Ve jménu Krista

Z počátku je Dementius mile polyteistický římský tribun a člověk má důvod těšit se na racionální demytizaci nejsmrtonosnější pohádky všech dob. A začíná to tak hezky! Naturalisticky hnusný a prašný starověký Blízký východ a roztomilé latinské potírání jeho okupantů. Tedy pardon, samozřejmě jsem chtěl říct „nade vši pochybnost oprávněných faraonských otroků, kterým přece při poslední pozemkové privatizaci odsouhlasil nárok na území úředním zápisem do sbírky bajek samotný předseda katastrální komise, velký Jehova“. A to má úplně stejnou váhu, jako by třeba mně Božena Němcová v pohádce Čert a píča přiklepla Václavák a já se ho na to konto vydal uzurpovat a násilně čistit od Pražáků a Arabů. Prostě země mezi řekou a Středozemním mořem je „právoplatně“ jejich. Řeku už podle názvu naštěstí fousatej strejc přiřknul nějakému negrovi, který hrával závodně Enbíej, a na co by byl Majklovi nějaký veletok, že? Tudíž nekonkvistadoří a na vodě je klid. Ale zpět k filmu. Západní břeh tedy mají naši milí latiníci pevně ve výpravných a příjemně brutálních rukou, dokud nepřitlučou k hranolům v tomto případě otylého Mexičana Chesuse Gonzálese. Docela škoda, že nebylo tehdejším koloritem třeba lámání v kole. Byla by to docela hlína, kdyby se dneska kudlanky ve své slaboduchosti regresně kolečkovaly. A v tuto chvíli vskutku dokonáno jest! Všechno jde rázem do prdele, do anotace ke snímku se nemilosrdně vkrade „otravná, nudná a pomatená fantasy“ a vy opět následující hodinu a půl znechuceně sledujete uspávací epizodu „Alibaba a dvanáct fanatiků“ z nekonečné a tisíckrát omleté telenovely „Jak jsem poznal vaší Bibli“. Seňor Gonzáles se furt někde zjevuje a apoštolové se za ním s plným pytlem vypatlaných demagogických keců táhnou jak smrad. Pohádkaření následně podléhá i dříve kůl tribun Dementius, posílá daleko neškodnější Jupitera s Marsem do Juny a začíná se přiblble blahoslaveně usmívat s vševědoucím výrazem profesionálního downa v očích. Takže si můžeme odškrtnout jen další zkurvené fantasy píárko, ospravedlňující dva tisíce let teroru První římskokatolické a.s., jejímuž zabíjení a kradení ve jménu synátora by symbolicky daleko více slušelo, kdyby tehdy před přitlučením mlel schizofrenní pičoviny raději o hranol vedle visící zloděj a vrah Dysmas. Avšak pohádky jsou pohádky a já jsem docela zvědav, kdo bude mít hustší bajkařský základ, až jednou čmoudi z Koránu vyinterpretují, že byl Mohamed na Řípu první. Aha, oni už to vlastně zjistili. Rozlučme se dnes tedy památnými slovy jednoho moudrého muže, tedy mě: „Bůh nás ochraňuj před náboženstvím!“ (17.05.2016)

"Jed z Judey" (Edward Gibbon, historik z 18.st.). Jed, ktorý bol podľa mnohých skutočným dôvodom úpadku a konca Rímskej ríše. Tu sme v jeho prvopočiatkoch. Jeruzalem aj Caesarea Maritima vyzerajú k svetu, takisto Ježiš. Žiadny árijský modroočko. Detaily prepracované, rybárske lode autentické, dokonca aj technika ukrižovania. Podcenená je úloha sv. Pavla, pretože ten v skutočnosti spravil pre kresťanstvo viac ako Ježiš. Nebyť sv. Pavla, tak by sa na Krista už o pár týždňov zabudlo. Úplne iný pohľad na tisíckrát prevarené a recyklované udalosti. Príjemné prekvapenie. (02.12.2017)

Historikom zobrazené udalosti pôsobia takmer ako zem nepoznaná a fikcia je viac vymyslená než sledujúca historické reálie a biblické rozprávanie. Pre kresťanov je to nedostačujúce, pre ateistov zas málo uveriteľné alebo presvedčivé. Účelom sa teda film minul účinku u každej kategórie diváka. Pilát je vykreslený ako neskutočne pohrúžený do vyšetrovania Kristoveho zmrtvýchvstania, to je výmysel. Kajfáš čo by hlava Židov zase s takou mocou, že i Pilát má pred ním rešpekt? Ďalší blábol. Apoštoli tu pôsobia dosť bláznivým dojmom. Celkovo môžeme hodnotiť ako veľmi málo vydarené dielo (22.05.2016)

Tento snímok pracuje s najväčším príbehom všetkých čias dosť opatrne. Možno v tom majú prsty ,,bezbožný,, fanatici kresťanského rádu. Čiže naoko veriaci. Ako ináč si vysvetliť to, že prvá, neuveriteľne sľubná polovica sa ihneď stratí v tej druhej, nábožensky agitačnej. Epos, ktorý mohol byť dôstojnou konkurenciou takej pecke, ako je podobne ladené MENO RUŽE, sa zvrhne v niečo, čo musí uspokojiť hlavne rádoby priaznivcov tohto vierovyznania. Čiže všetko korektne podľa Vatikánu. A ja hlásam, nebojte sa ukázať pravdu! (05.09.2016)

Podľa mňa ide o najlepší film na kresťanskú tému od Umučenia Krista Mela Gibsona. Hlavne prvá polovica je úžasná. Hlavný slogan filmu sa nemýli a skutočne sledujeme známe udalosti z pohľadu ateistu. J. Fiennes ako tribút skutočne neverí, rozmýšľa logicky a kladie rozumné otázky. Čomu skutočne verí sú jeho vojaci a meč v jeho rukách. Pátranie po zmiznutom tele Ježiša mi prišlo veľmi zaujímavé, rovnako tak vypočúvanie Márie Magdalény a iných svedkov. Pripomínalo to nejaký detektívny film a práve tento prístup robí film iným a zaujímavým. Po objavení Ježiša sa film mení, ale mení sa preto, lebo sa výrazne mení hlavná postava. Od ateistu prešiel k pochybám a neskôr k viere. Niektorým práve táto časť filmu kazí zážitok, ale stále sledujeme film o Ježišovi, takže takýto vývoj sa dal očakávať. Celkovo ide o veľmi vydarený film, ktorý skvele dopĺňa hudba pre mňa neznámeho R. Baňosa, ktorý svojím soundtrackom výrazne umocnil celkový zážitok. Stačilo možno trochu inak uchopiť druhú polovicu filmu a mohlo ísť doslova o kult a nezabudnuteľný film. 80%. (05.10.2016)