Poslední přesun

České, komorní, pozapomenuté postapo, který sleduje osudy starýho, mladýho a plesnivce. O skupinách lidí živících se kanibalismem je tady jen řeč. Reálnej střet nastane jen jednou. Poté musí trojice opustit svoje útočiště a potkávají malou přisprostlou princeznou Sandrou Novákovou. Někomu může připadnout, že se ve filmu v podstatě nic neděje a možná tomu tak je. Za sebe ale můžu říct, že jsem se nenudil. Film si mě prostě získal a já vlastně ani nevím čím. Je pravdou, že hudba se sice místy opravdu nehodí. Což neznamená, že je špatná. Jen je prostě použita na nesprávném místě respektive ve špatnou dobu. Líbilo se mi i zakončení filmu. Každopádně jde o jeden z těch filmů u kterýho pochopím jak odpadový tak 5ti hvězdičkový hodnocení. Za mě to jsou slabší 4 hvězdy. (15.11.2021)

Rozporuplný a svérázný pokus o české komorní postapo a zároveň moje nostalgická vzpomínka na svého času populární pražské kino 64 U Hradeb, ve kterém jsem kdysi tuhle fantasmagorickou zajímavost viděl. Z oné pravěké projekce jsem si dodnes pamatoval jen komicky drsňáckého Mrkvičku v křiváku zasněně vzpomínajícího na hamburgery a lolitku sprostou jako dlaždič ("Nelítej tu jak píchlá šprcka!"). Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k repríze, protože viděno dnešníma očima a z více úhlů, nabývá tahle filmová kuriozita dalších rozměrů. Samozřejmě ze spousty hledisek je Poslední přesun poloamatérská chujovina nehodná hlubšího rozboru, postavy i jejich repliky a dialogy jsou trapné až na půdu (to se týká hlavně jelimánkovského Frice a malé Novákové), jejich vulgární mluva působí jaksi nepřirozeně, křečovitě a zvuková stopa je nechutně a nepochopitelně zaprasená ohavnou kytarovou kakofonií (Koller & spol.). Na druhou stranu ale v zaprděném českém prostředí vcelku ojedinělý a tím i záslužný počin, perfektní lokace (lomy, vojenské újezdy, jeskyně, štoly, kanály, betonová sklepení a kryty), interiéry jsou i dobře barevně nasvícené, syrová a vcelku záživná atmosféra a koneckonců i (ve svých rolích) skvělí Bartoška a Mrkvička. A i když film (hlavně jeho scénář) ponejvíc připomíná víkendový nadšenecký výtvor party kámošů, v porovnání se všelijakými Kolji a jiným podobným komerčním svinstvem musím zaokrouhlit vysoko nahoru a hlasitě zvolat: "Jen houšť a víc takového menšinového bizáru!". Nejlepší dialog: "Co je vám?" "Umírám, ty kreténe!" (24.05.2019)

Jako sorry, ale tohle je přehlídka neumětelství. Když neumím natočit scénu, aby dávala smysl, tak se do filmařiny neženu. A když si navíc pořídím imbecilního střihače, který debilním střihem zabije to málo, co by snad šlo pochopit, a hodím do toho hudbu jak z nějaké diskošky, až si člověk říká, proč mají v jeskyni furt puštěný magneťák, taky to moc nepomůže. Třeba hned úvodní scéna - chlap prchá lesem. Ale chvílemi jsou v záběru vidět na krátký mžik jiné barvy kabátů, než má prchající, a není jasné, jestli ho někdo honí, nebo sleduje, nebo on někoho honí.. a do toho jsou prostřihy na Bartošku, jak si hraje na Anče z Krkonošských pohádek, jen zapomněl tu říkánku "horo horo, otevři se pro člověka poctivýho, a vydej málo z bohatství svýho". Díky zcela zmateným dialogům sice asi odvodíme, že jsme v postapo světě, ale deset let vám fakt konzervy nevydrží, aniž byste měli zdravotní problémy a smrt. Navíc vás deset let nenapadne prozkoumat podzemí, kde žijete, třeba z nudy? A ta elektřina se potom jak vyrábí? Ano, holka řekne, že je tam mikrojádro - a to se chladí jak a co se děje s odpadem? Těch otázek začíná být daleko víc, třeba proč děda lezl ven, kde se tam vzala kočka, oč vlastně postavám jde, jak zvládl v závěru filmu postavou malý Mrkvička ten náročný logistický úkol, zvlášť když si předtím prohlíží pistoli, a vůbec jsou mi motivace postav zcela neznámé. Sandra Nováková tu má 13 let, ještě nemá kozy a nemohla se ještě před kamerou svlíkat, nebo možná mohla, ale to by to musel točit Kachyňa. Takže holt ani tady nic zajímavého. Pak je tam ještě nějaká tomboy, která běhá bosá po továrně, aniž by se bála, že si zadře ocelovou šupinu do paty, a jejíž význam pro film mi rovněž uniká. Jako, ono možná v tom filmu nějaké vysvětlení asi zakódované je, ale pan režisér zapomněl na dekódovací program pro diváky, a i když se člověk pokusí to vysvětlení sám rekonstruovat na základě útržků těch pár logických vět, dojde k názoru, že jde o pěkně nepromyšlený blábol. (07.04.2019)

Parta čundráků hraje larp na motivy Konce srpna v hotelu Ozon a hrajou to fakt dobře, to se musí nechat. Druhá parta, která má raději McCartyho Cestu, a už jí nepustí ani do samoobsluhy, jim to pravda trochu kazí. Neberou ale v potaz, že první parta má v záloze šamana. Potom se čundráci usadí, založí rodinu, adoptují princeznu (nevlastní sestru Zazi v metru) a žijí šťastně až do smrti. (29.08.2011)

Sci-fi (? fakt?) o tom, jak si čtyři lidi vlezli do labyrintu betonových chodeb, vybavenýho komplet vším, co by člověk mohl potřebovat k životu. Přesto totální apokalypsa, protože se jim tady nikdo nedělal s hambáčema. Tři postavy tak aspoň měly o čem hovořit. Ta čtvrtá si žila svým životem filozofa a čaroděje a dávala tomu jiný, místy skutečně zajímavý rozměr. Dávala tomu náznak křídel, která by to vynesla ze sklepa filmové provenience alespoň do prvního patra. Jenom Barťákův Plesnivec na to ale nakonec nestačil. A následná trudná filmografie Kryštofa Hanzlíka napovídá, že to tehdy nebyla nešťastná náhoda. (06.07.2016)