Přezůvky štěstí

Rozprávka to nie je zlá, má však zle napísaný scenár, zlú réžiu, ktorá je celkom dobrá v jednotlivých scénach (niektoré si dodnes veľmi dobre pamätám) ale celkovo vytvorila z dobrého námetu nudnú zlátaninu, a predovšetkým absolútne hrozný! slovenský dabing. A že sa jedná o chyby jasné a strategické, to si krásne dokážem (sám sebe) porovnaním napr. s Perinbabou. Tá je takisto medzinárodným projektom, má slovenský dabing ale omnoho lepší scenár a hlavne režiséra. Galoše šťastia sú Bohužiaľ rozprávkou, ku ktorej sa pravidelne vracať nedokážem. 50% (17.12.2015)

Rozprávka, která má v sobě tolik absurdit, kolik mohou přinést čarovné, přání plnící galoše do každodenních životů jejich nositelů. Začnu absurditami tvůrčími. I když v hlavních rolích hrají převážně čeští herci jsou, krom Miroslava Donutila, všichni předabování slovenskými kolegy (dokonce i sám Herz, i když mi zprvu jeho hlas přišel osobní). A někteří, v čele s Jirkou Krytinářem, se ani nedostali do titulků. Herci nejsou nadabováni vůbec špatně, ale proč neudělat koprodukční film vícejazyčný? A proč zde vlastně zvítězila slovenština? Slovenská produkce? Režisérův návrat k rodnému jazyku? Ovšem, lze v tom vidět i klady, někomu změna hlasu nepochybně prospěla. Mladý Hrušínský byl zcela snesitelný (jeho přeměna byla dokonce sehrána perfektně) a Javorského poblázněný zapisovatel a básník, s příznačným příjmením Schiller, byl také velmi roztomilý. Někomu ovšem nepomůže ani vylepšený hlas. Prkenný mimický i pohybový projev Marka Brodského se nedá přehlédnout a jeho obsazení beru jako další absurditu. Že by Herze uhranuly Markovy oči? Možné je zde vše, jak nám děj dává hned od začátku najevo. Překrásně ztvárněná snová realita bez hranic, podpořená skvělým humorem, jehož příčinou jsou výborné absurdní situace, skvělá kamera Herzova dvorního spolutvůrce Šimončiče a celkově výborný poetizmus. Film Ti může připomínat dosti jiných snímků. Valerie, Deváté srdce, ale i Morgianu. Předloha je nepochybně pohádková, nicméně Herzovo zpracování rozhodně ne, což může způsobit u jistých individuí odpadové záchvaty kritiky. Drama, komedie, fantasy i poetika. Juraj Herz otevírá dveře do pohádkového snu splněných přání. (05.01.2015)

V podstatě povídkový fantasticko pohádkový příběh, ve kterém se Herz cítí tak dobře a který je krásně herzovsky pochmurný a temný, než aby byl veselý. Má své velmi světlé chvilky, tu a tam je i zábavný a samozřejmě se můžete pokochat herectvím známých tváří a jmen a vyhledávat, kdo všechno se v tom filmu objevil (a že jich je k hledání a objevování dost). Pokorná je náležitě sladká, dvojitá Brejchová skvělá, Brodský je typicky svůj, patří k té skupině herců, kteří hrají pořád to samé a nic jiného neumí, Kocáb coby dirigent je dost psycho. Je to fajn, ale nějak extra mě to neoslovilo. (24.08.2013)

Třebaže jde o pohádku známého pohádkáře, jehož portrét mám už 17 let na jedné zdi, a dostal jsem ho darem v Truro, tak jeho pohádky mají svůj ráz, svou dynamiku, své poselství, ale to v psané podobě. Film je sice co se příběhu týče totéž, ale hrají ho konkrétní herci, které vede chlap zvaný režisér a často to nedopadá oproti psanému textu dobře. Důvodem je právě ten problém dostat melodii příběhu, její emocionální náboj i do filmu. (27.09.2010)

Snová ironická pohádka, která odpovídá Herzovu poetizmu. Stojí na půl cesty mezi Pannou a netvorem, Devátým srdcem a Žabím princem a Císařovými novými šaty. Tolik popustit uzdu fantazii, vložit do toho celé jednání z opery... na něco takového jsme museli mít jedině Herze a valuty. Protože jednotlivé dada scénky jsou až příliš dokonalé. Zejména Vladimír Javorský, Tereza Herzová nebo Jana Brejchová v dvojroli sehrávají prim. Opulentní výprava a chytře vybrané prostředí jsou pak u Herze naprostou samozřejmostí. (21.07.2013)