Rip Van Winkle no hanajome

Příběh, který si zaslouží dešifrovat a zamyslet se nad ním. Co tím chtěl autor říct? Co byly zač jeho postavy? Pokud si člověk jen neřekne, že je to obyčejný předlouhatánský film, ve kterém se vlastně nic pořádně neděje, hudbu v pozadí nám Kuwabara dodá jedině tak, abychom si ji nevšimli, nečeká nás žádné vzrušení, pokud poodstoupíme od té fádnosti a „nudy“, tak třeba zjistíme, že je to poměrně komplexní a dobře vystavěný snímek. Kde má vše své místo, i jeho postavy zastupují to, co zastupovat mají – ať je to kus společnosti nebo jen minoritní hlas. Herců se neobjeví mnoho, ale ti důležití tu každodennost a téměř všednost dobře zahrají. Celé to stojí na nevýrazné Nanami, jež ztvárnila Kuroki Haru. Své kouzlo, kterým dokáže na sebe strhnout pozornost, zde upozadila a opravdu z ní byla puťka. A moc pěkná puťka. Pořád se té herečky nemohu nabažit. A pak tu byl Ajano Gó, zastupující anonymní firmu společnosti. Už jen ten způsob, kterým mluvil, z něj dělal někoho mimo dosah, někoho, na koho nemá smysl spoléhat, pokud mu to nic nevynese. Ale jimi to samozřejmě nekončí. Koukejte se pořádně, není to film na zahnání nudy. Titulky. (05.10.2016)

Ľutujem, ale akosi nedokážem zdieľať nadšenie z tohto 3-hodinového kúsku. Na dlhočizné filmy som z Bollywoodu zvyknutý, a tak by som to za normálnych okolností vôbec nebral ako prekážku. ALE to by musela mať tá mamutia dĺžka aj nejaký zmysel. Akosi som dúfal, že to čakanie bude stáť za to a pointa ma presvedčí o tom, že to neboli 3 hodiny zbytočne vyhodeného času. Bohužiaľ, opak bol pravdou. Tá strnulosť ma absolútne ubíjala, taktiež aj samotný dejový rámec, ktorý sa silou mocou chcel hrať na mysterióznu drámu. Tak trochu nechápem to všeobecné nadšenie z tohto filmu. Lebo jediné čím bol výnimočný bolo to, že ten film bol dosť divný, až príliš! Aspoň 1* za sľubný začiatok a krásnu melódiu Bachovho Air on the G String, ktorá dopĺňala niektoré scénky. (12.10.2016)

Film se mi líbil i nelíbil. Štvaly mě ty profláknutý kusy klasické hudby, kam mě to mělo dostat? O co se tady vlastně jedná? Co všechno měl tenhle dlouuuu...ufff...uhý film ve mě vzbudit? Působí to jako oslava života nebo probuzení k životu hlavní hrdinky? Oslava ženskosti? Tohle téma a prvky v něm byly už natočeny mnohokrát a lépe. Nudná první třetina filmu, která nedává moc smyslu pro zbytek filmu. Já prostě nevím. Nevím jestli ho ještě budu chtít jednou vidět. Raději si pustím režisérův jiný snímek. Love Letter. Přidám ale hvězdičku pro fantastickou Lily, která bohužel před měsícem zemřela na rakovinu plic. (16.12.2016)

Film, ktorý aj napriek svojej dĺžke nenudí. A dôvod je jasný. Je to Iwaiova sonda do života jednoduchej dievčiny, ktorá je manipulovaná vo svete, kde dobro a úprimnosť sa až tak nenosí. Film sa ťažko uchopuje, lebo je viacvrstvový a pomaly plynie z jednej emócie cez druhú. Nemá pevný príbeh, je to skôr kaleidoskop pocitov a príjemných režijných nápadov. Dramatické zvraty sú oddramatizované a podporené klasickou hudbou. V zásade sa jedná o tradičný Japonský prístup k látke. Nie je to úplne špecifické, pričom to ale je do určitej miery bizarné. Nie je to Iwaiov najlepší film, ale ako vravím( aj napriek dĺžke) je to príbeh, ktorý by som dokázal pozerať aj ďalšie tri hodiny, bez toho, aby sa tam niečo dôležité stalo. Tu sa tých dôležitých vecí stalo habadej. Ale krásne splývajú zo zvyškom. (11.07.2017)

Tak tohle mi trošku zavánělo artem. Na začátku mě neskutečně štvala hlavní hrdinka, nejraději bych ji vzala smetákem po hlavě. Nedokázala jsem ji vůbec litovat a říkala jsem si „To všechno máš za to, že jsi taková naivka“ ale kdesi po první třetině (téměř tříhodinového filmu) se to začalo vyvíjet a já zjistila, že povaha hlavní hrdinky skvěle zapadá do prostředí veliké vily plné jedovatých potvor a především k tajemnému Rip Van Winklovi. (22.05.2020)