Deep in Moss
Kamera:
Václav FronkHudba:
Matěj PortešObsahy(1)
V hlubokém lese, ve vykotlaném pařezu, bydlí Bertík a Josefka. Protože to jsou lesní trnci, starají se ve svém mechovišti o lesní podrost, Josefka šije klobouky parádivým muchomůrkám a Bertík zhasíná a rozsvěcí noční houby – lampy. Žilo by se jim krásně, kdyby se jednoho dne Bertíkovy svítivé houby nezačaly ztrácet... Příběh lesních trnků se tak prolíná s osudem mladé a hezké Rusalky, kterou pomohou z nesnází. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Báře moc fandím - má vlastní, rozeznatelný styl; její loutky jsou milé a originální, bez karikování. Pohádka je to jednoduchoučká, má báječnou atmosféru, fantazii se meze nekladou - však také rusalky zdaleka nevypadají tak, jak jsme zvyklí. Poetičnost a laskavost snímku mi připomíná lyričnost Čtvrtkových pohádek a Večerníčků (Rumcajs, Křemílek a Vochomůrka). Skvělým nápadem je i hlas Anny Polívkové, jejíž projev naprosto koresponduje s duchem pohádky. Už jen to, že se musíte ztišit, abyste slyšeli, a soustředit se, je geniální. Pohádku sledovala na Štědrý den celá naše rozvětvená rodina a takové až posvátné ticho u nás už dlouho nebylo. Všeho je tu načasováno tak akorát, co bychom za to dali u ostatních vánočních pohádek! ()
Po vizuální stránce tam potenciál je, ale zbytek filmu žvatlavě šumí do ztracena.. Pořád si tam někdo něco nesrozumitelně šišlá pod fousem. Věčně vytřeštěné a vykulené postavy moc sympatií nezískají. Zpívánky jsou protivné... a samotný děj je poměrně neinvenčně odvyprávěná banalita... Dlouho jsem se těšil ale výsledek je obrovské zklamání.. ()
Tady je skoro všechno špatně.Příběhu lze odpustit jeho jednoduchost, ale namluvení, dá-li se to tak nazvat, Annou Polívkovou je přímo tragické, bezduché, prázdné a nebarvité. Příliš velký kontrast ku barevnému a loutkovému příběhu.A TO! bohužel posílá tuto pohádku do kytek - ne-li rovnou do mechu - nebojím se říct, ještě hlouběji než po uši. ()
Poetickým loutkovým filmům držím palce a Až po uši v mechu je jedním z takových filmů. Příjemný hlas vypravěčky (Anna Polívková) vás provede jedním dnem a nocí na malé pasece. Žádné násilí, žádný křik, žádná vražda nebo podlost. Tohle mi po všech těch hororech, dramatech a detektivkách chybělo. Takže ve výsledku je Až po uši v mechu velmi příjemným večerníčkem pro malé i velké děti. ()
České loutkové pohádky se mi velmi líbí a ani tato není výjimkou. Tempo přiměřené, loutky a kulisy nádherné, nadabováno moc pěkně, písničky, které tomu dodávaly tu správnou pohádkovou atmosféru. Na závěr z toho vyplývá ponaučení, že každý něco umí a někam patří, i přesto, že se mu to dlouho nedaří najít. ()
Galerie (18)
Reklama