One Punch Man

Chytrá hra (nejen) s pravidly šónenů. One-Punch Man vytváří dvě hrdinské pozice, v té první je unavený protagonista Saitama, který marně hledá vhodného soupeře, protože každého porazí jednou ranou. Není tak tím, kdo by žánrová pravidla následoval, ale naopak z nich vystupuje a ironicky je glosuje. A kyborg Genos zase poskytuje prostor k tomu pravému šónenovskému vývoji, takže tradiční divák rozhodně neostrouhá. Ale kromě toho, že jde o poměrně vtipnou parodii (zesměšní se Rocky 4, Dragon Ball, ale i Kamen Rider) s takřka geniálním pointováním gagů, vede OPM dialog i s obecnějšími schématy japonské populární kultury. V průběhu se tak objeví maniakální vědci a jejich výtvory, genetičtí mutanti, národy podzemních monster, cukamotovsky deformovaná těla, války gangů nebo nindžové. A každý z těchto rámců je na jedné straně naplněn – diváci dostanou plnohodnotné souboje a dozví se víc o původu nepřátel –, ale také zesměšněn z pozice znuděného a nezničitelného hrdiny. K téhle obecnosti nás vede i samotný seriál tím, jak pojmenovává součásti fikčního světa. Města se prostě jmenují Město-A či Město-Z, útoky třeba "obyčejná pěst" a nepřátelé podle toho, jaké zvíře připomínají. Saitamu atakuje Komáří žena, Žabí muž nebo Král džungle. // Spíš než k banální šónen parodii má One-Punch Man blíž k tomu, jak nakládá Hitoši Macumoto s kaiju eiga v Big Man Japan. (07.03.2019)

Treba pozrieť pred tým, ako si chcete dať nejaký superhrdinský film alebo shounen. Zábavné tak, ako sa dá od paródie očakávať, bohužiaľ nie viac, originality, čo by si zaslúžila najvyššie hodnotenie, je menej. Väčšinou sa totižto opakuje premisa s hlavným hrdninom Saitamom, ktorý tupo civí a všetko ľahkosťou vyrieši, čo síce dokáže zabaviť, ale dá sa toho aj prejesť a aj keď sa dej vyvíja, scény nie sú iné, len variantami tých predošlých. Ostatnými hrdinami sa napriek ich menším schopnostiam, s ktorými nie každého súpera zdolajú, veľmi šetrí. Ale ako nezáväzná zábava to nie je zlé. (27.12.2017)

První epizody mi přišel zajímavější nápad než samotný seriál a k dalším dílům jsem se musel prokousávat. Ale nakonec jsem mu stejně propadl a od čtvrtého dílu jsem si je pouštěl automaticky. I když by se mohlo zdát, že akce bude jednotvárná, tak tomu tak není, jelikož se představí spousta rozmanitých protivníků i hrdinů, z nichž je spousta často bizarní. Z toho plyne i nenásilný, i když ne zrovna sofistikovaný humor, je to však bohatě vynahrazováno parodováním superhrdinských klišé. A potitulkové scény byly příjemným bonusem. (Netflix) (29.06.2018)

Tak z tohto si aktuálne otaku po celom svete ustriekavajú?! Fakt z tohto? Tak len v skratke, epizodický seriál, ktorý chce byť paródiou a komédiou by mal byť vtipný a ja som sa usmial tak dvakrát. Jediné čo sa tu úspešne paroduje je japonská posadnutosť rankingami a stupňami úspešnosti. Akcia v superhdinskom žánri môže byť de facto akákoľvek ale už nie inovatívna, no a ak je hrdinom one punch man tak vieme vopred ako to skončí. Za mňa nič moc, zúfale tomu chýba jednotiaca dejová linka a zmysluplná idea. 5/10 ale tri hviezdy za animáciu. A jediný kto tu stojí za pozornosť je Tornado Tatsumaki. (16.06.2016)

Anime moc nemusim, ale když jsem poprvé uviděl flegmatického One Punch Mana, který je otrávený tím, jak snadné je zabíjení všech oponentů, když z nich jednou fackou udělá smoothie, pomyslel jsem si že ti úchylní velrybáři konečně taky jednou načmárali něco pro mě. Bohužel zajímavé parodování suprhrdinů vydrželo jen asi do třetího dílu a pak se to transformovalo do typické japonské klišoidní pičoidnosti, kde se svalnatí hrdinové třídy S hádají mezi sebou, kdo má největšího čuráka (nápověda: všechny jsou stejně miniaturní) a hlavní postavu radši úplně zazdí, protože jim dojdou nápady, proti čemu by ho měli nechat bojovat tentokrát. Potenciál tam byl, jenže ťamani to zas posrali, co už. (14.09.2018)