Červená želva

A já nejsem dojat! Když vím, jaká hra se se mnou hraje, nemám chuť ji hrát. Taková symbolika, až je úplně prázdná, podobenství o životě bez života. Je mi jasné, že na to japonci francouzům skočili, ona je evropa se svými zvláštnostmi hodně přeceňovaná a obdivovaná, tím více, čím je prostému člověku (japonci) vzdálená. Zklamalo. P.S. a spoiler: nemůže po mně nikdo chtít shovívavost s filmem, kde se zabíjí želva, pod jakoukoli záminkou. (28.02.2017)

Animace je řemeslně dokonalá, to bez diskuze, navíc takovou animaci mám strašlivě moc ráda, je to kouzelné, všechny ty detaily a ta doprovodná hudba je naprosto dokonalá, jelikož vystihuje veškeré emoce postavy. Jediné co mi u animovaných filmů (i u takhle uměleckých) vážně vadí je, že tam nejsou žádná slova, protože pak mě to nebaví a to je případ právě tohoto snímku. (12.02.2017)

Podmanivá magicko-realistickou robinzonádou s ekologickým podtextem. Semknutý, stylisticky čistý snímek, zaplněný symbolickými obrazy a založený na myšlence propojenosti jednotlivých složek živého světa. Ke komunikaci s divákem používá Červená želva především obrazů, které jsou zároveň konkrétní i symbolické a postupně nám odhalují unikátní, přesto univerzálně srozumitelnou vnitřní logiku fikčního světa. Díky cyklickému opakování situací vzniká dojem organické propojenosti všeho se vším. Pokud se něco stane ostrovu, musí se přirozeně něco stát také člověku, který jej obývá. Očistná jednoduchost není vlastní pouze příběhu, ale také vizuální stylizaci, která čtenářům komiksů může připomenout tvorbu kreslířů jako Jean „Moebius“ Giraud nebo Georges „Hergé“ Remi. Zásluhou (ne)obyčejně krásné animace je film podmanivý i během okamžiků, kdy se v něm nic zvlášť dramatického či lyrického neděje. Výtvarná stránka na pomezí magického a realistického nás přitom vede ke stejnému poznání jako zápletka filmu – přírodní řád nemusíme chápat, ale měli bychom jej respektovat. 80% (09.12.2016)

Animované filmy nijak zvlášť nemusím, ale Červená želva mě okouzlila i dojala zároveň. Příběh o věčném koloběhu života je velmi působivý, animace se nadmíru povedla a hudba báječně podtrhuje vzniklou atmosféru. Na chvíli jsem se ocitla v jiném světě... A všechno, čeho jsem tam byla svědkem, mým smyslům nesmírně lahodilo. (26.04.2020)

Zklamání. Vizuálně podmanivá animace filmu, od kterého byste podle traileru i celkové prezentace čekali mnohem větší filozofickou hloubku. Ale podobenství je to jednoduché, vlastně až příliš na to, že snímek má 80 minutovou stopáž. Jako krátký film geniální, jako celovečerní snímek, který se tváří, že má myšlenku, ale který ve skutečnosti celou dobu, každou svojí scénou opakuje jedno a totéž pořád dokola. Nejsem proti, když filmy mají jednu myšlenku a věnují se jí pořádně, chtějí jí jaksepatří sdělit, ale pak očekávám promyšlenější vyprávění, ne že si hraji na kolovrátek a dokola opakuji jedno a totéž, což je přesně případ tohoto snímku. Má nepochybně své kvality - v animaci i v atmosféře, ale podobenství i pointa ve stylu, objev si v tom, co chceš, je v tomto případě spíš odbytím filmu - animace na úkor scénáře. Cílové publikum nejasné - pro děti těžko pochopitelné a nudné, už proto, jak jsou koncipovány scény, pro dospělé místy také nudné s hořkým pocitem odbytí příběhu i myšlenky. Nezbývá než obdivovat animaci. 60% PS: Na druhé straně režisér Michael Dudok de Wit není prvním autorem, koho zradil celovečerní formát, byť v krátkých animovaných filmech exceluje, tvůrci animovaných snímků s tím mají problém obecně - stačí vzpomenout Shane Ackera a jeho Číslo 9. (20.12.2016)