Po strništi bos

Pokud se někdo rozhodne natočit pokračování filmu, který se během let stal kultovním, zavání to většinou průšvihem. Ale nemusí být, pokud se povede scénář, dvojka něčím překvapí a bude aspoň tak dobrá, jako jednička.. V poslední době se můžeme v naší kinematografii setkat ještě s jiným fenoménem - točí se nikoliv pokračování, ale to, co slavnému filmu předcházelo!! S jiným obsazením, stejné postavy ... Počin řekněme hodně odvážný. Těžkou pozici má nejen režisér, ale hodně velký tlak je na hercích, srovnávat budou samozřejmě diváci ... Mám tu výhodu, že jsem přišla na předpremiéru v Uherské Hradišti bez jakýchkoliv očekávání. Prostě jsem se pouze pohodlně usadila a dívala se na pltáno. A že bylo na co se dívat!! Vizuál je opravdu nádherný, příjemně pohladí i hudba. Od první chvíle je patrné, že jde o hodně osobní vzpomínky, jakési bilancování Zdeňka Svěráka, který vzpomíná na svá klukovské léta. Jakékoliv spekulace ohledně děje jsou tím pádem zbytečné. Možná to tak všechno nebylo, ale znáte vzpomínky - někdy si to v hlavě sami upravíme, na něco zapomeneme, něco zveličíme. V závěrečných titulcích mě překvapilo, že je pod scénářem napsaný Jan Svěrák, tatínek figuruje pouze jako autor dialogů. V hereckém obsazní příjemně potěší Tereza Voříšková v roli maminky, krásně si zarošťačí celá klukovská parta, dojme i děda morous v podání Jana Třísky i jeho podařeně nepodařený synek Oldřich Kaiser. Prostě se máte na co těšit! Pokud se vám po projekci zachce lehnout si někam na mez, žvýkat stéblo trávy a pozorovat oblohu, tak vás malý Eda spolehlivě dostal. A to je moc dobře!! (06.08.2017)

Nevím, jestli lze použít jako kompliment moje vyjádření, že jsem čekala, že to bude mnohem, mnohem horší. Film je po většinu času takový neutrálně nijaký. Linie s Vlkem je nějak neobratně (ne)vypointovaná a film tak končí jakoby zčistajasna a bez opravdového příběhového konce a změny či vývoje kterékoliv z postav. Co ale úplně nejvíc nefunguje a podráží filmu nohy je zcela nefunkční nastavení tónu a vyvážení drsných (a válečných) realit a vyměklé nostalgie. Za jedno mě úplně tahalo za uši tak tam vždycky čas od času zničehonic padala hrubá sprostá slova a za druhé postava Edova tatínka je úplně zprasená, ale opravdu skrz naskrz. Za jedno vůbec nenavazuje na Obecnou školu, jejíž pointou snad přece bylo, že táta je ten opravdový hrdina, sice má sem tam malé mouchy, ale ve výsledku je fakt borec. Za druhé se chová jako idiot a zejména ke svému synovi, až mi přijde nepochopitelné, proč by měl Eda mít takového tátu vůbec rád. A za třetí Vetchý kompletně selhává dodat té figuře nějakou dimenzi a zůstává u stupidní karikatury. S trochou fantazie si jde představit, že kdyby tu postavu hrál herec s nějakou grácií (jako třeba, hm, starý Svěrák, před dvaceti lety, že), tak by to mohlo jakž takž nějak vypadat, ale Ondra to určitě nezvládá. Takže absence "příběhu" by ve výsledku zase tolik nevadila, ale že nefunguje to, co ve filmu je, to už docela vadí. (03.01.2018)

Ja mám zo súčasnej českej kinematografie vážne v obľube už asi len Zelenku a filmy s Janou Plodkovou. A Terezka Voříšková sa k nim čoskoro pridá. Scény v ktorých sa v Po strništi bos objavuje, ako jediné (!) siahajú takmer ku štyrom hviezdam, čo je na značku Obecná škola, z tvorby Svěrák a syn, dosť smutný výsledok. Pekný film, akých sú tucty. (28.04.2020)

Na tento film jsem se opravdu těšila, a jak tu tak pročítám ty komentáře, nedá mi to a musím se přidat. Stále zde kritizují, že film nemá žádný příběh, že je vlastně o ničem, takové útržkovité vzpomínky slepené do jednoho kusu. Mně ale právě toto evokuje mé vlastní dětství a vzpomínky na něj, vždyť to je přesně tak, jak si člověk sám pamatuje fragmenty z doby dávno minulé, kdy byl ještě malé dítě. Toto jsou části a důležité momenty jedné poměrně krátké etapy dětství jednoho malého kluka, přesně tak bych si to představovala i já. Ano i já jsem milovník Obecné školy, to je pro mě porevoluční film č.1 a už ho asi těžko něco nahradí, ale toto je opravdu také velmi krásný a poetický film, který si levně nehraje s našimi city, měla jsem opravdu pocit, že tak to ti lidé žili a hlavně, že takto to opravdu vnímá sedmi nebo osmiletý kluk, děti si pamatují to, co je důležité pro ně a tuto skutečnost Jan Svěrák, myslím, opravdu naplnil a povedlo se mu to vyjádřit přesně. A jeho cit pro výběr herců, a hlavně těch dětských, je ohromný. Zdá se mi, že jsme opravdu zkaženi tou dnešní uspěchanou dobou, těmi všemi "trháky" narvanými zvraty a akcí, že když pak usedneme do těch křesel v kině a děj takto poklidně plyne, že se nedokážeme nechat unést pouhou vzpomínkou na dávné dětství jednoho kluka. Já to tak naštěstí ještě nemám :-). (05.10.2017)