Manželé a manželky

Hodně syrová a realistická studie mezilidských vztahů. Ale abych řekl pravdu Allena mám radši v té komičtější poloze. V Manželích a manželkách se opět dočkáme pro Allena typických vyprávěcích prostředků jako přímé zpovědi postav na kameru a dlouhých neuvěřitelně ukecaných konverzačních scény a ty mám u jeho filmů opravdu rád. (10.05.2004)

Mám rád Woodyho Allena a jeho nezaměnitelný humor, kterým koření svoje vztahové analýzy. Tentokrát si vzal pod drobnohled manželské problémy a upustil od intelektuálních narážek (kterými byl zahrnut například Manhattan). Také humoru tu najdeme poskrovnu, ale o to víc působí film dospěleji (je to logické i k režisérově věku). Dokumentaristicky laděný snímek má proto mnohé co říct a záleží jen na divácích, co si z něj odnesou. 9/10 (20.03.2009)

Všichni moc dobře víme o události, která pověst vytříbeného pisatele dialogů na čas poskvrnila. V roce 1992 herečka Mia Farrow objevila kompromitující fotky, které usvědčovaly Woodyho z poměru s její adoptivní dcerou Soon-Yi. Soudní a mediální teror, který Mia rozpoutala, značně zkreslil fakta a mnozí dodnes netuší, jak to celé vlastně bylo. My víme, že to bylo paradoxně v období, kdy Allen vyrukoval s moralistickou komedií Manželé a manželky. I v ní se naneštěstí objevil jistý hořký stereotyp, vyplývající právě z potřeby obsazovat svou milou Miu do téměř každé role. Přesto je tenhle Allen znovu velmi silný v základech, ač v mnoha momentech i přes tu silnou hořkost spíš vlažný. Ale na čtyři hvězdy se vydrápal. (09.03.2016)

Po slabých 80. letech s otravnou Farrowovou se Allen probral a natočil výborný psychologický snímek o vztazích - skvěle napsané a zahrané postavy (obzvlášť Judy Davis exceluje i ta Farrowová do mozaiky zapadá), z řady scén mě fakt mrazilo. "Dokumentární" styl kamery k filmu perfektně sedne a i po letech je to svěží záležitost. Pro mě určitě jeden z nejlepších filmů Allena, úplně odlišný od všeho, co do té doby natočil. (15.06.2015)

Když se řekne „newyorský intelektuál“, není to intelektuál ledajaký. Za poslední půlstoletí pravděpodobně žádná duchovní elita neovlivnila tvář současného světa tak zásadně, jako ta z východního pobřeží Spojených států. Právě tam se rodí valná část názorů a postojů, které jsou pak skrze média šířeny do celého světa a stávají se civilizačním vzorem. --- Woody Allen je významným mluvčím tohoto proudu. Mnohé jeho filmy jsou vlastně stejné a monotematické. Zobrazuje sexuální vztahy newyorských (vzácně i jiných) intelektuálů, jeho příběhy jsou vždy (psycho)analytické, dialogy vtipné, postřehy trefné (i když občas dost na efekt), místy sarkastické. Všimněme si, že vždy jde o sex, ale nikdy nejsou vidět žádné děti. --- Pokaždé, když mne Allen takto osloví, nemohu se ubránit otázce: Dobrá, chytré, vtipné, ale co s tím? Má to být jenom inteligentní sranda? To snad ne, to by šlo sotva dohromady s Allenovým statutem významného umělce a intelektuála. --- Myslím, že Allen nám opravdu chce něco důležitého říct, koneckonců, co je důležitější než sexualita? Ale pochybuji, že chce říct zrovna to, co slyším já. Totiž že ten jeho svět a jeho vztahy jsou chronicky nefunkční, doslova sterilní. Na pohřbech jeho postav se bude hodně a kultivovaně řečnit o jejich zásluhách, ale sotva se najde někdo, kdo je bude lidsky postrádat a oplakávat. --- Ještě jeden postřeh: všiml jsem si, že mnoho komentátorů upozorňuje, že tento Allenův opus není komedií, ale ryzím dramatem. Možná se mýlím, ale mám dojem, že tak soudí převážně ti, kteří dlouholeté manželství a jeho krize dosud nezažili. V reále je to daleko drsnější, tohle je jen taková úsměvná pohoda. Nevěříte-li, zeptejte se svého psychoanalytika. Nebo ještě lépe - advokáta. (14.01.2011)