Ready Player One: Hra začíná

Hustý. Tohle bych od Špilberga nečekal. Doslova splněnej sen všech puberťáků v dospělým těle a čistokrevná popkulturní záležitost. Je fakt, že ze začátku jsem se do toho nemohl úplně dostat, ale pak jsem to přestal řešit a nechal se mlátit odkazy snad na všechno zásadního co tu kdy ve filmech bylo. Film je neuvěřitelně hravej a já jsem při jeho sledování upadal do čím dál tím většího transu a s každou další minutou si ho užíval víc a víc. Taky se ještě bezesporu žádnýmu filmu nepovedlo, tak umně spojit reálný svět s virtuálním. Takže jak jsem se obával, že už je mistr za zenitem a hodně nudná Akta Pentagon mě v tom utvrdila, tak teď už chápu, že tam holt natočil akademickou nudu na objednávku a tady se bohatě revanšoval všem fanouškům i když takový úlet snad nikdy nespáchal. A taky asi Steven navštívil můj profil a zjistil, že jsem si ho odebral z oblíbenců, tak se rozhodl, že mi to vrátí i s úroky. Na čistých 5* to není, ale já je dám, protože ve skvělým loňským roce se nenašel ani jeden film u kterýho bych o tom aspoň uvažoval. No a záporák co se jmenuje Nolan? To nejde nemilovat.95% (29.03.2018)

Na Ready Player One som síce bol dosť zvedavý, ale na tejto tématike sa dalo aj dosť pokaziť, preto som radšej svoje očakávania zmiernil a nakoniec to dopadlo ešte podstatne horšie, než som čakal. Určite sa nejedná o nejaký brak, ktorý by som chcel kritizovať a vysmievať sa mu, film svoje kvality má, ale mňa to jednoducho skoro vôbec nebavilo. Čo z toho, že film poukazuje na popkultúru osemdesiatych rokov, ktorú milujem, ale natočené je to úplne moderne, toto je čistokrvný súčasný blockbuster a navyše prispôsobené až moc deťom. Príbehu nemôžem uprieť svižné tempo, aj pri vyše dvojhodinovej dĺžke tu nie je moc miesta na nudu, ale mňa väčšinu času vôbec nezaujímalo, čo sa práve deje. Celé to zbieranie kľúčov pôsobí až moc infantilne a tých dobrých atrakcií tu zase tak moc nie je, aby to dokázali zachrániť. Chcelo by to aj lepšie vykresliť reálny svet, z filmu som sa vôbec nedozvedel, prečo je taký zlý, že ľudia musia pred ním neustále unikať do virtuálnej reality, toto bolo viac o pohodlnosti a večnom snívaní, než o reálnej potrebe, ako to býva pri iných filmoch s podobnou tématikou, takže tu sa postavám nedá ani zďaleka tak fandiť. A čo je najhoršie, tu absolútne nefunguje nejaké napätie, tu postavy neumierajú, lebo sa do boja môžu hneď vrátiť a tak sa tu nedá o nikoho obávať. Toto nemá s krvavými osemdesiatymi rokmi absolútne nič spoločné. Po akčnej stránke tu tiež nie je moc o čo stáť, hneď úvod ponúkne slušnú automobilovú naháňačku , ktorá sa mi aj napriek modernému štýlu páčila, predsa len bola dravá a pred King Kongom alebo Tyranosaurom sa neuniká v každom filme, ale tým to končí, potom je tu až na pár maličkostí vlastne už len veľkolepé finále a to už bolo tak veľkolepé, že ma to absolútne nezaujímalo, jednoducho sa len hromada digitálnych postáv ostreľovala s inou podobnou hromadou, na tom ani neviem, čo ma môže baviť. Takže vlastne v celom filme ma skutočne bavili len dve sekvencie, úvodná naháňačka a časť v Kubrickovom Osvietení, toto bol výborný nápad, ale na tak dlhý film je to predsa len trochu málo. A všetky tie staré známe postavy z kultových filmov a hier sa tu objavia len na pár sekúnd, takže to pre film nemalo žiadny význam. Jedine ten Chucky ma potešil, ten má tých sekúnd o trochu viac. S obsadením ale nemám väčší problém, hlavná zostava je celkom sympatická, z vedľajších postáv poteší Mark Rylance ako tvorca hry, síce tu má len málo priestoru, ale páčilo sa mi, ako sa tu s ním naložilo, aspoň toto mi pripomenulo to milšie filmy osemdesiatych rokov. A ani záporáci nie sú najhorší, ale len v reálnom svete. Režijne tu nemám väčších výhrad, predsa len Steven Spielberg vie, čo robí, ale štýlom šiel tentoraz mimo mňa. A hudobne poteší aspoň tých pár piesní osemdesiatych rokov. Takže Ready Player One určite nie je vyslovene zlý film, ale mňa to nebavilo a prekvapuje ma taký úspech u iných milovníkov osemdesiatych rokov. Toto bolo až moc súčasné. 45% (30.03.2018)

