Než jsem tě poznala

Základním problémem tohoto filmu je, že až příliš hodně připomíná Nedotknutelné, kteří jsou po všech stránkách lepším filmem. Než jsem tě poznala je patetický kousek z červené knihovny, v jěhož centru je pohledný bohatýr a naivní selka, která svými přehnaně emocionálními grimasami a otravným entusiasmem dožene svého prince k sebevraždě... Tedy, neberte mě doslova. Zkrátka příběh působí uměle, takhle život nevypadá, zmiňovaní Nedotknutelní jsou mnohoem hravější a přesto mají reálné základy, něčeho takového se tady nedočkáte. 4/10 (12.09.2016)

Vím, že je to klišé, ale já mám tyhle romanťáky prostě ráda. Asi proto, že vím, že realita je tomu naprosto vzdálená a já jsem snílek, co rád čerpá do své fantazie. Tento film má moc nádhernou hudbu na pozadí a soundtrack také není vubec špatný. Plus jsou mi postavy hrozně sympatické - hlavně Louisa, její ztřeštěná povaha a vůbec celkový charakter se mi sem nesmírně hodí. Myslím, že se tvůrcům se velice dobře podařilo zpracovat knižní předlohu. Bylo krásné sledovat vývoj obou hlavních postav a jejich vzájemného vztahu. - "You are pretty much the only thing that makes me wanna get up in the morning." (01.03.2018)

Zdánlivě obyčejný, jednoduchý film o lásce a "překážce", která stojí mezi nimi, ale takhle to přitom vůbec není! Tenhle dojem může film dělat jen na první pohled a byla by obrovská chyba házet ho do jednoho pytle s jinými srdceryvnými filmy o tom, jak jeden z páru trpí smrtelnou nemocí. Ne, tohle je něco naprosto odlišného a mnohem více ryzího. Je to velmi silný, čistý, nenucený, milý (až vkusně roztomilý a úsměvný) film o životě a o nesobecké lásce. Jeho síla tkví právě v tom, že se nám nesnaží hrát falešně na city a dokáže dojmout úplně přirozeně a bez jakékoli nucené podbízivosti. Krásný film. A Sam Claflin hrál úžasně (za mě se rozhodně dostal ze škatulky "Finnick" z Hunger Games). S jednodenním odstupem, kdy mi stále vězí tento film v hlavě, nemůžu s hodnocením jinak. ~(4,5★)~ (06.08.2016)

Ukázka zrůdného vkusu dnešního diváka. Přiznám že romantika nepatří zrovna k mnou vyhledávaným žánrům. Na druhou stranu jsem ale již úspěšně absolvoval nejeden kus, který mě dokonale uzemnil, jmenuji třeba vynikající Pravidla moštárny nebo za poslední dobu zajímavou a tematicky mírně podobnou Teorii všeho. Kupříkladu ta má dokonce horší hodnocení než tahleta blbost. Pokud se někdo cítí naměko z uměle vycucaných scén ke konci filmu, kdy herci nezvládlají prodat ty nejjednodušší emoce a za pomocí replik, které jim do úst vložil scénarista, který má city na úrovni samotářského dřevorubce. Tak přesně takového diváka je mi moc líto. Protože já osobně tento kousek vidím velmi bídně. Rosamunda Pilcher by chrochtala nadšením kdyby se jí povedlo tohle veledílo, ale pro diváka, který nebyl zasažen tak zásadními kousky jakými jsou Esmeralda nebo Divoký anděl, se jedná o dvě hodně těžce ztrávené hodiny. Nic na tom nezmění fakt, že jsem na to koukal pod dohledem tuze sličné dívky, která po většinu stopáže nevěřícně kroutila hlavou nad tím jestli tohle myslel někdo vážně. 40% (05.09.2016)

Zatímco se všichni modlí, aby nevznikl americký remake Intouchables, určitou náhražku jsme dostali hezky po anglicku. Tedy teď bych křivdil knize, kterou jsem samozřejmě nečetl a ani to neplánuji a možná právě proto jsem si i celkem užil film. Po poměrně nuzném začátku a ubezpečení ve fakt, že koukám na tu nejromantičtější limonádu bez absolutně žádného reálného základu jsem přistoupil na režijní hru jinak sterilních romantických dramat podle knižní předlohy a své tomu napomohla i Emilia Clarke, která je místy roztomilá a místy nebetyčně otravná. Ale jo, v rámci určitých mantinelů řemeslně poměrně zručná jednohubka na sobotní rande, navíc poměrně snesitelná...7/10 (15.08.2016)