Ruka na kolébce

Hýbal mi žlčou už ako dievčatku, keď som ho sledovala s rodičmi; scéna gynekologického vyšetrenia ma máta veru dodnes. Rebecca De Mornay je mrcha mŕch a pri sledovaní máte neskutočnú chuť jej /aspoň/ jednu zabiť, za čo dávam hviezdičku navyše, kedže za a) v poslednom čase narážam na viac-menej samé nemastné-neslané filmy, kde ma častokrát viac zaujmú predmety položené na plazme ako samotná plazma; za b) zamrazilo ma už len pri pohľade na jej šialené modré oko na plagáte. (21.07.2007)

Ach ty vzpomínky, léto 92, poslední letní kino se spolužačkama ze základky, na plátně Ruka na kolébce, v hledišti ruce všude možně... Říká se, kam nemůže ďábel, tam nastrčí ženu. Já bych spíš řekl, že co nestíhá žena, tam pošle ďábla. Rebecca De Mornay je prostě ultimátní svině vraždící pouhým pohledem, od níž byste se nechali za ručičku odvést až na konec světa a pak jí nechat aby vás z něj zkopla. K tomu je třeba přidat parádního Ernieho Hudsona a líbeznou Julianne Moore (tohle byl pravděpodobně první film, v níž jsem ji viděl poprvé). 3.5* (02.03.2017)

Příběh mi přijde hodně přitažený za vlasy, ale na druhé straně ze zkušenosti vím, že někdy se stávají i hodně nepravděpodobné věci. Děj se navíc odehrává v USA, kde je možné ledasco, jak dokládají knihy Stephena Kinga a H. P. Lovecrafta, z nichž jsem v minulosti načerpal základní znalosti amerických reálií a poměrů, takže nějaký mentálně postižený černoch mě nerozhodí. Tato story je ovšem spíše kingovského ražení. Celkem nihil novi sub sole, ale vidět se to rozhodně dalo. (09.02.2023)

Neoriginální psycho thriller sledující osvědčené filmařské cesty s výživnou hereckou příležitostí pro De Mornayovou, která díky svým zlým očím vystřihla psychopatickou mrchu jako hrom - herecká poloha, která Rebecce sedí asi nejvíc. Jedna z prvních větších filmových příležitostí pro Julianne Mooreovou a vůbec ne špatný výkon Ernieho Hudsona, v roli pro něho dosti netypické. 55% (26.07.2008)

Pre diváka jasne nastavené od začiatku, kto bude ten zlý a kto dobrý, takže žiadne prekvapka neprídu, jediná záhada je, či Klára nájde ten sprej na astmu alebo nie. Ale nie že by ste jej to priali. Naivita tých dobrých postáv je naozaj pozoruhodná, keď ich celý čas ani nenapadne, že tie drobné pastičky nachystal nový člen rodiny. Medzitým človek už od začiatku vie, ako to dopadne, ohúrilo len jedno, že film už v roku 1992 poskytol ako kladnú postavu černocha, na čo si väčšina amerických žalárnikov, všetko obete krutého rasistického systému, musela od radosti zakrepčiť kuduro. (29.11.2023)