Fúsi

Fúsi ma nezaujal, aj keď film považujem za nadpriemerný. Za depresívny ho pravdepodobne považujú iba tí, ktorí jeho život porovnávajú so svojim. On bol so svojim životom pomerne spokojný, lebo o jeho zmenu príliš nestál. Nepríťažlivý, neambiciózny, neohrabaný a ešte by som našiel aj ďalšie ne-, ale súčasne znášanlivý dobrák s väčšou empatiou, než malo jeho okolie. O jeho okolí sa však veľa nedozvieme, lebo celý film sa tesne krúti okolo Fúsiho. Nemyslím si, že Fúsi je ojedinelým prípadom. Časť mladíkov bezproblémovo využíva výhody "mama hotelu", sú (zatiaľ) menej obézni a namiesto modelov obrnencov z II. svetovej bojujú na virtuálnych bojiskách svojich počítačov. A málokomu z okolia pripadá ich život ako dôvod na depresie. Inak, všimli ste si, ako sa Fúsi podobá na Leška Semelku? (09.01.2017)

Komediální drama? Možná pro někoho, kdo si tím neprošel, ale Fúsi mi byl neobyčejně blízký. Muž zafixovaný na matku, která by sice chtěla, aby její syn v pětačtyřiceti dospěl, ale zároveň ho nechce ztratil, chce ho dál ovládat, aniž si uvědomuje, že to byla právě ona, která nesmělého a nerozhodného syna do této situace, kdy se mu každý vysmívá nebo ho považuje za magora, dostala. Je to vlastně moc smutný příběh o osamocené lidské duši... Výborné herecké výkony. (04.07.2019)

Islandská depka je tu zpět. Nyní tu máme příběh Fúsiho, který je od pohledu naprostým outsiderem a velkým podivínem. Jediné na čem mu opravu záleží je tak maximálně jeho matka a válečné modely, které skládá. Pro Fúsiho není společenská interakce nikterak jednoduchá a s tím se pojí problémy v práci a také milostném životě. Chladné prostředí Islandu ještě navíc přiživuje chmurnou náladu. Celkově ovšem všechno záleží na tom, jaké zaujmete stanovisko k Fúsimu. Někteří ho mohou milovat jako ultimátního šmudlu a získá si jejich sympatie. Jiní ho zase budou litovat a lehce nenávidět. (29.07.2016)

Už úvod, ve kterém si dospělý syn jde radši do vánice hrát s autem na dálkové ovládání (jen aby nemusel doma sledovat matčina nového přítele, jak ji klátí), přesně vystihuje jeho život, povahu a vlastně celý film. Ten je hodně smutný, místy skoro až depresivní (každý objevivší se plamínek naděje brzy něco sfoukne), ale přitom mu nechybí hořký humor (některé scény jsou až groteskní). I přes pomalejší tempo se divák nenudí, neb si rychle oblíbí Fúsiho (skvělý Jónsson), kterému fandí a doufá, že se nakonec přece jen dočká svého štěstí. Na tom je nejsmutnější fakt, že kdyby se hlavnímu hrdinovi všichni (krom věrného kamaráda) nemontovali do života, byl by vlastně docela spokojený ve svém malém, izolovaném, ale bezpečném světě, jenže jakmile se otevře, přichází jedno zklamání za druhým (až se člověk sám sebe ptá, kolik ho asi tak může ještě snést). Fúsi téměř nemá žádný důvod se radovat, přesto se (tuším) 4x za celý film lehce usměje, ale ten poslední úsměv je ze všech nejzajímavější (a nejvíc toho o něm vypovídá). Za mě silné 4*. (05.05.2019)

Dagur Kári si mě zase ochočil. Fúsi je dobrosrdečný čtyřicetiletý medvídek, co žije s mámou, ve volném čase si vybarvuje modýlky tanků, s kámošem ve sklepě rekonstruuje známé bitvy druhé světové války a sem tam dá pozor na holčičku od vedle. Jenomže čert mu do toho jeho pohodlného skleníku nasadí ženskou. Vedle dánského Mazla další výborný kousek pojednávající o společenských outsiderech uzavřených v obřím těle s křehkou duší. (25.01.2017)