Wildling

Tínedžerský námet zabíja akúkoľvek snahu filmárov o natočenie čohosi seriózneho. Na Wildling sa nepozeralo zle, ale zápletka Twilightovského typu sa možno ani nedá natočiť nejak schopne. Žánrovo zbytočne prekombinované a vo výslednej hodnote chabé. Najprv dráma, následne fantasy i romantika, a záverom jemný thriller. Nič z toho však nebolo sto percentné. Po pravde ma viac-menej zaujala len úvodná (žánrovo dráma) časť z domu. Zvyšok, no.. na jedenkrát pozerateľný. (01.05.2018)

Pohledné Bel Powleyové to tady opravdu moc nesluší, což je ovšem záměr vzhledem k roli, kterou zde hraje. Za hezkou je tedy Liv Tylerová. Vlkodlačí drama má pěkný vizuál, atmosferickou hudbu a místy pomalejší tempo. Ozdobou snímku jsou záběry divoké přírody - lesy, hory, řeka i vodopád dýchají krásou a tajemností. Otec vychovává dcerku v ústraní od lidí a bojí se toho, až začne dospívat. Jenže osud je nemilosrdný a proces stárnutí nelze zastavit, jak by si přál. A to ještě Anna netuší, jaké tajemství tatínek skrývá. Tajemství, jež ho nakonec dostihne. Za mě spokojenost a odpustím i lovecké finále připomínající Ramba. (22.11.2019)

Největší záhadou tohoto psychoanálního patvaru, který jednu chvíli klepe na dveře Twilightu, aby pak o pár chvilek později aplikoval řídkou lesní anabázi z jedničky Ramba, přičemž do toho míchá asi desítku těch nejbéčkovějších hororů za uplynulou generaci, je produkční i herecká účast Liv Tyler. Ostatní záhady kolem původu náhle osiřelé zaostalé dívky, která od narození byla izolována od okolního světa v místních hvozdech agilním Bradem Dourifem a pod patronát si ji bere právě Liv coby ukrutně hodná a chápavá šerifka, jsou zcela jasné. A to nemusíte disponovat dedukcemi génia. Naprosto průzračný dějový ráz diváka ničím nezaskočí, ničím nevyvede z míry a i gore se smrskne jen na pár hůře identifikovatelných kousanců, neb většinou v lesích vládne tma. Ke všemu je představitelka hlavní role Bel Powley nevzhledná a nesympatická. Je ročník 1992, hraje šestnáctiletou. Nádherná Charlotte Ubben hraje party girl, jen pouhý štěk, ta měla jít do hlavní role. Strašný byl i nápad obsadit James Le Grose, jeho lesní píčus ve zvířecích kožešinách byl iritující. Hodnocení zvedá daný koncept, který dohromady prověřil v rámci možností nadlimitní režijní schopnosti Friedricha Bohma, který podnikl uspokojivou proměnu škaredé hlavní hrdinky ještě ve škaredější hlavní hrdinku. Chudák Liv, asi si myslela, že na film, který zaštítí svým jménem, budou proudit davy, které si vyžádají pokračování. Film je i tak koncipován, ale samozřejmě žádné pokračování nebude. Určitě lepší byla první (naivní) polovina filmu, hrdinka přicházející o chrup v nemotorném náručí sličného outsidera, bratra šerifky, ta druhá se prostě zvolna propadala do rádoby brutálně temných hvozdů, kde už se nevyskytlo nic nápaditého, strhujícího a zajímavého. Vizuál ok, tmy mohlo být méně, technická stránka byla proměnlivá, gore neoslnivé, maska "vlkodlačí" strašilky ucházející. Pocit průměrně odvedené práce prostě nevymizel. 5/10 (11.05.2018)

"Chlupatý, chlupatý, chlupatý, vona má chlupatý záda..." zpívá možná v nějakém paralelním vesmíru tamní Jasná páka. A on se asi vlastně v paralelním vesmíru odehrává celý tenhle příběh. Ve vesmíru, ve kterém chlupy na dívčích zádech povzbuzují u mladých nadrženců libido a ne naopak. Nebo ve kterém si vlkodlak při otevření tlamy roztrhne tuto nelogicky od ucha k uchu. Nebo ve kterém se raněný vlkodlak nechá kuchat bovijákem, ačkoliv má sil na rozdávání, aby pak jen šťouchnul trýznitele pochodní než aby mu ji radši narval do oka, nebo mu ještě líp drápama vytrhnul ohryzek... Co začíná jako mysteriózní temná fantasy, přemění se bohužel postupně v týnejdžerský pseudotemný pseudoromanťák se zápletkou céčkového softhorrorového videofilmu. A navíc se vám možná ještě bude v poslední třetině zdát, že střihač při stříhání některé záběry omylem vyhodil. A hlavně - od mala já instinktivně radši upíry, než nějaká chlupatá smradlavá lykanská zvířata. Ale i tak mě to víc bavilo než nebavilo. A rád jsem viděl nezmalovanou Liv Tyler v policejní uniformě. (19.04.2018)

Tohle mělo potenciál být poměrně solidní řežbou na vlkodlačí způsob, ale Böhm to chtěl točit hloubavějším způsobem a zakomponoval do toho motiv dítěte odstřiženého od okolního světa. Nic proti tomu, ale muselo by se to udělat pořádně. To sžívání se hlavní hrdinky s každodenní realitou na mě působilo nedotaženě a podivná romantická linka mi přišla navíc. Natočený je film hezky, Bel Powley je také fajn a závěr potěšil, ale nebylo to ono. 40% (15.04.2018)