Omlazovací prostředek

Ačkoli to z prvních 10 minut vůbec nevypadá, je z toho nakonec velmi příjemná crazy komedie s ne sice úplně plně využitým, ale i tak dobrý nápadem, nemalým počtem povedených vtipných scén (akorát člověk musí akceptovat, že to fakt je crazy komedie) a navíc to celkem rychle utíká, když tedy pominu vleklý úvod. A to, že role Marilyn Monroe je zde úplně zbytečná, nevyužitá a vlastně je jen vatou. Asi ji tam režisér mermomocí chtěl, ale ona nechtěla víc jak vedlejší roli. Kdoví. Nevím, jestli bych si to ještě někdy pustil znova, bůhvíjak nadšený z toho taky nejsem, ale rozhodně je ten film milý a mé rozhodování mezi silnými třemi hvězdami a slabými čtyřmi hvězdami nakonec ovlivnil fakt, že Caryho Granta hrát si na indiánského náčelníka už nikdy v životě neuvidím :D Takže nakonec dávám slabé 4* (04.03.2021)

Všechny velké objevy vznikají náhodou. Říká se, že kdyby tlupa opic po jistou dobu nahodile mlátila do psacích strojů, dřív nebo později by vygenerovala kompletní dílo Williama Shakespeara. Pro jednoho pokusného šimpanze je proto dílem okamžiku stejně náhodně namíchat účinný elixír mládí a rozpoutat crazy komedii, která je široce rozkročena mezi filmy Leopardí žena a Což takhle dát si špenát. Nepraktický vědec Cary Grant a jeho klidná a velkorysá žena Ginger Rogers si loknou elixíru a nejprve každý zvlášť, později společně se duševně vrátí do raně pubertálních let. Žádná zodpovědnost, žádné šosácké pokrytectví, žádná falešná koketerie ani namlouvací strategie, úmorně stejné ve všech filmech svého druhu, nemají v tomto komediálním drahokamu místo. A zaplaťbůh ani žádné mravokárné ponaučení. Je to totiž jako s těmi opicemi. Tak dlouho trvá pásová výroba konvenčních komedií, až z ní zákonitě musí vzejít něco, co vyčnívá. Monkey Business se vymyká z kloubů soudobé žánrové konkurence dvojnásobnou frekvencí gagů a svobodomyslným duchem, blízkým mnohem mladším filmům z psychedelických šedesátých let. Leopardí žena z podobných důvodů ve své době skončila fiaskem, které mělo podíl na záhubě celého žánru screwballu a teprve po letech byla rehabilitována jako jeden z nejlepších filmů tohoto druhu. Rád bych věřil, že něco podobného potká i Monkey Business, protože i relativně vysoké celkové hodnocení (momentálně 76%) mi připadá nespravedlivě nízké. Za mě 100% (06.08.2010)

Nie tak dobré ako napríklad His Girl Friday alebo Ball of Fire ale aj tak výborná komédia. Viac než klasické pecky Howarda Hawksa mi to pripomínalo české pecky Vorlíčka a Macourka. Tie boli možno ešte o chlp zábavnejšie lenže nemali vo filmoch Caryho Granta, Ginger Rogers a Marilyn Monroe. Milé, vtipné, svižné a na svoju dobu originálne. 8/10 (13.06.2015)

Tak aj "Což takhle dát si špenát" má svoj predobraz. Klasická "ztřeštená" komédia zo zlatého veku štúdiového systému prekvapí neotrepanou zápletkou a Cary Grantom robiacim si zo seba poriadnu srandu. Možno si ale nakoniec ukradla film pre seba laboratórna opica. Film poteší svojou komediálnou gradáciou. Spočiatku je to úsmevná konverzačka, postupne prechádzajúca až ku záverečným salvám smiechu, to ako sa stupňuje fantasknosť zápletky. Ja rozhodne nepatrím k divákom, smejúcim sa pri komédiách, môj výraz pripomína skôr Bustera Keatona, tu som sa ale na konci neudržal. (01.11.2014)

Slušná komedie s velmi dobrým hereckým obsazením a několika zábavnými momenty, ale trpící zásadními neduhy infantility některých komedií své doby. Mám tím na mysli, když se lidé mají začít chovat bláznivě - proč se potom chovají jako idioti? A to i v tomto případě, že mají být o několik let mladší, i třeba puberťáci? V tom je scénář napsán vážně špatně a ani jindy skvělá Hawksova režie, ani bezchybný Cary Grant s tím nic neudělají. A to zrovna on se mohl dosyta vyblbnout, zvlášť když si hrál na indiány. Jenže právě neúměrně dlouhé scény, zabírající skoro pětačtyřicet minut uprostřed filmu, které zachycují "bláznění" Granta a Rogersové, byly už jednoduše otravné. À propos, Ginger Rogersová: otravnější herečku jsem dlouho neviděl. Postava, kterou ztvárňovala, měla být sympatická, ale vinou této ne právě znamenité umělkyně byla jako mouchy v létě. Obtěžující. Potěší naopak pohled na Marilyn Monroe, která tu ještě ve svých šestadvaceti nebyla tak tlustá jako později a v plavkách jí to dost seklo; konečně chápu, proč mohla bý sexsymbolem. Abych to zkrátil, jako jednohubka byl Omlazovací prostředek ucházející, sem tam jsem se pobaveně usmíval, ale podobně jako chemická formule ve filmu měla krátkodobé trvání, vyprchá a za čas na ni nezbude žádná výraznější vzpomínka. (03.01.2016)