Guy de Maupassant
Režie:
Michel DrachScénář:
Philippe MadralKamera:
Philippe RousselotHudba:
Georges DelerueHrají:
Claude Brasseur, Jean Carmet, Miou-Miou, Simone Signoret, Véronique Genest, Catherine Frot, Jacques Fabbri, William Sabatier, Daniel Gélin, Louis Navarre (více)Obsahy(1)
Za svůj život napsal 259 povídek, 7 románů, 3 cestopisy a 3 divadelní hry. Jeho plodný život literáta předčasně ukončila choroba, kterou onemocněl díky svému vášnivému a nezřízenému vztahu k ženám. Guy de Maupassant se dožil pouhých třiačtyřiceti let (1850-1893). V počátcích jeho literární kariéry jej vzal pod svá ochranná křídla Gustave Flaubert, přítel jeho matky; znal se s Emilem Zolou, Ivanem Turgeněvěm a mnoha dalšími slavnými spisovateli své doby. Pracoval jako redaktor ve známých novinách Le Figaro či Le Gaulois. V roce 1880 vydal své první mistrovské dílo - Kuličku. Následujících jedenáct let bylo jeho nejplodnějším obdobím.
Režisér Michel Drach obsadil do titulní role filmu známého francouzského herce Claudea Brasseura, který dodal své postavě patřičnou živočišnost, zemitost i noblesu. Film zachycuje osudové kapitoly ze života Maupassanta. V impresionistických obrazech vzpomíná nemocí zasažený Maupassant na své šťastné dětství s matkou a bratrem, první zklamání z lásky a zároveň první nesmělé básnické pokusy. Neustále se mu vrací i vzpomínka na bratra, který byl internován v bláznici, kde později zemřel. Uvidíme předobrazy jeho nejslavnějších postav: Kuličky, Mušky či Miláčka a provázíme tohoto slavného literáta až do jeho hořkého konce, v němž mu zůstal věrný jeho sluha (vynikající Jean Carmet).
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Bouřlivák, bohém, milovník žen, života i drog, jeden z nejlepších francouzských povídkářů a také syfilitik. Barvitý a barevný snímek, v němž se prolíná pozdní období spisovatelova života poznamenané šílenstvím, se vzpomínkami na mládí, bujaré večírky, plachtění na moři i zástupy dobytých krasavic nejrůznějšího společenského postavební od hraběnek a baronek po prostitutky z ulice. Představitel hlavní role září, jak snad zářil Guy sám, film je prošpikován i odvážnými záběry nahých žen, které jsou nezbytnou kulisou a dojemný je vztah sluhy Francoa ke svému pánovi. Závěr filmu je velkolepým finále s defilém všech důležitých postav, které se v posledním záchvěvu vyrojí ze syfilitikovy zastřené mysli a pomohou mu přestoupit na druhý břeh s lehkým katazrním účinkem. ()
na životopisy se vždycky těším,ale tentokrát mě pohled na neustále opakované záchvaty syfilitického šílenství fakt nebavil,naopak..... a vůbec mi to nepřišlo barvité - ani známí herci nepomohli k lepšímu hodnocení,prostě za to,že jsem přes dvě hodiny držela násilím oči otevřené,víc dát nemůžu....a bod je beztak jen za závěrečné defilé,to se mi líbilo asi právě proto,že se dalo tušit,že se blíží konec filmu ()
"Aleluja, já mám syfilis !" Scénáristické rozpracování postav se omezuje na vnějškovosti, které podporuje trochu televizně jednotvárné tempo vyprávění. Kamera i výprava ale svou kvalitou sahají po vyšších metách. Mezi největší Guyovy přínosy patří vynález mokrého fotografického procesu pro paparazzi. ()
Dny plné slunce, nevázaného sexu a zábavy postupně střídají stále smutnější chvíle. Vzpomínky slavného spisovatele pomalu odhalují, že za laškovnými hrami se skrývalo hodně utrpení, kterého se ukazuje pořád víc, jak Maupassantovu dříve brilantní mysl rozežírá syfilis. Ze lva salónů a bouřliváka se stává blábolící troska pronásledovaná halucinacemi. Ve zkratce jeho propad z radosti k zoufalství vypráví krátký příběh veselé Mušky a její zoufalý, ale očekávatelný konec. Stejně jako Maupassant se ani ona neohlížela na následky a oba za to tvrdě zaplatili. ___ Je dobře, že film není typický chronologický životopis, spíš ze střípků skládá, co slavného muže ovlivnilo, ať už v dětství nebo v dospělosti. Ale přesto se mi snímek zdál poněkud chladný. Možná proto, že v něm bylo až moc postav a na ně bylo až příliš málo času. ()
Michel Drach by mohl napsat příručku na téma "Životopisný film o velikánovi a jak jsem to celé posral". Další příručku by mohla napsat ta blbá firma, co tvořila dabing. Další příručku by mohl vytvořit opět Michel Drach a nazvat ji: "Měl jsem zajímavé téma, hvězdy po ruce a stejně jsem to totálně posral". Co tím chci říct? Pokud někdo točí film o postavě světové literatury tak rozporuplné, kurevnické a dekadentní a má k ruce Claude Brasseur, Jean Carmet, Miou-Miou, Simone Signoret a takhle to posere, měl by o tom alespoň vydat svědectví. Aby si ostatní dali bacha. ()
Reklama