Guy de Maupassant
Režie:
Michel DrachScénář:
Philippe MadralKamera:
Philippe RousselotHudba:
Georges DelerueHrají:
Claude Brasseur, Jean Carmet, Miou-Miou, Simone Signoret, Véronique Genest, Catherine Frot, Jacques Fabbri, William Sabatier, Daniel Gélin, Louis Navarre (více)Obsahy(1)
Za svůj život napsal 259 povídek, 7 románů, 3 cestopisy a 3 divadelní hry. Jeho plodný život literáta předčasně ukončila choroba, kterou onemocněl díky svému vášnivému a nezřízenému vztahu k ženám. Guy de Maupassant se dožil pouhých třiačtyřiceti let (1850-1893). V počátcích jeho literární kariéry jej vzal pod svá ochranná křídla Gustave Flaubert, přítel jeho matky; znal se s Emilem Zolou, Ivanem Turgeněvěm a mnoha dalšími slavnými spisovateli své doby. Pracoval jako redaktor ve známých novinách Le Figaro či Le Gaulois. V roce 1880 vydal své první mistrovské dílo - Kuličku. Následujících jedenáct let bylo jeho nejplodnějším obdobím.
Režisér Michel Drach obsadil do titulní role filmu známého francouzského herce Claudea Brasseura, který dodal své postavě patřičnou živočišnost, zemitost i noblesu. Film zachycuje osudové kapitoly ze života Maupassanta. V impresionistických obrazech vzpomíná nemocí zasažený Maupassant na své šťastné dětství s matkou a bratrem, první zklamání z lásky a zároveň první nesmělé básnické pokusy. Neustále se mu vrací i vzpomínka na bratra, který byl internován v bláznici, kde později zemřel. Uvidíme předobrazy jeho nejslavnějších postav: Kuličky, Mušky či Miláčka a provázíme tohoto slavného literáta až do jeho hořkého konce, v němž mu zůstal věrný jeho sluha (vynikající Jean Carmet).
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
"Aleluja, já mám syfilis !" Scénáristické rozpracování postav se omezuje na vnějškovosti, které podporuje trochu televizně jednotvárné tempo vyprávění. Kamera i výprava ale svou kvalitou sahají po vyšších metách. Mezi největší Guyovy přínosy patří vynález mokrého fotografického procesu pro paparazzi. ()
na životopisy se vždycky těším,ale tentokrát mě pohled na neustále opakované záchvaty syfilitického šílenství fakt nebavil,naopak..... a vůbec mi to nepřišlo barvité - ani známí herci nepomohli k lepšímu hodnocení,prostě za to,že jsem přes dvě hodiny držela násilím oči otevřené,víc dát nemůžu....a bod je beztak jen za závěrečné defilé,to se mi líbilo asi právě proto,že se dalo tušit,že se blíží konec filmu ()
Provokativní, požitkářská, volnomyšlenkářská záležitost, která si potrpí na osobitý styl a nedbalou eleganci. Leč její gesta jsou trochu křečovitá - a svou bezstarostnost jen předstírá. Snad proto, že je trochu chaotická - až zmatená. Jakoby nedokázala udržet pohromadě své neuspořádané myšlenky: Jakoby víceméně kopírovala osud svého smutného hrdiny ... jakoby už dopředu VĚDĚLA, že sklidí jen to, co zasel - tudíž nemůže čekat lásku, náklonnost, ba ani soucit ... od všech krásných žen, které poznal. ()
Kdeže věrné milování jest. Ach, ty ženy… nejen rukavičky a kloboučky odhazující. Ženy planoucí, milující, slast uvolňující, chtíč rozkoše naplňující. Ženy jako pivoňky i trny v rajském údolí. "Všechny moje paní, staňte se na chvíli mou, kurtizánou jedinou. Inu, (vz)chop se náčiní a poskvrň nitro umem literárním. Roztanči nitro múzami, duchem vytříbeným, vypravěčstvím zalidněným, na stupně vítězů přeneseným." Vztahy lesku i bídy perem velikána zaznamenané, slovem výstižným objevené. Miláček Guy de Maupassant převíjí odstíny, ve kterých se potkávají malé radosti, pohnutá hemžení, hlodavá nábřeží soka šílenství. Zatížen frivolností, nevěrný nóbl mravům. Rozlučte se se mnou, moji milí, moji drazí. Společnost vaši poetickým karnevalem ozdobte, cudné erotické krajky nařaste, pouť mou do imprese krajnosti zachyťte, mé ženy mi na zlatém podnosu přineste, než smrt svůj ortel vynese.Tvé dva prstíky jsem na dosah měl, sen lidského reje si neodepřel, žel život v kratochvílích se mi uzavřel. ()
Michel Drach by mohl napsat příručku na téma "Životopisný film o velikánovi a jak jsem to celé posral". Další příručku by mohla napsat ta blbá firma, co tvořila dabing. Další příručku by mohl vytvořit opět Michel Drach a nazvat ji: "Měl jsem zajímavé téma, hvězdy po ruce a stejně jsem to totálně posral". Co tím chci říct? Pokud někdo točí film o postavě světové literatury tak rozporuplné, kurevnické a dekadentní a má k ruce Claude Brasseur, Jean Carmet, Miou-Miou, Simone Signoret a takhle to posere, měl by o tom alespoň vydat svědectví. Aby si ostatní dali bacha. ()
Reklama