Poslední přesun

Poslední přesun je dalším ze snímků, které se špatně shání. Na DVD nevyšel, VHS jsou pryč, v TV se nehraje a i pokoutní sehnání bylo dlouhou dobu nemožné. Vyplatilo se čekání? Ani moc ne. Snímek trvá devadesát minut, ale vleče se děsivě. Brabcova kamera místy slušná, herecké výkony ujdou (hlavně přisprostlá postava tehdy třináctileté Sandry Novákové), ale zároveň naprosto nesedící hudba (a to jsem měl některé písničky od Lucie rád). V rámci českých (československých) postkatastrofických snímků jde o bídu, případné zájemce odkazuji na Konec srpna v hotelu Ozon či méně známou Massebu. (26.05.2011)

50% — Tento film dopadl rozhodně lépe než Nexus. Samozřejmě, je to „sci-fi po česku“, nedostatek peněz na výpravu se autoři snaží vykompenzovat přesahem příběhu a jeho umístění do komorního prostředí. Bohužel ta lacinost je vidět z každého záběru, ale aspoň ten příběh tak nějak drží pohromadě, ne jako ve zmiňovaném Nexusu. Oživením je určitě mladičká Sandra Nováková a její přidrzlá vyzývavost (nebo vyzývavá přidrzlost?), přes kterou probleskovaly jiskřičky talentu. V současné době to vypadá, že přidrzlost a vyzývavost přetrvaly, ale ten talent kamsi vyšuměl. (30.05.2019)

České, komorní, pozapomenuté postapo, který sleduje osudy starýho, mladýho a plesnivce. O skupinách lidí živících se kanibalismem je tady jen řeč. Reálnej střet nastane jen jednou. Poté musí trojice opustit svoje útočiště a potkávají malou přisprostlou princeznou Sandrou Novákovou. Někomu může připadnout, že se ve filmu v podstatě nic neděje a možná tomu tak je. Za sebe ale můžu říct, že jsem se nenudil. Film si mě prostě získal a já vlastně ani nevím čím. Je pravdou, že hudba se sice místy opravdu nehodí. Což neznamená, že je špatná. Jen je prostě použita na nesprávném místě respektive ve špatnou dobu. Líbilo se mi i zakončení filmu. Každopádně jde o jeden z těch filmů u kterýho pochopím jak odpadový tak 5ti hvězdičkový hodnocení. Za mě to jsou slabší 4 hvězdy. (15.11.2021)

Mohl to být český Stalker a další Bartoškova životní role... nebýt technologicky nedokonalé kamery a asi tria Dvořák+Koller+Hladík (kteří by měli za svou hudbu vrátit peníze a všem protagonistům se jít po kolenou omluvit, protože takhle zkurvit film jsem už dlouho neviděl). V pětadevadesátém to pro mě byla pecka, dnes už pár věcí prostě nepřekousnu. (21.08.2012)

Rozporuplný a svérázný pokus o české komorní postapo a zároveň moje nostalgická vzpomínka na svého času populární pražské kino 64 U Hradeb, ve kterém jsem kdysi tuhle fantasmagorickou zajímavost viděl. Z oné pravěké projekce jsem si dodnes pamatoval jen komicky drsňáckého Mrkvičku v křiváku zasněně vzpomínajícího na hamburgery a lolitku sprostou jako dlaždič ("Nelítej tu jak píchlá šprcka!"). Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k repríze, protože viděno dnešníma očima a z více úhlů, nabývá tahle filmová kuriozita dalších rozměrů. Samozřejmě ze spousty hledisek je Poslední přesun poloamatérská chujovina nehodná hlubšího rozboru, postavy i jejich repliky a dialogy jsou trapné až na půdu (to se týká hlavně jelimánkovského Frice a malé Novákové), jejich vulgární mluva působí jaksi nepřirozeně, křečovitě a zvuková stopa je nechutně a nepochopitelně zaprasená ohavnou kytarovou kakofonií (Koller & spol.). Na druhou stranu ale v zaprděném českém prostředí vcelku ojedinělý a tím i záslužný počin, perfektní lokace (lomy, vojenské újezdy, jeskyně, štoly, kanály, betonová sklepení a kryty), interiéry jsou i dobře barevně nasvícené, syrová a vcelku záživná atmosféra a koneckonců i (ve svých rolích) skvělí Bartoška a Mrkvička. A i když film (hlavně jeho scénář) ponejvíc připomíná víkendový nadšenecký výtvor party kámošů, v porovnání se všelijakými Kolji a jiným podobným komerčním svinstvem musím zaokrouhlit vysoko nahoru a hlasitě zvolat: "Jen houšť a víc takového menšinového bizáru!". Nejlepší dialog: "Co je vám?" "Umírám, ty kreténe!" (24.05.2019)