Než jsem tě poznala

Krásný příběh o dvou rozdílných lidech, které spojí osud. Svým způsobem to není ani romantický film, ani drama ale z velké části komedie. Musíte se pořád usmívat, minimálně té bláznivé pestrobarevně oblečené Louis, kterou si musí každý zamilovat. Z velké části, až na ten šatník, bych chtěla být jako ona. Zábavná, stále v dobré náladě a přes všechny nástrahy života, vždy optimistka :) Bohužel přes to vše, film z Vás dostane i opačné emoce. Ještě teď cítím tu její bezmoc a smutek a jeho rozhodnutí, které mu nikdo nemůže mít za zlé. Nemůžu si pomoc, ale ta dvojka k sobě krásně ladila, a ač podobné téma už člověk několikrát viděl, stejně mě to vzalo za srdce a stále doufám v „šťastně žili až do teď :) “ Pořídím si určitě knihu a film zařadím mezi oblíbené :) (21.09.2016)

Kdyz jsem poprvé na plátně uviděl ochrnutého Claflina ihned jsem si vzpomněl na Nesmiřitelní. Po shlédnutí musím konstatovat, že tyto dva filmy nelze srovnávat. Me before you, se snaží útočit na city. Je to taková normální romanťárna, ale myslím ze hodnocení 82% je nadsazené, ale k pohodovému večeru ve dvou se tento film hodí. Za mě 70% (18.08.2016)

Fantastická vztahovka. Není to tak komplexní a osudové, jako třeba rok staré Age of Adeline, ale Emilia Clarke hraje snad nejsympatičtější trubku pod sluncem a to vůbec není k zahození. Emocionální nálož par excellence. Neřešit zda je to OK ze života nebo není, just enjoy the show. A jelikož jsme v době, kdy všechny žánry musí být superchytré a superfundované, idealně koncepčně převratné, či alespoň inovativní, tak tahle svěží oldschool romantika působí trochu jak zjevení z jiného světa. A v ničem v podstatě inovativní není, je jen skvěle vybroušená a natočena s péčí a citem. (15.08.2016)

Trošku podobné jako Nedotknutelní, ale jde opravdu o nádherný a vhodně vtipný film. Hlavní dvojice je naprosto skvělá, Sam Claflin to zahrál jak nejlépe šlo, a Emilia Clarke také vynikající, snad jen mi vadilo, jak se celý film ksichtila. Líbil se mi ve vedlejší roli hrající Stephen Peacocke, který si počínal suverénně. (10.01.2018)

Proč se to, proboha, vlastně jmenuje Než jsem tě poznala, když je to celé o tom Když jsem tě poznala? Film se řadí ke kýčům, které se neštítí vydírat na plné čáře a k dobru se mu dá přičíst jen, že to nezastírá. ___ Příběh se odehrává v jakémsi z reálu vytrženého prostředí, kdy vše je neustále zalito sluncem a pestrými barvami. A to včetně hrdinova postižení, které znamená jenom tolik, že sedí na vozíku a sluší mu to. Neukáže se nic, co by mohlo narušit falešně vybudovanou idylu – jak jí, jak chodí na záchod, jak mu ztráta hybnosti zákonitě vzala veškerou intimitu a musí se ve všem spoléhat na ostatní …. Tak tohle neuvidíme. Místo toho tu máme jednorozměrné postavy charakterizované jedinou vlastností: Ona – roztomile střelená, On – rádobycynik s dobrým srdcem pod slupkou, Její otec – prostý, leč milující, Jeho matka – starostlivá … atd. Ach jo, ani v rámci žánru kýčovité romance tomu nedokázali dát nic víc než jen stokrát viděnou rutinu. Film je tím až otravný. Navíc je jeho poselství příšerné – když jsi na vozíku, tak nemáš žádnou cenu a je zbytečné se o něco snažit. Takováto myšlenka, která má jen podpořit tupou romanci, je zvrácená. ____ Ale nejsem cílovka, a když jsem odcházela z kina, tak na rozdíl ode mě skoro všichni brečeli dojetím. Ach jo. (02.08.2016)