Paterson

Začnem trochu atypicky, presnejšie ANGLICKY, ale tak trochu inak. Herec, ktorý stelesnil postavu Patersona z malého mestečka Paterson, sa volá ADAM DRIVER, a je to zvláštny, ale zaujímavý to človek... Chcem sa vlastne dostať k jadru veci. Jeho priezvisko Driver, znamená po našom : VODIČ, v snímku stvárnil vodiča autobusu, linky č. 23. Keď si to spojím doslovne, tak by to vyznelo : BUS DRIVER, čo sa dokonalo hodí k tomu, o čom vlastne tento film je, a nielen o tom. Skrátka, bol predurčený k úlohe, ktorá mi vytvorila veľký a nesmierne pozitívny úsmev na tvári, jednoducho ma tento nezávislý film, strašne NADCHOL ! Odohráva sa od PONDELKA, do pondelka, a keď to správne počítam, tak by to malo byť osem dní, aj s tým nasledujúcim, definitívnym. On je šoférom pravidelného spoja, ktorým dennodenne preváža rôznych cestujúcich, ktorí sa zvyknú rozprávať počas jazdy, o rôznych situáciach, ktoré prežívajú. Jedným uchom dnu, druhým von, tak by som to charakterizoval, z jeho pozície. Čo ho veľmi zaujíma, je písanie básničiek, ktorými je totálne fascinovaný, a ja s ním. Je posadnutý jednak svojou excentrickou iránskou priateľkou, v ktorej sa skrýva velikánska CHARIZMA, ale aj tým, čím si kráti voľný čas, tou fascinujúcou literárnou činnosťou, ktorá vytvára bravúrne nápady z hlavy, obyčajne - neobyčajného šoféra LINKY č. 23, inak vo filme, je veľký výskyt : DVOJIČIEK, ktoré si praje mať jeho krásna frajerka, a tak zrejme preto pozorujem práve tento častý jav. Už si ani úprimne nepamätám, kedy naposledy som videl niečo tak naprosto : GENIÁLNE, žiadne prestrelky, žiadne vyšinuté výbuchy, žiadni super - hrdinovia, a iné somariny, len pekne pomaly plynúci snímok, v ktorom ide hlavný hrdina do roboty, a zase domov ( Kedy naposledy ste mali možnosť vidieť to, čo sami robíte... ? ), po šichte ide vyvenčiť PSA, ktorého priviaže pred barom, a v tom si pre zmenu poklábosí s barmanom, no, sem zvykne chodiť aj jeden, bývalý černošský párik, kde si vymieňajú medzi sebou názory, lebo Everett sa nevie spamätať z rozchodu s Máriou... A práve aj černoch, i neskôr tento milý psík MARVIN, mu pripravia nepekné PREKVAPENIA... Zbytočne to viac rozpitvávať, pretože mne film parádne SADOL, ale som si viac - menej istý, že mnohým sadnúť nemusí... JIM JARMUSCH JE BOREC ! (29.03.2017)

O tom, jak je ten každodenní, trochu stereotypní život krásný, když se na něj díváme správnými brýlemi. Skrze poezii, kreativní neustále se měnící nápady nebo sledování střípků příběhů zpoza baru... O tom, že většina životních situací se děje často jen pro pobavení nás a světa a je to tak fajn. A že žárliví psi jsou peklo. (30.01.2017)

Každý z nás má občas dni, kedy vnútorne analyzuje, či sa jeho život posúva správnym smerom a či s tým, čo doposiaľ vybudoval a vlastní, je spokojný. Niekedy nám k peknému dňu postačí len partnerov úsmev, výjduce slnko alebo hoci aj fakt chutné jedlo. Ale príjdu aj také dni, kedy slnko nevyjde a napriek tomu, že v podstate máme v živote všetko potrebné, stále by to mohlo byť aj ďaleko lepšie. Keď uviaznete v stereotype, začnú sa na povrch drať nepríjemné otázky. Tak toto je ten život, ktorý bol pre mňa na Zemi pripravený? Je toto už fakt všetko, čo mi poskytne? A Paterson odpovedá ÁNO! Paterson je totiž kúzelný vodič autobusu, ktorý svoj obyčajný život vidí neobyčajne. Jeho pohár je vždy poloplný, berie veci tak ako prídu a nebojuje. S nikým a ničim, pretože na čo aj, jeho život je fajn. A niekedy vám k spokojnosti stačí vlastniť kvalitné zápalky. Pretože všetko je to len o uhle pohľadu. (26.02.2017)

