Bez konce

Velice zvláštní film, který v sobě spojuje psychologický a na danou éru velice kritický film vůči nedávným nešťastným politickým událostem výjimečného stavu v Polsku (opět žasnu nad tím, co polská cenzura pouštěla dál) s až dosti nezakrývanými spiritistickými motivy - onu duchařinu nádherně podtrhuje samotný začátek a zároveň samý konec filmu nesoucí se ve znamení geniální "gotické" hudby Z. Preisnera. Opravdu nepříjemná "aura beznaděje", jak to měli nazvat katoličtí kritici, se tu rozlévá po veškerém osazenstvu, aniž by byl úhlavní nepřítel, tedy komunistická moc, výrazněji zviditelněn. Přesto a prostě všude byl. (31.08.2023)

Na Kieslowského snímku je pro mě cenná politická a psychologická linie filmu, která se opírá o kvalitní scénář Krzysztofa Piesiewicze podepřený osobními zkušenostmi. Ta existenciální rovina díla už ve mě tak nerezonuje a především jsem se nedokázal emocionálně vyrovnat se sebevraždou hlavní hrdinky. Je mi nepochopitelné, jak při vší bolesti nad ztrátou partnera někdo dokáže ukončit svůj život a nechat své dítě fakticky napospas osudu. Bez konce mi přijde jako příliš pesimistický a nevyrovnaný film, u kterého jsem neměl tak intenzivní pocit ztotožnění jako např. u Dekalogu. Nejcennější je pro mě zobrazení atmosféry Polska po vyhlášení zvláštního stavu a pacifikaci společnosti. To tíživé prostředí lidské komunity zbavené perspektivy připomíná počátky normalizace u nás. Po herecké stránce je to velmi slušné, Kieslowski tradičně pracuje s polskou hereckou špičkou. Celkový dojem: 60 %. (17.06.2009)

..„Umřel jsem.začal jsem se vzdalovat, všechno jsem viděl trochu seshora, bylo mi dobře, byl jsem klidný, to ticho.Na chvíli jsem si pomyslel, že bych se mohl vrátit k sobě samému, kdybych chtěl, ale v situaci jaká nastala, mně bylo mnohem lépe“....... Urszule náhle zemřel manžel (obhájce v politických procesech), ale neodešel úplně, zůstává na světě dál, v posmrtné existenci člověka, který něco nedokončil za svého života. Neseděla mi politická rovina filmu, která rušila tu mystickou, v jinak velmi zvláštním a nepříliš známém filmu o lásce, životě a smrti, s vynikající Grazynou Szapolowskou v hlavní roli. (24.11.2005)

Na Kieslowskeho až moc nevyrovnaný film, který je složen ze dvou prolínajících se linií. V té první sledujeme jak se žena vypořádá s manželovou smrtí, přičemž nechybí ani přesah za hranice lidského života (Kieslowski tímto motivem neplýtvá a chytře ho využívá jenom tam, kde je to nezbytně nutné). Snímek bohužel obsahuje i politickou linii, která není ani zdaleka tak zajímavá a spíše nudí. Asi nejpozoruhodnějším na celém filmu je výkon Grazyny Szapolowske a také samotný závěr, který je nevídaně mrazivý. 7/10 (21.08.2009)

Nemůžu si pomoct, ale ze všech Kieslowského filmů (a to jsem viděl už skoro všechny) mi tenhle připadá jako nejslabší. Je to zvláštní - kamera je zde opět brilantní, stejně jako herecké výkony, ten film rozhodně má co říct a není blbý, ten film má dvě linie - politickou a psychologickou, ale i tak mě to celé poměrně nudilo, hlavně teda ta politická linie. Spíš by se mi líbilo, kdyby to celé bylo založené hlavně na té psychologické, mohl by z toho být skvělý film, protože ta je tady velmi silná. Jenže ve srovnání s tou politickou mě to poměrně nudilo, ani tolik nezaujalo a víc jak slabé 4* dát prostě nemůžu. A ta čtvrtá hvězda je snad jenom za to, že je to Kieslowski. (28.05.2020)