Anthropoid

Možná jediný koprodukční snímek svého druhu, který kompletně v angličtině vypráví takto strhujícím způsobem ryze českou zásadní historickou událost. To celé za obsazení áčkových zahraničních i českých herců. Napětí, akce, emoce a špičkové herecké výkony. Ačkoli osud skupiny zná snad každý, nikoho film rozhodně chladným nenechá. (07.10.2016)

Režisér se rozhodl pro film založený na skutečnostech, nepodsouvá nám dokument ani vypiplanou rekonstrukci jakou je např. Let č. 93, takže nemá smysl se zaobírat různými anachronismy nebo smyšlenými postavami. Nacisti zůstávají pouze anonymním, leč všudypřítomným nebezpečím, neboť je příběh vyprávěn výhradně z hlediska parašutistů. K atentátu totiž dojde zhruba po hodině, což však není příliš času na to, abychom se s postavami a jejich emocemi seznámili, ale režisér se snaží k představeným figurám vracet v poslední třetině filmu. Charakterizace parašutistů samotných je spíše jen načrtnutá, ale skrze několik krátkých scén, kdy muži zapochybují, dodává režisér léta glorifikovaným postavám, které jsou pro mnohé synonymem velkého hrdinství, rozměr lidské slabosti./// Známosti obou protagonistů působí poněkud vynuceně a Geislerová je na roli přestárlá. Dalším minusem je fakt, že britští herci svou angličtinu přizpůsobili tuzemské „čengliš“. Když se tak Dornan s Murphym představují jako čeští výsadkáři s rádoby českým akcentem, působí to nepatřičně komicky a sál se směje. Je to však možná lepší řešení, než kdyby byli všichni Češi předabováni, neboť postsynchrony nepůsobí nikdy dobře. Pokud odhlédneme od přízvuků, podávají všichni herci věrohodné výkony a některé možná překvapí, že pan Sadistický bičík dokáže skutečně dobře hrát./// Ellis nasnímal Anthropoid podobně jako svůj předchozí snímek. Obraz je tak v neustálém pohybu a kamera v polodetailech těká i při dějově klidnějších scénách. Mistrovskou sekvencí je boj v kostele. Postavy již nemluví a na řadu přichází nesmírně autentická a syrová přestřelka, v níž vzduchem létají granáty, kulky a kusy masivního kostelního zdiva. Perfektně sestřihaná akce zůstává po celou dobu přehlednou a nesmírně napínavou, i když víme, jak to dopadne. K intenzivnímu zážitku nepochybně přispělo obrovské plátno velkého sálu s bezchybným ozvučením. Parašutisté si nevyměňují pro americké válečné filmy typické vlastenecko-heroické repliky a ani nevzpomínají na své rodiny. Anthropoid zůstává téměř úplně prost patosu (výjimkou je např. scéna, kdy k odbojářům vtrhne gestapo za doprovodu tklivé houslové skladby), a pokud by někomu ona známá věta „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme se, slyšíte? Nikdy!“ připadala zbytečně kýčovitá, už je z něj asi cynik, který si nedokáže představit, že film by v rukou blockbusterového rutinéra nebo podfinancovaného českého filmaře dopadl o poznání hůře. [51. MFF KV] (28.09.2016)

Znáte ty filmy, které se vám líbí, máte je rádi, ale přesto, když o nich mluvíte, tak vám naskakují jen negativa? Tak přesně z tohohle ranku je Anthropoid, ať už se jedná o chyby a nelibosti malé, z hlediska narace ospravedlnitelné (začáteční pokus o prozrazení paragánů, kdy v realitě všichni pomáhali), po věci, které dělají z výsledku slabší film, než kterým mohl Anth. být. Navíc, výsledek působí neskutečně malým dojmem, nikoliv komorním, nebo tísnivým, ale MALÝM - proč? - určitě i kvůli dialogům, které jsou velmi často mimózní, kvůli zbytečným postavám (Gaislerka) i kvůli tomu, že z děvkaře Kubiše dělají zamilovaného študentíka a všichni ostatní paragáni, krom ústřední dvojice, jsou neodpustitelně upozaděni. A také by pomohlo více záběrů z ulic, nebo ze samotného seskoku. A méně CoToDoPrdeloidních scén s [neřeknu, haha]. A co dobrého? Vlastně celá závěrečná pasáž, kde šestero para-gerojů kosí nácky po tuctech a to i přes to, že v reálu nejspíš nezabili nikoho a měli jen pistole (o=´ herectví všech zůčastněných je dobré (včetně mnohdy odsuzované české angličtiny) a... A tak dále, je to dobrý, tečka. (05.02.2017)

Musím čestne priznať, že sa mi to páčilo o chlp viac ako československá verzia z r. 1964. V porovnaní s ňou to bolo živšie, malo to lepší spád, žiadne prestoje (vrátane samotného úvodu, kde je divák priamo hodený do vody). Z toho plynulo aj menej nudy a zbytočných konšpiračných rečí. Len tá romantika mi tam trochu vadila. Záver sa tiež podaril, síce tam bolo cítiť niečo málo sentimentu, ale nebolo to nič hrozné. Čo sa týka samotného atentátu, oslovil ma hlavne ten záber na prederavené čalúnenie v tom aute, len škoda, že bez ďalšieho komentára to bežnému divákovi nič nepovie. Heydricha totiž zabili baktérie, ktoré sa tam nachádzali. Priebeh atentátu bol ale zrekonštruovaný veľmi presne, čo je ďalším plusom. Nadpriemer. 75/100 (02.10.2017)

Atentát Jiřího Sequense považuji za jeden z nejlepších tuzemských filmů vůbec a snad i proto jsem měl z Anthropoidu mírné obavy. Naštěstí byly zbytečné. Přízvukům navzdory (dá se na ně zvyknout, nicméně doufám, že vznikne nejkvalitnější možný dabing) má film vše, co má mít: Srozumitelný a víceméně nepřekroucený příběh viděný výhradně očima Gabčíka a Kubiše, milionovou dobovou atmosféru, o níž si může například Renčova Lída Baarová nechat jen zdát, a naštěstí také obrovskou výpovědní hodnotu pro obeznámeného českého i pro nicnetušícího zahraničního diváka. Nedokážu si představit, jaký drasťák musí být druhá polovina pro někoho, kdo o Anthropoidu neví vůbec nic. To vypětí sil je ve finále přímo hmatatelné, přestřelka v kostele naprosto strhující a zatopení krypty tak beznadějné... Žene to slzy do očí a díky Seanu Ellisovi nepůsobí nic z toho, co se stane, ani trochu směšně. Více než příjemné také je, že se čeští herci vedle britských es rozhodně neztratí, dokonce i Aňa Geislerová se mi do Prahy 1941/1942 hodila a musím říct, že jí to v dobovém velmi slušelo, no a zajímavě moderní soundtrack Robina Fostera doporučuji k samostatnému poslechu. (30.09.2016)