Perfektní den

Svéráz mezinárodní humanitární pomoci aneb absurdní road-drama o každodenní rutině humanitárních pracovníků na Balkáně a jejich donquijotskému boji s úředně byrokratickým šimlem i zdravým rozumem ve filmu, který mistrně i funkčně balancuje na hraně vážné noty, upřímného lacině nevynuceného dojetí, "nastavování zrcadel" a černého cynického humoru, jakým se obrňují posádky sanitek. Snad jen to mohlo být o chlup či dva kratší; speciálně pak v pasáži s objížďkou. (17.05.2016)

Prostředí nekonečných plání je fajn, herecké obsazení ještě víc. Zbytek tvoří nenápadné scény, které utváří pohled na Balkán po válečných útrapách v polovině devadesátých let. Ocitáme se na pomezí černé komedie a dramatu, sledujeme malou skupinku humanitárních pracovníků, kteří se snaží vyčistit studnu od nabobtnalé mrtvoly a zajistit tak v oblasti pitnou vodu. Někteří jsou cyničtí a ostřílení, jiní představují mladá kuřata, která mají své ideály a doufají, že něco změní k lepšímu. Narážejí na nesmyslnou byrokracii nebo řeší nebezpečné situace v minovém poli. Hořkému vyprávění pomáhají herci: jízlivý Tim Robbins nebo charismatický Benicio Del Toro. Jen velká škoda, že chybí zásadnější konflikty: ať už vztahové nebo třeba etnické. Takhle vyběhnou závěrečné titulky a my víme, že příště už se nepotkáme. Alespoň já to tak cítím. (22.04.2016)

Jeden hodně náročný den na Balkáně se rozhodl představit španělský režisér a připravil si pro to mezinárodní herecké obsazení, které v podstatě nemá chybu. K tomu celý ten Balkán zvěčnil ve svém rodném Španělsku a vůbec to na něm není znát. Perfektní den je prostě skvělý film. Opět ukazuje, jak strašnej nesmysl válka na Balkáně byla. Při sledování jsem si až připomněl film Země nikoho, který má myšlenku hodně podobnou. Jen s tím rozdílem, že tento film nahlíží na danou situaci z pohledu OSN. Přemýšlím, jestli je náhoda, že mě herecky Benicio Del Toro dokázal tak pěkně překvapit v jednom jediném roce. Tak obyčejné, přirozené, ale přitom silně lidské výkony jen tak někde neuvidíte. Balkán má na podobné filmové příběhy asi nějaký magnet. (31.12.2016)

Un día perfecto by se dal nazvat jako šťastný den. Nic se nestalo. (Na rozdíl od Remarqueova "Im Westen nchts Neues"). Přesto se ale celý den řídí podle rozpočítávadla: lano, kráva, míč (ve španělštině to zní možná i o trochu lépe: cuerda, vaca, pelota). A tyhle tři běžné pojmy, na kterými člověk v běžných podmínkách příliš neuvažuje, jsou za jiných okolností skutečným problémem: kolem krávy můžeš jet napravo, nalevo, můžeš jet přes krávu, ale taky tudy vůbec nejezdit. Zvláště, když je tak kráva pokaždé jiná. Kdybych byl posedlým folkáčem, možná bych na konec představení zvolal: Fernando León de Aranoa umí!, neboť hlavním podílem na této Una obra perfecta má právě režie (a k té patří i vady na kráse). (19.05.2022)

Patra různorodých lidí, kdesi na humanitární misi. Dvě krásky, jeden, co to má všechno totálně v paži a druhý, snad ani neví, co chce. Jeden, zdánlivě malý problém, postupně přerůstá téměř v neřešitelný rébus. A hlavně ukazuje, jak dokážou být někteří lidé hloupí a lhostejní, když mají řešit něco, co se jich až tak osobně netýká. A tak nastávají hodně absurdní situace s jednou studnou, jejíž voda není určitě vhodná k pití. Jak už název sám napovídá. Perfektní den..... (03.02.2016)