Proč jsou všichni tak vyjevení z toho, že má Spielberg řemeslo perfektně v malíku? Nejde tolik o to, že by byl nějaký zázrak, že jeden z nejlepších řemeslníků a vypravěčů pořád umí to, co uměl vždy. "Ready Player One" spíš zpřítomňuje, jak mizerné jsou jiné blockbustery posledních let. Ale přestože jako film RPO šlape jak hodinky, v jeho jádru tluče zkažené srdce. Za všemožně vyzdvihovanou adorací 80s popkultury se totiž skrývá ohromně depresivní vize budoucnosti. Jak jinak si vykládat svět, který je neskutečně technologicky vyspělý, ale kulturně zamrznul na artefaktech osmdesátek a devadesátek, přesněji řečeno, který dobrovolně hltá a do nejmenšího detailu memorizuje popkulturu osmdesátek? Příznačně za vším stojí jeden zhrzený egocentrický a megalomanský nerd, který si absolutní pozornost celého světa vůči sobě a svým oblíbeným titulům vynucuje vábničkou mamonu a moci. Vyprávění filmu vlastně přináší děsivý obraz marnosti životů fanoušků, kteří doufají, že na ně bude po smrti někdo vzpomínat, ale s hrůzou zjišťují, že jediné co po sobě zanechali, bylo množství zkonzumovaných videoher, filmů a komiksů. Ačkoli autor předlohy asi zamýšlel něco jiného, "Ready Player One" ukazuje zbožné přání stárnoucího nerda, aby jím adorované tituly, které pro něj tolik znamenají, měly nějakou relevanci ještě v polovině jednadvacátého století. Když půjdeme ještě hlouběji, je pak celý projekt filmové adaptace zvrhlým mýtem na druhou, jenž při sundání růžových brýlí ukazuje, jak popkultura sama sebe požírá a při tom současně utváří své vyznavače i jejich modly díky iluzi o tom, že se z fandy může stát hvězda. Zdejší vyprávění jen slouží k utužení v základu smutné myšlenky, že obsesivní znalost popkultury má nějaký smysl, ba že dokonce může být klíčem k životnímu úspěchu a bohatství. Samozřejmě nesmí chybět idealizace popkultury jako projevu niterného autorství a ne průmyslu, nemluvě pak o iluzi, že její výtvory patří fanouškům a uživatelům, ne korporacím a majitelům licencí. Všechny tyto mýty v sobě "Ready Player One" slučuje v rovině vyprávění i samotného projektu. Nelze pak než s úžasem sledovat promyšlenost, s jakou korporátní monstrum šíří své evangelium, když do světa vysílá legendy o tom, jak muselo být tuze náročné zajistit licence na jednotlivé citované artefakty a jak jediný, komu se to mohlo povést je všemi adorovaný Spielberg. Ale třeba když budeme vytrvale pátrat, tak jeden z nás, který zkalaogizuje všechny odkazy v RPO, bude sám hvězdou internetu a když se to bude korporátní hydře hodit, natočí podle jeho seznamu film. A nejhorší na tom všem je, že se na to fakt dobře kouká. (13.05.2018)

Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo. (04.04.2018)

Z proklamovaných Spielbergových rodinných filmů mám od doby Válečného hnoje trochu hnusí kůži, ale Ready Player One všechny obavy zahnal jak nečekaný rozbřesk nad propařenou nocí. Počítačové hry a odkazy na filmové legendy přelomu 80. a 90. let - to je ta pravá nostalgie pro naši (moji) generaci. Ready Player One není vyloženě geniální, ani převratný, ale je to zkrátka po všech čertech dobrý film. 8/10 (06.05.2018)