Vypůjčím si, co jsem včera napsal k Intimnímu osvětlení: "Pokud točit filmy lyrické, pocitové a víceméně bezdějové, tak se zajímavými, rozlišitelnými postavami, nadhledem a humornými scénkami, a především - s rozumnou stopáží". Z těchto podmínek splňuje Paterson jednu, a to nadhled a lehký humor. Stopáž o dvou hodinách je přepálená a kdyby se z toho vyškrtly 3-4 dny, nic by se nestalo. Moje sympatie nezískaly ani hlavní dvě postavy, on hodný ňouma, co neumí říct ne, a ona, která nejspíš nemá moc talent, ale dohání to sebevědomím a přesvědčením o vlastní jediněčnosti. 50 % (03.07.2016)

Jeanne Dielmanová post-industriální Ameriky. Jarmusch dokázal jít vždy až k podstatě. Ať už natáčel western (Mrtvý muž) nebo upírskou love story (Přežijí jen milenci). Nejnověji zbavil všech zbytečných vrstev „slice of life“ drama o životě pracujícího člověka a natočil přirozeně plynoucí film, v němž jsou hlavní hrdina, forma a styl v dokonalém souladu. Paterson má rád poezii Williama Carlose Williamse a svůj obyčejný život, dávající mu jistotu, že se také zítra ráno probudí vedle své milované přítelkyně, posnídá cereální kroužky s mlékem a vyrazí řídit svůj autobus číslo 23. Díky tomu, že většinu dne jede na autopilota, může občas přepnout do básnického modu a vymyslet pár nových veršů třeba o krabičce na sirky. ___ Ve stejných volných verších, v jakých okolní realitu reflektuje Paterson, jako kdyby byl vyprávěn celý film. Nejde o sérii kauzálně provázaných, k vytyčenému cíli směřujících událostí, z nichž jedna by navazovala na další. Podstatné jsou variace a kontrasty. Když Paterson po práci potkává dívku, jde o nečekané setkání, a ptáme se, co z něj vyplyne. Když se probudí v posteli sám, zajímá nás, kde je Laura. Paterson zůstává zenově klidný, působí jako člověk z počátku minulého století (kdy lidé nepoužívali mobily a počítače) a svou rutinu nehodlá měnit. Laura je oproti němu akční a každý den vymýšlí něco nového. ___ Některé motivy vůbec rozvedeny nejsou (únos psa, šachový turnaj), další Jarmusch pointuje jen pro naší radost (nahnutá poštovní schránka). Výsledek pro něj zkrátka není tak důležitý jako proces vzniku, zachycený v případě Patersonových básní tím, že se jejich slova postupně objevují na plátně. Hledání je důležitější než to, zda něco najdeme. ___ Vizuální rytmus, projevující se ve dvoubarevných dekoracích a šatech, které Laura vyrábí, v opakování omezeného spektra záběrových kompozic a střihových postupů nebo v dalších zdvojeních (dvojčata, podobnost Laury a hrdinky filmu Island of Lost Souls), pomáhá i bez výpomoci symbolů a stylistických ornamentů proměnit to, co vidíme a co je navenek tak obyčejné, v něco poetického a jedinečného. Stejná logika je v závěrečném rozhovoru s japonským turistou vztáhnuta na celý lidský život. ___ Můžete pracovat jako lékař nebo řídit autobus a přitom být básníkem. Stačí za každou cenu o něco neusilovat, za něčím se nehnat (protože pak budete akorát zklamáni, že věci nevycházejí podle vašich představ) a přijímat podněty, které vám okolní svět nabízí. Sami pak začnete objevovat poezii ve všedním, každodenním, samozřejmém. Jarmusch tohle skoro buddhistické moudro dokázal vtělit do struktury filmu a učinit jej tak univerzálně srozumitelným. Ve své ozuovsko-bressonovské jednoduchosti neuvěřitelně silný film, který toho sděluje mnohem více, než kolik se toho v něm stane. 90% (04.01.2017)