámí se sympatickým lovcem a tato milostná story tvoří hlavní zápletku filmu. Lásku jim nepřejí nejen muži z dívčina kmene, jež jsou jí v patách, ale také jistá zhrzená bruneta. Kladem této romance je fakt, že se zde hovoří jakýmsi prajazykem (přičemž zhruba polovinu slovníku tvoří slovo „Akíta!“) a bez titulků, takže tvůrci se vyhnuli případným lapsům v diluviálních dialozích. Přes tuto bariéru film sděluje, že v pravěku to bylo super. Většina žen byly modelky se specializací na podprsenky a bederní roušky a žádného boje o oheň rozhodně nebylo lidem zapotřebí. Jen kdyby je občas nešikanovala pravěká zvířena (když je vám v patách Triceratops, před okrajem skály se zastavte a uhněte), vytvořená příjemnými harryhausenovskými triky. Ty jsou největším lákadlem snímku - spolu s hlavní blondýnou, která si ostatně v průběhu děje na důkaz evoluční teorie omotá kolem prstu dinosaura, ba i muže. (11.08.2008)

Docela ty blondýny začínám litovat. Pořád po nich pokukují kdejací slintalové. Na každém rohu se o nich vypravují vtipy, které určitě neoprávněně urážejí jejich ,,inteligenci" a zbytek žen je občas také moc nemusí a teď jsem se navíc dozvěděl, že je v pravěku obětovávali slunci. Když dinosauři vládli světu je lehce naivní film, který se může pochlubit velice solidní po-okenkóvou animací, slušnou hudbou a hlavně nádhernou hlavní hrdinkou, která mi doplnila mezeru ve vzdělání a ukázala mi, že už v pravěku existoval holící strojek, šampón atd. Dál už je to s chválením trochu komplikovanější. Na jednu stranu by se dalo pochválit to, že i když herci používají k vyjadřování zhruba tak jedno slovo, tak vlastně celou dobu víte o čem je asi řeč, ale když si tohle člověk uvědomí, tak zase na povrch vypluje fakt, že celý příběh je tak trošičku o ničem. A hlavně příběh je vyprávěn tak nešikovně, že jsem si skoro půlku filmu nebyl úplně jistý, kdo je vlastně hlavní hrdina. Přesto dávám ovlivněn malou porcí nostalgie 3*. (02.05.2008)

Pred bojom o oheň svetu vládli dinosauri. Túto nepríliž známu snímku som kedysi dávno videl ako film na nedelné poobedie na Nove a zvlášť ma neoslnil, o to príjemnejšie bolo ale jeho pozretie po rokoch. Čím film najviac zaujme, že po krátkom prológu nastupuje príbeh v pravekej reči, kde pri slovných spojeniach ako ,,utala makan" , ,,unea makan" či ,,akoba" vám bude slovník úplne zbytočný. Ako už Chřastal spomenul najviac sa však vyslovuje slovo ,,akíta" a jeho rozlúštenie je naozaj veľkým rébusom. Pri jeho analyzovaní som zistil, že najčastejšie funguje ako forma príkazu (v jednej scéne sa ním hlavná hrdinka s prstom nadol domáha dinosaura aby si sadol), ale dalo by sa ním označiť aj slnko či chatrč. Na svoju dobu má film naozaj skvelé špeciálne efekty, ktorých sa tentoraz neujal Harryhausen ale širšiemu publiku neznámy Jim Danforth. Jeho práca však v mnohom predčí aj pána Raya, hlavne jeho zosinchronizovanie scén dinosaurov (je ich tu asi 10) s ľudmi je veľmi presvedčivé. Veľkou výhodou filmu je, že i keď v ňom akurát niečo niekoho nežerie, skvelo sa dá pobaviť či už na spomínanej reči, na súbojoch žien, ale na niektorých až detinských vtípkoch tvorcov (dinosaurus si pomýli hlavnú hrdinku, ktorá spí v škarupine so svojim mláďatom a vydávaju za svoju. Nasledne ju potom dinosaurus začne na slovo poslúchať). No a čo sa týka hlavnej hrdinky, nie je vyslovene škaredá, ale žeby bola niečo extra. Sympatické mi bolo, že sa nebála ukázať prednosti - vo svojej dobe asi mládeži neprístupný film. (27.10.2008)