...a jitra jsou zde tichá

Docela povedený moderní remake původního (výborného) filmu režiséra Rostockého. Výborná kamera (s modernějšími technologiemi vynikne krása přírody i hlavních hrdinek :-) , zajímavá hudba a skvělý příběh podle skutečné události , ALE při srovnání s originálem (jak se velice často stává) bohužel prohrává dost silně na body. Příběh je poměrně přesně "okopírován", ale zajímavé je, že představitelky (moderních) hrdinek si už teď skoro nepamatuji, představitelky z originálu (především Irinu Ševčuk, Olgu Ostroumovou, ale i další tehdy neherečky přesně typově vybrané) mám i po letech stále před očima a nejenom z nostalgie, před pár lety jsem si originál "oprášil". Rostockého povedený nápad, že reálné scény budou černobílé (a speciálně u těch bojových scén jim to "slušelo" více), zatímco retrospektivy a závěrečný epilog budou v kontrastu barevné, což celkové vyznění originálu (podle mého laického názoru) ještě umocnilo. Každopádně na originál se určitě rád znovu podívám, u kopie (i když relativně povedené) si zdaleka nejsem jistý ... (07.11.2018)

Technicky velmi dobře zvládnutý film, s dobře natočenou akcí, jehož další velkou předností je krajina v které se odehrává. Příběh ve druhé půlce nabídne několik dobře natočených momentů (zpáteční cesta močálem). Bohužel, větší hodnocení znemožňuje místy opravdu velmi toporný scénář, kdy se ve filmu vyskytují opravdu neskutečné a vážně míněné dialogy ("No jo vlastně, oni jsou taky lidi, to mě nedošlo") (14.07.2020)

Neznám původní zpracování, ale tohle mi přišlo trochu přitažený za vlasy. Krásná a drsná příroda, ženská skupina proti německé převaze a do toho tklivá hudba, melancholický střih (bože!) a pevný čtyřky z různých úhlů, protože Žeňa může oželet i podprsenku. Scéna v sauně?? Proč? Ale jo, nalákalo mě to k tomu, abych se podívala po původní verzi, takže svoje poselství film asi splnil. (18.09.2017)

Klíčová slova pro snadnější vyhledání HOMOcensorským vypičipávačem v dnešním zvratku budou: Kundín, pičí, prdelky, pichna a šukání. Intenzivně se tedy pomodlíme za duševní zdraví našich školáků a jdeme na to. *** Tak nám jitra zase utichla. A bylo to po všem tom řevu v posledních týdnech dost příjemné a osvěžující. Z originální verze vykuchali převážnou část komunistického patosu, původní odulé komsomolky se špatně oholenými kníry, přitažlivé pouze ze zoologického hlediska, nahradilo pár modelek, které se rozhodně nebály ukázat, jak ruská vojenská uniforma vzor 43 dokáže umně skrýt perfektní kozy a katalogové prdelky, načež zůstal jen výborně natočený, dobře odsejpající, napínavý a nijak neurážející akčňák. V něm navíc němečtí záškodníci berou ohledy na estetické cítění diváka, neboť kosí tu pičí soldatesku pěkně od těch nejhnusnějších a nejlepší pichny vydrží až do konce. Krása. Už od původního filmu mi však vrtá hlavou jedna věc! Opírá se to údajně o autentické příhody, proto si myslím, že náš hrdinný staršina, soustruh Fedot Impotentovič Nemrdin, jenž si tam po večerech v březovém háji raději zádumčivě leštil bajonet a ofukoval kulky, místo aby soudružsky ulevoval svým spolubojovnicím od urputného svrbění, patrně ve skutečnosti tajil před marxisticky HOMOfobním politrukem svou orientaci. Velet totiž tomu Kundínu (ano, ta karelijská zašívárna skutečně místy připomínala Hobitín) nějaký heterák, dává si každý den po večeři sendviče a tak do čtrnácti dnů oslovuje všechny přítomné „Vagíno Ivánovno“, protože by se z toho věčného šukání pomát. Ale to už by asi bylo kapku jiné válečné drama, třeba s názvem „A zori zděs svingrovije“. (11.10.2015)

Za mě lehčí zklamání. Původní Jitra jsem viděl již před mnoha a mnoha lety, nicméně ten matný pocit, ten je i po takové době mnohem intenzivnější a lepší. Tohle zpracování mně přišlo drobet načančané a takové až moc hezké. Teď nemyslím příběh, ale spíše výpravu a herce. Ale slibuju, že se na ty staré podívám znovu a pak možná hodnocení zvednu. U těch prvně jmenovaných, samozřejmě, tady to nehrozí ani náhodou. (02.12.2016)