Svěřuji ti svou ženu

Ačkoli si většina Čechů dodnes myslí, že starší čeští herci působí ve svých zahraničních filmech nevhodně, neovládají jazyk, mají špatný přízvuk atd... opak je pravdou. To vám vysvětlí nejeden rodilý mluvčí a sběratel tohoto druhu kinematografie. Tedy pro Němce je Lil Adina pouze jednorázovou partnerkou Heinz Rühmanna, která v pořádku do filmu zapadla, ale jelikož je cizinkou, nijak zvlášť je nezajímá, ale naprosto také nepobuřuje. Kdyby se objevila v nějakém vlastním filmu nebo alespoň ve více titulech, bylo by to něco jiného. Zkrátka Adinina kariéra mimo domácí film je pro nás jen nafouknutou bublinou a je už na čase, aby splaskla. To samé platí o jejich výletech do poválečného anglického filmu. Poznámka: v závěru války byl znovu uveden pro německy hovořící publikum také Noční motýl (spolu s Krokem do tmy) a i tehdy byla použita jména Lil Adina a Hanna Witt, takže to také boří mýtus o výlučnosti těchto pseudonymů. O zajímavější kariéře Hany Vítové zase jindy... (19.02.2009)

Překrásná Adina v tomto filmu patří mezí nejkrásnější ženy, které filmově ztvárnila. Pět hvězdiček nedávám za film, ale za ni. Skvěle obstála ve všech německých konverzacích (bez dabingu), byla velmi přirozená a milá. Dávám pět i proto, že díky této jediné nevinné komedii dostala doživotní zákaz umělecké činnosti na území Československa. Na rozdíl od Baarové ji považuji za upřímnější, otevřenější a přirozeně noblesnější. (22.11.2014)

Moc jsem od tohoto filmu neočekávala, ale nakonec mě velice překvapil. Bylo moc pěkné vidět jak obyčejný rybář převezl všechny kavalíry z lepší společnosti a postavil se ke všem náročným výzvám čelem aby získal srdce Adiny Mandlové která ho nakonec nepředvídatelně ocenila. A nutno ještě zmínit že tato komedie nebyla jen svěží, ale měla i vtipný závěr což se jen tak u starých filmů nevidí. (22.06.2019)

Průměrná konverzační veselohra, která je dnes zajímavá pouze účastí české filmové hvězdy Adiny Mandlové. Ta pod pseudonymem Lil Adina vytvořila spíše pasivní roli podváděné a podvádějící manželky. Jak později Mandlová vzpomínala ve svých pamětech, k natáčení ji po dlouhém přemlouvání donutil osobně Rühmann, který se tehdy speciálně vypravil do Prahy. Atmosféra v ateliéru byla ovšem podle Mandlové velmi dusná: "Na všechno se šlo vědecky a ze všeho se dělal ohromný problém. Film byl veselohra, ale nikdo se nesmál, všichni se tvářili, jako by vyráběli bůhvíjakou vážnou tragédii nebo psychologické drama. Nikdo nepromluvil a nežertoval mezi záběry, disciplína jako na vojně a i Rühmann, který byl v soukromém životě kouzelný člověk, se k nepoznání změnil, sotva překročil práh ateliéru. Často jsem seděla sama v hotelovém pokoji, opuštěná a nešťastná." Co dodat? Snad jen, že po válce si Mandlová díky této řadové komedii vysloužila doživotní zákaz umělecké činnosti na území Československa. Život je plný paradoxů. (21.10.2008)

Slušná konverzační komedie s občasnou snahou o trochu té "crazy" složky. Překvapí značná otevřenost, se kterou mladá emancipovaná manželka plánuje svojí nevěru. Zajímavé je také sledovat, jak se ve filmu vůbec neobjeví nějaké náznaky války (v tom se neliší od podobných protektorátních děl), legrační je také píseň, dost laděná do dekadentních západních stylů. Je smutné, když si představím, že tento jediný v Německu natočený film, ke kterému se Mandlová upsala, ji stál po válce kariéru. To už ale nesouvisí přímo s tímto filmem. (20.12.2010)